Několikrát jsem si nepříjemně sáhla na personální věci v justici, přiznává v rozhovoru pro Českou justici ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla otevřít prostor pro vytvoření soudcovské samosprávy právě v personálních otázkách. Personální pravomoci ministra spravedlnosti by bylo lepší převést na soudy, aby měly klíčová rozhodnutí ve svých rukou a nemohly pak kritizovat ministra, že věc politizuje, vysvětluje Válková.
Jaká událost za rok ve funkci ve vás zanechala nejsilnější dojem?
Je to mé překvapení nad stavem české justice. Předpokládala jsem, že je mnohem konsolidovanější. V tom smyslu, že postupuje jednotněji, srovnatelně. Ale zjistila jsem, že třeba výběr soudců je v každém kraji odlišný, rovněž soudcovské rady postupují nejednotně. Neříkám, že jde o postupy chybné, ale každý si vykládá své kompetence jinak, což v důsledku vede k odlišným výsledkům. To mě jako pro člověka, který do chodu justice tak detailně neviděl, překvapilo. A myslím, že jsme na to se Soudcovskou unií zareagovali docela konstruktivně tím, že jsme dali dohromady instrukci, která by měla výběr soudců sjednocovat. Je připravena, musíme ji poslat do připomínkového řízení, abychom zjistili, zda jsme se strefili správně.
To je součást širšího problému samosprávy justice, o které se po nějaké době začíná opět vážně mluvit.
Ano, na to jsem si několikrát velice nepříjemně sáhla. Personální věci neprobíhaly vůbec hladce. A nesetkávala jsem se s jednotnou odezvou. Někdo má rozhodnutí kritizoval, třeba v případě postupu u nominace soudce Veselého na post předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem byly reakce různých soudců a soudů opravdu rozporuplné. A nešlo jen o tento případ. Takže myslím, že personální pravomoci ministra spravedlnosti by bylo lepší převést na soudy, aby měly klíčová rozhodnutí ve svých rukou a nemohly pak kritizovat ministra, že věc politizuje. Pro mě je na tom nejzajímavější, že kritika vždy přichází pouze od části soudců. V justici v podstatě neexistuje zavděčit se všem. Závěr je pro mě jasný: Je nutné co nejdřív vytvořit soudcovskou samosprávu, tedy tak rychle, jak to umožní legislativní postup. Měla by zahrnout personální věci, ale i přípravu čekatelů, vzdělávání soudců.
V čele komise pro přípravu samosprávy stojí předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Máte už od něho nějaký odhad, kdy by mohly být změny připraveny?
Jednali jsme spolu o tom opakovaně. Doktor Baxa klade velký důraz na složení týmu, který bude výstup připravovat. Návrh členů týmu od něho zatím nemám, ale vím, že na tom pracuje. A také vím, že říká, že nesmíme promarnit čas. Předpokládám, že v roce 2015 první návrh obdržím. Je to pro mě jeden z nejdůležitějších úkolů Strategie justice, tedy plánu, který by měl přežít ministra.
Když jsme mluvili o justici – v jakém stavu jste našla ministerstvo? Provedla jste za necelý rok mimořádné množství personálních změn, udělala byste s odstupem něco jinak?
I u těch kroků, které se zpočátku jevily jako odvážné, myslím třeba odvolání generálního ředitele Vězeňské služby, se později ukázalo, že tam skutečně například nebyly uzavírány smlouvy v kvalitě, v jaké by se očekávalo. A některé věci se dál prošetřují. Kdybych to měla shrnout, jak změny, které byly předmětem zájmu médií, protože se jim odvolaní vedoucí bránili, tak ty nenápadnější, které ovšem mohou přinést milionové úspory, bych udělala znovu.
Které byly ty méně nápadné?
Například změny v oblasti IT, s tím se potýkáme doposud. Smlouvy, které byly uzavřeny v minulých obdobích, pro stát opravdu nebyly výhodné. Nebo evropské programy, kde se prakticky rozpadl příslušný odbor, když jsem po nich chtěla nějakou práci a současně výsledky. První půlrok na ministerstvu byl o tom identifikovat chyby a problémy a snažit se je napravit. A řada pracovníků sama z ministerstva odešla, protože nebyli ochotni nové úkoly s odpovědností, kterou jsem s tím spojovala, přijmout.
Jak jste spokojena se stavem vzdělávání v justici?
Vzdělávání je velmi významné a často uniká pozornosti. V minulém roce došlo i ke změně na postu ředitele Justiční akademie v Kroměříži, která nepatřila k těm vynuceným. Bývalý ředitel Jan Petrov chtěl odejít a myslím, že se nakonec ve Filipu Glotzmannovi podařilo nalézt velmi dobrou náhradu. Velmi rychle například zareagoval na potřebu vzdělávacích akcí v souvislosti s podzimní žďárskou tragédií, tzn. proškolení právníků a současně informování forenzních psychologů a psychiatrů o problémech, které právnická veřejnost řeší. To bylo důkazem, že Justiční akademie dokáže reagovat i velmi operativně. A je to i zásluhou nového vedení, které ukazuje, že je přinejmenším stejně dobré jako to původní.
