Nadcházející rok přinese mimo jiné další kvalitativní skok ve způsobech, kterými velcí bratři ze státní i soukromé sféry špehují občany a zákazníky. Vedle novinek se patrně dočkáme také oprášení starých dobrých udělátek z dob studené války.
Někdy v temných hlubinách studené války přišel kdosi ve vývojových dílnách americké špionáže s nápadem sestrojit špionážní kočku. Micině nainstalovali variantu kochleárního implantátu, který fungoval jako přenosové zařízení. To mělo nahrávat rozhovory. V břiše měla špionážní kočka nainstalovanou baterii, která celou aparaturu poháněla, jako vysílač sloužil ocas. Takto vybavené kočky na začátku šedesátých let vypustili přes východoněmeckou hranici směrem do sovětské sféry vlivu. Podle předpokladů se kočky měly stáhnout k lidským sídlům a odtud začít vysílat, namísto toho ale kočky zdivočely v lesích a z celé velkorysé operace nakonec nic nebylo.
Selhání ale nebylo technologického rázu. Jak upozorňuje Vince Houghton z International Spy Museum, současná obliba miniaturních domácích zvířat spolu se zmenšením a zefektivněním špionážních prostředků otevřela dveře k oprášení celé technologie. Konkrétně zmínil třeba možnost nainstalovat špionážní systémy do pejsků, jako je malý špic (všimněme si: špic špiclem) Boo. Jeho facebooková stránka má sedmnáct milionů „lajků“ a počet lidí, kteří si psa tohoto plemene pořídili, jde do stovek tisíc. Vzhledem k tomu, co víme o špionážních kočkách, není představa množíren, odkud vycházejí špionážními implantáty prošpikovaná štěňátka, vůbec tak bizarní, jak na první pohled vypadá.
Panáci a androidi
Kamery a naslouchací zařízení lze vzhledem k jejich malým rozměrům instalovat kamkoliv. Provozovatelé kamenných obchodů budou využívat možnosti, které jim nabízejí figuríny na oblečení. Do jejich zdánlivě mrtvých očí budou instalovat kamery schopné analyzovat věk, pohlaví a rasu nakupujících. Shromážděná data chtějí využívat k „optimalizaci nabídky v závislosti na proměnlivých parametrech“. Celá technologie už se prodává pod příhodným obchodním označením EyeSee. Prozatím se počítá s využitím v luxusních obchodech, je ale jen otázka času, kdy se rozšíří.
Rozhovory bude v roce 2015 možné rekonstruovat prostřednictvím technologie, kterou představili techničtí pracovníci texaské univerzity. Zjednodušeně řečeno tato technologie pořizuje záznam vlnění vzduchu, které vzniká při rozhovoru. Snímky tohoto vlnění potom převede na řeč. Výhodou pro toho, kdo technologií operuje je, že snímky lze pořizovat na značnou vzdálenost – a také v tomto případě je vysoká pravděpodobnost, že efektivita celého systému s dalším vývojem ještě poroste.
Jsou tu také „blízká“ špionážní nebezpečí. Tím asi nejvýznamnějším je možnost zneužití implantátů pro špionáž. Už v roce 2011 vyhlášený hacker Jerome Radcliffe, který se stal ze Šavla Pavlem a poskytuje bezpečnostní rady korporacím, ukázal, jak snadné je hacknout inzulínovou pumpu. Vzápětí na to přišly ukázky, jak snadné je napadnout třeba bezdrátově ovládaný kardiostimulátor. Vzhledem k tomu, že se trh s implantáty rozvíjí velkou rychlostí, nabízí se i v této oblasti spousta možností ke špionáži. Bionické oko není v zásadě nic jiného než kamera, jejíž obraz lze přenášet kamkoliv – a tak bychom mohli pokračovat.
Relativně dobrou zprávou je, že se aspoň daří uvést do použitelného stádia kódovací sadu Quantum. Ta by podle už citovaného Vince Houghtona mohla dokonce i zdánlivě vševědoucí Národní bezpečnostní agentuře zabránit v libovolném pronikání do komunikace. Kódovací nástroje jako Quantum ale ani zdaleka nejsou dostupné běžnému uživateli – a navíc je tu stále platná základní pravda světa šifer, totiž že žádná z nich není neprolomitelná.
Ondřej Fér
