Podání žaloby o náhradu škody způsobené například nezákonným stíháním nebo vazbou by mělo být v budoucnu zpoplatněno. Ministerstvo spravedlnosti, které už návrh odeslalo do připomínkového řízení, tak chce bránit šikanózním žalobám. Poplatek za podání navrhuje zavést ve výši 2000 korun.
Návrh je součástí novely zákona o soudních poplatcích. Dosud jsou podle něho osvobozeny od poplatku žaloby ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem. „Hlavním důvodem pro tento krok je zamezit podávání šikanózních žalob,“ tvrdí ministerstvo v návrhu na změnu. Zákon, který měl být v legislativním procesu už na podzim, dostal odklad do konce roku a nyní je v připomínkovém řízení.
„Žaloby jsou velmi nadužívány, o čemž svědčí vysoký nepoměr mezi ukončenými spory, v nichž je žalobce procesně úspěšný a spory, v nichž tomu tak není,“ řekla České justici mluvčí ministerstva spravedlnosti Kateřina Hrochová.
Úspěšná přibližně pětina
Statisticky se poměr úspěšných žalob dlouhodobě pohybuje kolem 20 procent. Do začátku listopadu bylo letos vyhověno 291 žalobám z 1569 rozhodovaných, z toho bylo 757 přímo zamítáno a 521 ukončeno nemeritorně. „Žalobci měli byť jen částečný procesní úspěch jen v 18 % rozhodnutých věcí. Obdobné výsledky jsou setrvalé i pro dřívější léta,“ upřesnila Hrochová.
V roce 2013 bylo vyhověno 305 žalobám z 1516 rozhodnutých (622 zamítnuto, 589 ukončeno nemeritorně), tedy 20 % úspěch žalující strany. V roce 2012 bylo vyhověno 290 žalobám z 1276 rozhodnutých (497 zamítáno, 489 ukončeno nemeritorně), tedy 22,7 % úspěch žalující strany. V roce 2011 vyhověno 270 žalobám z 1235 rozhodnutých věcí (571 zamítnuta, 394 ukončeno nemeritorně), byl tedy dosažen jen 21,8 % úspěch žalující strany. V roce 2010 pak bylo vyhověno jen 272 žalobám z 1323 rozhodnutých věcí (582 zamítnuta, 467 ukončeno nemeritorně), tedy 20,5 % úspěch žalobců.
Podle ministerstva ukazuje stálá řada úspěšnosti žalob na skutečnost, že žalobci často kalkulují s nulovým rizikem, které pro ně vedení sporu znamená. Řízení není zpoplatněno, ministerstva nemohou dle judikatury Ústavního soudu užívat služeb advokátů, vlastní náklady mohou uplatňovat jen ve velmi omezené míře. „Pokouší se žalovat i nároky velmi dubiózní povahy, kupříkladu často i nároky promlčené, či naprosto nedůvodné jako „sázku“ na případný procesní úspěch. Tím je značně zatěžován jak odborný aparát ústředních orgánů státní správy, tak i justice samotná, po neformální rovině se s voláním po regulaci počtu sporů tohoto typu a omezení těch naprosto nedůvodných setkáváme jak ze strany ostatních státních úřadů, tak i soudů,“ uvedla Hrochová.
Žalují miliardy, vysoudí miliony
Čísla ukazují i značný nepoměr mezi výší žalovaného odškodného a výší částek, kterých se žalobci nakonec domohou. Požadavky na finanční plnění z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci v resortu spravedlnosti totiž mezi lety 2010 až 2013 oscilovala mezi 35 až 46 miliardami Kč, zatímco výše soudem přiznaného odškodnění v těchto letech byla o tři řády níže, mezi 24 až 69 miliony Kč.
Institut žalob o náhradu škody je navíc podle mluvčí resortu poměrně často zneužíván též k šikaně i jiným cílům. „Odbor odškodňování eviduje řadu žalob od osob, které podáváním soudních sporů uspokojují spíše své osobnostní rysy, než že by tím sledovaly zákonem předvídané zájmy. Často jde přitom zřejmě o projev duševní choroby,“ řekla Hrochová.
Sázka s nulovým vkladem
Odbor odškodňování se setkává i s případy, kdy je institut žalob o náhradu škody masově nadužíván i osobami – fyzickými či právnickými-, které se zabývají skupováním a hromadným vymáháním pohledávek. Tyto osoby často vyhledávají drobné procedurální závady v jimi vedených řízeních či jen s poukazem na jejich délku, jež je však převážně způsobena jen nedobytností dané pohledávky, a uplatňují pak jako „sázku s nulovým vkladem“ rozličné nároky na údajné odškodnění, opět jen s velmi malým procesním úspěchem
„Zpoplatnění žalob by dle našeho názoru u těchto subjektů také mohlo přispět k vyšší uvážlivosti, ostatně stejně jako u ostatních subjektů práva. Daňoví poplatníci by neměli přispívat kverulantům na jejich zábavu či zcela sanovat litigiózní jednání osob, které spekulují na procesní úspěch v nejistých sporech,“ uvádí ministerstvo.
Argument o možných sociálních aspektech dané změny a obavu ze zamezení přístupu osob, jež byly reálně poškozeny při výkonu veřejné moci, ke spravedlnosti, ministerstvo uznává. Zmírňuje ho tím, že by pro tuto oblast sporů byl soudní poplatek zaveden v paušální, akceptovatelné výši, jež by plnila spíše regulační funkci.
Robert Malecký