Co se týče legislativy – kdyby to člověk posuzoval čistě z mediálního hlediska, musel by dospět k závěru, že tím nejdůležitějším je zákon o státním zastupitelství. Já se ale nemohu ubránit dojmu, že vedle přípravy nového trestního řádu, což je změna padesátiletá, jde o maličkost.
Stoprocentně souhlasím. A možná je to i tím, že pozitivní výsledky trochu té pozornosti unikají. Schválená Východiska a principy nového trestního řádu je materiál, na kterém pracovala široká odborná veřejnost. My ten materiál předkládáme pro informaci do vlády, protože sice vychází ze schválených věcných záměrů, ale modifikuje je. Chci si být jistá, že paragrafové znění, které se píše, bude potom přijato s kladnou odezvou. Nejdůležitější není jen to, že trestní řízení by mělo být rychlejší, že se odstraní duplicity a že se posílí fáze soudního projednávání a provádění důkazů před soudem. Dost důležité bude i to, že státní zástupci získají trochu jiné postavení někoho, kdo bude muset obhajovat to, že někoho postaví před trestní soud. A v hlavním líčení se potom ukáže, zda shromážděné důkazy jsou opravdu tak nezvratné, že povedou k vyslovení viny a uložení trestu. Aby nedošlo k mýlce – nebudou kárně stíháni za to, když nebudou mít dobré výsledky. To v žádném případě, pokud tedy budou postupovat zákonným způsobem. Ale na hodnocení jejich práce se to určitě promítne. Podle mě to může být i motivující, když státní zástupce bude nejen pánem přípravného řízení, ale bude mít i výrazně aktivnější roli v řízení před soudem. Soudce zase bude muset velmi dobře zdůvodňovat své rozhodnutí, bude muset postupovat v některých případech rychleji, ale zase bude mít nástroje rozplést i závažnou trestní věc, která bude vyžadovat spolupráci i jiných než právních expertů. Myslím, že to bude opravdu revoluční změna.
Zákon o státním zastupitelství získal třetí odklad a velkou podporu u odborné veřejnosti zatím nemá.
Zatím nejsem takový pesimista, abych si myslela, že neprojde. Budeme na tom pracovat v prvních měsících roku 2015. Tu nejtěžší práci, tedy připravit odbornou veřejnost, že to třeba nebude úplně tak, jak by si přálo Nejvyšší státní zastupitelství, tu jsme myslím v loňském roce odvedli. Pochopitelně, že kritika, která se snesla na náš návrh, nás vedla k tomu, že ho budeme modifikovat.
Jak chcete vyřešit onu necitlivější otázku tzv. protikorupčního a hospodářského speciálu?
Hledáme řešení, které by vyšlo vstříc jak požadavku KDU-ČSL, tak, byť ještě ne písemně formulovanému, stanovisku ČSSD. Obě naše koaliční strany požadují, aby speciál byl jednostupňový a řekněme více kompatibilní se stávající soustavou. A také aby byly posíleny některé personální pravomoci nejvyššího státního zástupce. V těchto věcech můžeme určitě vyjít vstříc. Pokud jde o speciál, musíme nalézt způsob, jak ho na jedné straně uchovat nezávislým na všech ostatních strukturách státního zstupitelství, samozřejmě s výjimkou opravné instance, ale druhý stupeň speciálu koaliční partneři nechtějí. Zde je pole pro dohadování a diskuse, které nastartujeme hned po Novém roce.
Váš první náměstek Robert Pelikán zatím bez bližších podrobností řekl, že zkoumáte jako inspiraci některý ze skandinávských modelů. Půjde tedy o malý speciál v počtu deseti, patnácti státních zástupců s příslušnou podporou desítek specialistů na daně a účetnictví, jak je ve skandinávských zemích běžné?
Já bych to zatím neomezovala. Samozřejmě, že dvoustupňový speciál by byl početnější. Ale v Rakousku, kde jsme se inspirovali s původním návrhem, také před deseti lety začínali asi s dvanácti státními zástupci a nyní jich je asi osmdesát, přičemž zhruba polovina lidí jsou ne-právníci. Původně malý útvar, pokud je úspěšný, se může rozrůst. U nás to může být rovněž na začátku skromnější. Ale hlavně je důležité dojít k nějaké shodě a najít řešení, které by úplně nezměnilo koncepci, kterou jsme předložili, a zároveň vyšlo vstříc požadavkům koaličních stran a části odborné veřejnosti.
Robert Malecký
