Co považujete za mimořádný počin v justici v roce 2014? Koho byste označili za osobnost roku? Co bude nejdůležitější očekávanou událostí roku nadcházejícího? Tři otázky, které Česká justice položila představitelům justice a justiční politiky na přelomu roku. Zde jsou jejich odpovědi.
Helena Válková (ANO), ministryně spravedlnosti
Možná, že jde o zkreslení dané tím, že mám blíže k trestnímu právu, ale pro mne bylo určitě počinem roku vykročení směrem k novému trestnímu řádu. Druhým takovým počinem, a dovolte, abych ponechala stranou znaménko plus nebo mínus, bylo nabytí účinnosti nového občanského zákoníku a sledování reakcí jak laické, tak odborné veřejnosti. Měli jsme možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, že většina právnické veřejnosti je konzervativní v tom smyslu, že ač s chybami, které zákoník bezesporu obsahuje, kloní se spíše k opatrnému přístupu. Nechtějí velkou změnu.
Osobností, která mě několikrát zaujala, je předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. I když mě několikrát zaskočil i nepříjemně. Když jsem ohlásila, že v rámci Strategie justice ministerstvo chystá přípravu zákona o Nejvyšší radě soudnictví, nejprve to odmítl. Ale pak, když jsme o tom hovořili a on viděl, že to ministerstvo nechce psát samo, k myšlence se přihlásil, a dokonce se sám nabídl, že by tým vedl. A z některých jeho reakcí jsem viděla, že se nebojí prosazovat myšlenky, které třeba u některých jeho kolegů soudců narazí. Určitě nebude snadné prosadit reformu soudnictví, protože speciálně třeba předsedové krajských soudů, pokud by se reforma prosadila v podobě, v jaké ji tuším, by tratili něco ze svého významu. A nikdo nemá rád ztrátu kompetencí, významu a vlivu. Na to musíme být připraveni a myslím, že doktor Baxa o tom také velmi dobře ví své.
Tou nejočekávanější událostí roku 2015 rozhodně není zákon o státním zastupitelství, to v žádném případě. Všichni očekávají změny v oblasti exekucí a insolvenčních řízení. To nebezpečné na tom očekávání je, že řada zejména laiků si myslí, že když se změní zákony, změní se k lepšímu i praxe. Ale nejhorší je, že potřebujeme dostat pod kontrolu ty, kteří o insolvencích rozhodují. A nerozhoduje o tom jednotlivec, jsou to celé týmy. Soudce, insolvenční správce, a bohužel v některých případech jsou na to napojeni ještě další lidé. Je to na pomezí mezi obchodním a trestním právem. A nezáleží to tedy jen na resortu spravedlnosti, ale i na dobré spolupráci s ministerstvem vnitra a policií a v neposlední řadě se státními zástupci, jejichž role je nezastupitelná.
Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze, čestný prezident Soudcovské unie
Nejvýznamnější událostí roku 2014 je účinnost nového Občanského zákoníku. Nehodnotím, konstatuji. Vedle toho je vše další jen pěnou dní.
Osobností roku volím Tomáše Lichovníka. Odvedl skvělou práci v čele Soudcovské unie.
Očekávaný počin v roce 2015? Předpokládám bohužel, že se nedočkám změny správy soudnictví, občas zjednodušeně nazývané samosprávou. A tak, když vidím postupující politizaci vnitřního chodu justice a neschopnost politických elit dohodnout se na dlouhodobých strategických plánech, byl bych nejraději, kdybych se ničeho nového nedočkal.
Stanislav Křeček, zástupce veřejné ochránkyně práv
K úspěchům justice v minulém roce je možné přičíst například i to, že zatím odolala pokušením, která ji předkládají státní zástupci ve formě žalob na tzv. velké ryby, o nichž obecný lid soudí, že mají být zavření, až zčernají, a žalob na zastupitele a poslance proto, že hlasovali podle toho, co slíbili voličům (nebo si to alespoň myslí). Dosud stále justice o těchto kuriozitách rozhoduje tak, že je soudí, nikoliv jen podle přání odsuzuje. Dnům ovšem není konec, za pár let se snad naše děti dočkají i rozsudku nad Rathem…
Za největší úspěch justice a vůbec právnické veřejnosti však považuji to, že bylo společnými silami zabráněno supernovelizaci nového občanského zákoníku, resp. jeho předělání podle představ těch, kteří sice v dlouhých diskusích o jeho podobě se svými představami neuspěli, ale nyní se je snaží prosadit, protože v mezidobí získali politickou (výkonnou) moc. Ani zde však všem dnům není konec.
Pro budoucí rok a léta s pobavením sleduji úpornou snahu zrušit demokratický stát pod bohulibým heslem „odpolitizace“. Tedy snahu politikům, které ve svobodných volbách volíme právě proto, aby spravovali stát, vzápětí tuto možnost spravovat stát odebrat a vytvářet orgány odpovědné jen pánubohu, nikoliv těm, které jsme pro tento účel zvolili. Státní úředník a státní zástupce, kteří nechtějí mít nic společného se státem, jsou jistě vhodnými postavami do divadelní hry „Jistě pane ministře“, ve které stát řídí ti nezvolení a nikomu neodpovědní (a jediná postava, které se do politiky dostala pomocí svobodných voleb, je snadno manipulovatelný blb), ale jistě nejsou postavami, s nimiž demokratický stát a občané mohou čelit všemu, co nás čeká. A není toho málo.
