Dění ve světové justici v končícím roce ukazuje, jak rozkolísaný je právní řád. Jen málo toho nasvědčuje tomu, že by rok 2015 mohl přinést větší stabilitu. Spravedlnost se mění v soustavu nesystémových rychlých řešení.
VELKÁ BRITÁNIE VE JMÉNU SVOBODY OKLEŠŤUJE SVOBODY
Ta slovní hříčka je na místě. Celý vzestup Velké Británie k imperiálnímu postavení byl založený na až posedlé úctě ke svobodám. Když se Británie postupně stává mocností druhého řádu, svobody jedna po druhé odpadají.
Jak už tomu v podobných případech bývá, první na řadě byla v roce 2014 svoboda slova, tedy i výsostně britské právo volně urážet a být urážen. Legislativní přílepek z dílny konzervativního sekretáře justice Chrise Graylinga například nově zavádí pro trolly z internetových diskuzí až dvouleté vězení. Právní regulace za kanálem La Manche jde tak daleko, že se například začalo jmenovitě určovat, jaké sexuální praktiky jsou a které naopak nejsou přípustné v pornografických filmech. Ruku v ruce s těmito přece jen trochu bizarními omezeními jdou ale i vážnější zářezy.
Případ teroristy jménem Minh Pamh se stal precedentem pro způsob, kterým Británie hodlá nakládat se svými „neposlušnými“ občany. Pamh po dlouhé právní bitvě o to zda bude nebude vydán do Spojených států jednoduše přišel o britské občanství a stal se tak prvním z mezinárodních bezdomovců.
Takový přístup ze strany britské justice nemohl zůstat bez povšimnutí a ostrovní království se stalo terčem kritiky celé řady lidskoprávních organizací. Nakonec došlo i na kritiku ze strany Evropského soudu pro lidská práva. Británie zareagovala tím, že začala zvažovat odchod od této mezinárodní instituce. Mimochodem v tomto kroku se britský premiér David Cameron shoduje s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
POKUSY O RYCHLOU ZMĚNU K LEPŠÍMU VEDOU KE ŠPATNÝM KONCŮM
„Rok 2014 přinesl právní obci změny přesně ve stylu názvu jednoho oblíbeného filmu, Dobrý, zlý a ošklivý,“ napsal v obsáhlé analýze právního vývoje v Nigérii Francis Famoroti.
Nigerijské vlády se dlouhodobě snaží udržet zemi na špičce vývoje směřujícího k právnímu státu, který dokáže zaručit vymahatelnost práva, občanské svobody i jistotu ochrany investic. Není to vždycky lehké a Nigérii můžeme pozorovat svého druhu jako obří pokusnou baňku. Nigérie si vysloužila uznání mezinárodního společenství třeba za vydávání svých zločinců mezinárodním soudům nebo za legislativu, která se snaží vymýtit zvykové a kmenová právo – několikrát jsme o tom koneckonců psali i v České justici. Tolik k těm dobrým zprávám, je čas na ošklivé a zlé.
Všechno začalo, když se v Nigérii rozhodli roztočit kola spravedlnosti do vyšších obrátek a vedle ministerstva spravedlnosti nechali vzniknout Národní soudní radě. Tento úřad, v jehož čele se mimochodem vůbec poprvé v takto zásadní funkci v roce 2012 objevila žena, měl dohlížet na rozvoj právních struktur zejména v zaostalejších částech Nigérie. Soudní rada se záhy stala neformálním justičním arbitrem a začala svými doporučeními tlačit ministerstvo spravedlnosti směrem od systémových řešení k vymýšlení ad hoc právních záplat.
Francis Famoroti se obává toho, že „kompetenční spory mezi Soudní radou a ministerstvem povedou ke vzniku paralelních právních struktur a následně rozvratu celého pracně budovaného právního řádu.“
Symptomatické je, že Soudní rada ve svém původním úkolu urychlit právní transformaci v odlehlých oblastech fatálně selhává. A když se ukázalo, že neumí dělat to, k čemu byla založena, chce převzít práci, kterou doposud dobře odvádí ministerstvo spravedlnosti. Využívá svou popularitu k tomu, aby kritizovala ministerstvo za pomalou a neefektivní práci. Jednoduše řečeno, namísto zvolna vznikajícího řádu Soudní rada preferuje rychlé změny i když vyvolávají nejistotu a chaos. Komu to něco připomíná, nechť se prostě přihlásí.
S MÉDII V DOBRÉM I ZLÉM
Často se u nás mluví o tom, že média nepřípustným způsobem ovlivňují práci justice. Asi nejkřiklavěji se tenhle neblahý trend projevil v případě vyšetřování údajné trestné činnosti někdejší milenky, dnes manželky bývalého premiéra Petra Nečase Jany. Jenže tento trend je celosvětový a vyvolává do budoucna obavy o nezávislost vyšetřování.
