Stále častěji zaznívají mezi politiky hlasy, že by se mělo ministerstvo spravedlnosti vrátit k té podobě zákona o státním zastupitelství, kterou loni na jaře do sněmovny předložil tehdejší ministr Pavel Blažek (ODS). Ten nyní varuje, že za odkladem o dalšího půl roku nemusí být jen deklarované zapracování připomínek do verze připravené ministryní Helenou Válkovou (ANO), ale snaha získat čas a spojence k protlačení zákona „silou“.

Zákon půjde podle nového legislativního plánu do vlády až v červnu příštího roku. Jak další odklad hodnotíte?

Já bych byl nejradši, kdyby ten zákon v navrhované podobě vůbec nevznikl. To znamená, že mě odklad nějak nedojímá. Ale nevěřím příliš tomu, že je čas potřeba na zapracování připomínek. Zatím je ministerstvo hluché k tomu, že zákon odmítají v zásadě všichni – politické strany i profesní organizace. Čili myslím, že ten čas má ministerstvo spíš na to, aby se pokusilo najít spojence a zákon protlačit.

Nemůže jít spíš o začátek ústupu?

Nemyslím. Na ministerstvu se odehrálo tolik personálních změn, že tam v podstatě nemá kdo co pořádně dělat. Spíš si myslím, že se příprava prostě nestíhá. Byť uznávám, že návrh nyní předložen je, i když místo v létě až v prosinci. Podle mého potřebují čas k hledání spojence v koalici, pokud vím, tak zákon de facto nikdo nevítá.

Mohlo by vás zajímat

Jak by mohlo ministerstvo zákon protlačit, když pro svoji verzi nemá mimo hnutí ANO podporu?

Obávám se podobného scénáře jako rozpočtu. Jednoho dne koaliční rada nařídí podporu tohoto zákona výměnou za něco jiného. Ve sněmovně jsme toho teď při hlasování o rozpočtu byli svědky. Byla tam řada návrhů, které prošly jednomyslně rozpočtovým výborem, pak je zamítla koaliční rada a orgány sněmovny byly najednou bezcenné. A ministryně Válková už řekla, že spoléhá na koaliční radu. A koaliční rada rovná se nařízení pro poslance, že to musí schválit. Teď jde o to, zda se zejména sociální demokracie nechá do takové hry vtáhnout. Zatím to vypadá, že ne. Hovořil jsem o tom s šéfem ústavně-právního výboru Jeronýmem Tejcem a ministrem Jiřím Dienstbierem, ti pro zákon nejsou. A nevím, kdo jiný by do toho ještě mohl mluvit.

Nabízí se otázka, proč vedení ministerstva tolik trvá na svojí verzi, když s ní naráží prakticky na všech stranách.

Nechápu to. Není mi jasný ten záměr, když to nic dobrého nepřináší. Možná jde jen o to, aby byl zákon přijat za každou cenu a udělala se čárka. Nebo jde o jiný záměr, který se odhalí  v budoucnu. Vzpomínám si, že poslanci v září odjížděli z výjezdního zasedání ústavně-právního výboru ve Špindlerově Mlýně s tím, že se ponechá starý zákon. A do měsíce byl na stole nový. To je zvláštní.

Dalším důvodem mohou být ambice Stanislava Mečla, který se významnou měrou na sepsání zákona podílel a jehož vztahy s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem jsou na bodu mrazu. Nebo prostý fakt, že ministerstvo legislativní úspěch v podobě přijetí velké novely už akutně potřebuje.

A já vám přidám třetí, o němž jsem pevně přesvědčen. Když jsem ten zákon četl, já tam cítím Andreje Babiše. Státní zastupitelství jako firma. Ten, kdo stojí nejvýš, něco nařídí, a to se udělá. Vidím za tím Andreje Babiše, který zatím státní aparát docela ovládá, a to nemyslím nějak ve zlém. A jediné, kde to zatím příliš podchycené nemá, je justice. A tady já vidím první chapadýlko právě směrem k justici. A ministryni Válkovou a náměstka Pelikána vidím jen jako vykonavatele.

Proč by měl mít šéf hnutí ANO takový zájem?

Babiš se nezajímá o detaily, jen určuje směr. A oni zákon zpracovali tak, aby zkrotili Pavla Zemana, Lenku Bradáčovou a další státní zástupce. Stávající zákon jim to neumožňuje. Vidím v tom preventivní důvody, stejně jako když koupil Mladou Frontu a Lidovky. Chce preventivně ovládnout justici, aby se mu náhodou neděly nějaké věci, které nečeká.

Robert Malecký