Martin Plíšek (TOP 09), poslanec, člen ústavně-právního výboru
Mimořádným počinem byl fakt, že se loni nic zásadního nestalo. Nepodařilo se prosadit nebezpečný zákon o státním zastupitelství ani zbytečnou a škodlivou rozsáhlou novelu občanského zákoníku.
Nej-událost nadcházejícího roku? Výměna na pozici ministra spravedlnosti, neboť s účinností zákona o státní službě je nutné resort personálně stabilizovat a konečně začít plnit legislativní plán. Vyřešit je třeba například nedostatečný dohled nad exekutory.
Miroslav Antl (za ČSSD), senátor, předseda ústavně-právního výboru
Mimořádným počinem samozřejmě bylo jmenování ministryně justice, resp. spravedlnosti, prof. Heleny Válkové. K jejím počinům zejména ve vztahu ke státnímu zastupitelství jsem se opakovaně vyjadřoval, takže nyní bez dalšího komentáře…
Protože jsem „trestňák“, považuji za nejvýznamnější justiční čin, skutek, resp. případ roku odsouzení v kauze míchačů metanolu zlínským krajským soudem, kdy za smrt pěti desítek lidí a úmyslné obecné ohrožení dostali dva obžalovaní nejpřísnější tresty doživotní, dalších 8 dostalo mnohaleté tresty. Byť je odsouzení pravomocné pouze u jediného z nich, který dostal 15 let a neodvolal se, jako bývalý státní zástupce už nyní oceňuji prokázání tak složitého případu, jakož i odsouzení pachatelů za jeden z nejzávažnějších zločinů (na úrovni mnohonásobné vraždy).
A velice významným počinem je i pravomocné odsouzení Romana Janouška, které lidem dává naději na to, že spravedlnost u nás skutečně může fungovat u každého. Snad se NSZ podaří u Nejvyššího soudu ČR prosadit správnější právní kvalifikaci skutku jako pokusu vraždy – a tím i přísnější trest…
Nejvýraznější osobností roku je určitě prezident ČR Miloš Zeman, který na sebe celoročně poutá největší pozornost všech občanů ČR, ale i médií (nejen v ČR), ať již v negativním či v „gativním“ slova smyslu. Za jednoznačně pozitivní osobnosti roku považuji ve sportu tenistku Petru Kvitovou – a z justice největšího bojovníka za nezávislost státních zástupců pana JUDr. Pavla Zemana.
Skutečně nevím, co můžeme čekat v nadcházejícím roce, neboť situace v ČR, ale i v celém světě je nevyzpytatelná. Takže spíše, co bych si přál nejvíce: ukončení konfliktu na Ukrajině a narovnání vztahů s Ruskou federací, když situace „tam“ už dávno není pouze věcí těchto dvou zemí, ale i EU a USA (v rámci NATO) – a samozřejmě událostí století či dokonce tisíciletí by bylo vyřešení všech válečných konfliktů ve světě. To první se nás, českých občanů, dotýká bezprostředně, když jsme takřka sousedy Ukrajiny i Ruské federace, to druhé je někde ve hvězdách. Mnohdy parodovaná slova missek „Hlavně ať je na světě mír“ mají tak stále větší význam.
Jana Černochová (ODS), poslankyně, členka výboru pro obranu a výboru pro bezpečnost
V negativním slova smyslu považuji za mimořádně závažné to, čehož jsme byli po celý rok 2014 svědky přímo v resortu spravedlnosti. Ministerstvo prošlo personálním zemětřesením a bohužel ani po roce vládnutí koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL neexistuje žádná ucelená vize či představa, kam by se justice měla vydat, což se projevuje i v předkládání, respektive spíše nepředkládání nových potřebných zákonů.
Upřímně řečeno, justici nepovažuji za obor, kde by měla probíhat nějaká „soutěž královny krásy“ nebo „miss sympatie“. Soudci, státní zastupci či advokáti mají ve svých rukou osudy a majetky lidí. Dle mého názoru by měli svou práci vykonávat bez snahy o to se někomu zalíbit a bez nároku na uznání či popularitu. Proto se zdržím hodnocení.
Důležitých momentů (nejen) v příštím roce vidím více a týkají se zejména nové legislativy. Pro všechny bude důležitá další aplikace nového občanského zákoníku a jeho výklad soudy. Ve vztahu k NOZ bude podstatné také to, jaký rozsah bude mít jeho chystaná novelizace – domnívám se, že na hlubší revizi je zatím brzy a vláda by měla být zdrženlivější. Za neopomenutelnou považuji také diskusi o nové struktuře státního zastupitelství a bude důležité, jak se k této normě postaví Parlament. Poslední důležitou očekávanou normou, kterou bych chtěla zmínit, je nový trestní řád.
Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu
Rok 2014, z hlediska práva, legislativy a justice, zpětně vnímám jako rok promrhaných nadějí a příležitostí, jako rok sílícího populismu a narůstajících útoků na nezávislost justice. Nepochybně pozitivní je započetí rekodifikace civilního a trestního procesu.
Přál bych si, aby rok 2015 byl, oproti roku 2014, charakteristický systematickou prací bez prázdných gest a populistických frází.
Jan Chvojka (ČSSD), poslanec, odborný mluvčí pro resort spravedlnosti
Osobností roku v oblasti justice je dle mého názoru ministryně spravedlnosti Helena Válková. V oblasti justice se o paní ministryni mluvilo nejvíce; ať už v pozitivním či negativním smyslu. Nicméně osobností roku nemusí být člověk, který má za sebou jenom pozitivní počiny.
Nejdůležitější počin roku 2015: samozřejmě jsem zvědav na finální znění zákona o státním zastupitelství. A dále na to, jakým směrem nakonec půjde novelizace občanského zákoníku.
Pavel Šámal, předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu, pedagog
Událostí roku 2014 byl vstup občanského zákoníku v účinnost. Osobností roku JUDr. Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu. V roce 2015 očekávám a přeji jen vše dobré pro každého.
Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu
Mimořádný počin se v justici v roce 2014 nestal a nedošlo ani k zásadní „události roku“. Ale to vůbec neznamená, že se nic neděje. Uplynulý rok justice neselhala, plnila svou roli, přestože se musela a musí vyrovnávat s dopady různých reforem a pseudoreforem, které ji nadále a místy už neúnosně přetěžují.
Osobností roku se v širším pohledu stala ministryně spravedlnosti Helena Válková. Pro kroky, které učinila a dále činí. Někdy nešikovně provedené nebo nedostatečně vysvětlené navenek, ale v zásadě se věcně snažila vyrovnat s „dědictvím“ po svých předchůdcích, za něž bohužel nyní nese odpovědnost. V legislativě, v rozpočtových otázkách i ve věcech personálních. Postupuje nikoliv silově, nýbrž kultivovaně, bez samoúčelně ukazovaných svalů a pěstování si pověsti a mediálního obrazu miláčka veřejnosti, který ztrestá „ty líné soudce“. Jasně ovšem pochopila, že současný model správy soudů prováděný exekutivou je překonaný a pootevřela dveře k jeho výměně za jiný. Do doby, než se tak stane, se snaží o vytvoření či alespoň sjednocení potřebných pravidel a postupů.
Rok 2015 bude důležitým mimo jiné v tom, jak justice přistoupí k pootevřeným dveřím a jestli přinese nový funkční model své správy, o kterém přesvědčí nejen rozhodující politiky, ale též širší veřejnost. Nikoliv jako rozšíření své moci, ale přijetí mnohem širší odpovědnosti za fungování soudního systému.
Karel Eliáš, vědecký pracovník Ústavu státu a práva AV, autor občanského zákoníku
Uvedl bych dvě události, které považuji za mimořádné. Obě souvisí s nominacemi. Kladně jsem přijal a oceňuji nominaci Michala Bobka na funkci generálního advokáta při ESD. Druhou událostí, a v pravém slova smyslu rubem té první, je rezignace Jana Sváčka kandidujícího na funkci místopředsedy Vrchního soudu v Praze po štvanici na jeho osobu poté, co zvítězil ve výběrovém řízení, když ministerstvo spravedlnosti nedokázalo čelit mediálním tlakům a dovést do konce jeho jmenování do funkce, na niž Jan Sváček svou kandidaturu obhájil.
V justici je tolik výrazných osobností, že je obtížné jmenovat jen jednu. Moji úctu mají soudci Ústavního soudu Kateřina Šimáčková a Ludvík David za nálezy, které nesou jejich podpisy. Připomenout se dá např. nález sp. zn. I. ÚS 2930/13 z 11. 11. 2014, který potvrdil nutnost plné náhrady způsobené újmy při poškození zdraví. Přehlédnout nelze ani aktivity nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana hájícího autonomii státního zastupitelství, která se zdá být ohrožena.
Když člověk něco očekává, zpravidla to dopadne jinak. Uvedu tedy, co je jisté. V červnu se bude slavit 800. výročí Magny Charty, Velké listiny svobod, která založila respekt k svobodě a důstojnosti lidí, rozvíjený dodnes přes mnohé peripetie a nesnáze. Je důležité si to připomínat i ve vztahu k našim nedávným dějinám, ba i k současnosti, kdy se na svobodnou iniciativu jednotlivců jakoby znovu začínalo hledět jako na něco podezřelého, co je nutné omezit a postavit pod kontrolu. Ostatně i „malá“ novela občanského zákoníku z dílny ministerstva spravedlnosti představuje přes svůj nevelký rozsah útok na svobodu jednotlivce, na jeho integritu, rodinu i na svobodu vlastnit majetek. Dobrá možnost připomenout si náš komplikovaný vývoj práva a právnictví, a právní vědy zejména, a analyzovat jejich současný stav nastane v listopadu u příležitosti 50. výročí vydání zakládací listiny Ústavu státu a práva Akademie věd.