„Média odvádějí velký kus dobré práce, když nestranně a nezaujatě odhalují skutečnosti, která přísluší policii vyšetřovat a soudům soudit,“ napsal ve svém redakčním komentáři list Globe and Mail. „Média – a tím myslíme i náš list – ale vytvářejí atmosféru, v níž se novinář stává policistou i soudcem. To je obrovská špatnost a je chybou policie i soudů, že na ni přistupují.“
Globe and Mail uvádí jako příklad obvinění amerického komika Billa Cosbyho z mnoha znásilnění, kterých se měl dopustit během čtyřiceti let tak, že nejprve ženy zdrogoval a pak s nimi měl sexuální styk. Cosby se proti těmto obviněním zavile a neúspěšně hájí. Ačkoliv z právního hlediska zůstává nevinný, veřejné mínění ho již odsoudilo. Cosby například přišel o lukrativní smlouvu na nový pořad. Ať už bude nakonec shledán vinným nebo nevinným, jeho pověst bude poškozená a přinejmenším onu smlouvu s filmovým studiem mu nikdo nevrátí.
„Co máme dělat? Zakázat informování o probíhajících vyšetřováních? To by snad byla cesta, ale nakolik je slučitelná se svobodu tisku,“ ptá se Globe and Mail.
Vztah mezi technologií spravedlnosti, presumpcí neviny a médii bude podle listu jedním z hlavních problémů, který bude v nadcházejícím roce řešit.
AMERICKÁ JUSTICE NA PRANÝŘI. NIC NOVÉHO POD SLUNCEM
Z množství zpráv o úletech americké justice by se mohlo zdát, že je stižena trvající slepotou. Pravda bude spíš taková, že se ve Spojených státech o justičních přehmatech mluví daleko víc než jinde, což vytváří zkreslený dojem.
To ale nic nemění na tom, že si americká justice v končícím roce připsala několik zářezů, které jí rozhodně neslouží ke cti. Zajímavě vedený web Think Progress přinesl seznam těch nejhorších. Tady jsou některé z nich:
Newyorský policista zbytečně svým obuškem uškrtil člověka. Ačkoliv je celý incident natočený na videu, policista nebyl vyšetřován a zůstává ve službě.
Kvůli rozhodnutí dvou republikánských soudců přišly miliony Američanů o své zdravotní pojištění, náprava je ve hvězdách.
Kat v Oklahomě se nezúčastněně díval na to jak se popravovaný třiačtyřicet minut v bolestech dusí na popravčím lůžku v důsledku podání špatně namíchané smrtící směsi.
Cely se proměňují v popravčí komory. V roce 2014 byl zaznamenán historicky nejvyšší počet vězňů, kteří zemřeli v celách kvůli příliš vysoké teplotě, odpírání tekutin a dalším projevům špatného zacházení.
Dvojice duševně nemocných mužů strávila třicet let ve vězení, než někoho napadlo provést test DNA. Ten prokázal, že byli oba nevinní. Testy DNA lze provádět od roku 1989, ale přikročí se k nim jen v sedmnácti procentech případů.
Miliardář, který znásilnil svou tříletou dceru, se vyhnul vězení. Přiznal svou vinu a současně prohlásil, že by „vězení nepřežil“. Soud mu proto nařídil pouze domácí vězení.
V Georgii popravili duševně postiženého muže, o jehož právním zástupci se vědělo, že je neschopný alkoholik, pijící litr vodky denně.
Žena, která svému nemocnému synovi podávala olej s výtažkem z marihuany, čelí trestnímu stíhání jako kdyby prodávala drogy nezletilým. Může skončit ve vězení na doživotí.
Doslova v epidemii přerůstá počet případů, kdy jsou lidé drženi ve vazbě bez soudního příkazu. Nejkřiklavějším příkladem této praxe budiž dvojice mužů, která ve státě Mississippi strávila ve vazbě bez soudního příkazu celý rok.
ŠŤASTNÝ A VESELÝ ROK 2015
Lauren Brooke-Eisenová z Centra právních studií při newyorské univerzitě pro Huffington Post připravila nástin toho, jaký by mohl být rok 2015 v justici.
Na jedné straně Brooke-Eisenová předpokládá to, co už jsme nastínili. Tváří v tvář množícím se zejména bezpečnostním hrozbám, jako jsou islamističtí a jiní teroristé, extremisté ze všech stran politického spektra nebo agresivní státy jako Rusko, budou země přijímat legislativu, která jim dodá alespoň pocit bezpečí. Spravedlnost se stane rukojmím utilitárních politických zájmů, tak jak se to viditelně děje třeba ve Velké Británii, ale také u nás.
Na druhé straně se bude legislativa objektivně změkčovat a liberalizovat. Zmírní se definice toho co jsou drogy, další a další práva budou jmenovitě dostávat menšiny, zejména sexuální.
Spravedlnost drží v ruce váhy. Aby jejich misky byly v rovnováze, je nutné každé omezení svobod člověka na jedné straně vyvážit přidáním jiných svobod. Jenže svobody, které jsou ořezávány, ztrácíme jednou provždy. Dostáváme za ně strašně málo, vlastně jen potvrzení něčeho, co beztak platí, jen to není výslovně uvedeno.
Není to právě radostná předpověď. Dobrá zpráva je, že není nevyhnutelná – a to stačí, abychom mohli říct, že by rok 2015 nakonec docela klidně mohl být šťastný i veselý.
Ondřej Fér
