Úřední záznam o podaném vysvětlení je hmotný výsledek o procesním úkonu podání vysvětlení ze strany fyzických osob, na základě kterého zjišťují orgány přípravného řízení skutečnosti, které jsou relevantní zejména pro posouzení otázky, zda byl spáchán trestný čin a zda se takového činu dopustila určitá osoba, případně i o dalších trestněprávně relevantních okolnostech, které mají být na základě trestního řízení objasněny v souladu s účelem trestního řízení.
Podání vysvětlení je policejní orgán či jiný orgán činný v přípravném řízení (státní zástupce, GIBS, Vězeňská služba ČR atd., viz ust. § 12 odst. 2 trestního řádu) oprávněn vyžadovat od fyzických osob na základě ustanovení § 158 odst. 3, písm. a) trestního řádu. O podaném vysvětlení, jakožto o úkonu trestního řízení, sepisuje policejní orgán dle ust. § 158 odst. 6 trestního řádu tzv. „úřední záznam o podaném vysvětlení“, dále jen „ÚZ“.
Z laického hlediska lze říci, že policejní orgán v rámci prověřování, zda byl či nebyl spáchán trestný čin a případně, zda se ho dopustila konkrétní osoba, musí takové okolnosti prověřit a za tím účelem kontaktuje možné svědky, aby od nich vyzvěděl, co tyto osoby o uvedených okolnostech vědí. Shora uvedené poznatky ohledně skutečností, které si tito lidé pamatují, sepíše orgán přípravného řízení úřední záznam, a to podle zásad a pravidel o pořizování protokolu dle ustanovení § 55 a násl. trestního řádu.
Účelem úředního záznamu o podaném vysvětlení je zejména posouzení otázky, zda má být osoba, od které bylo podání vysvětlení vyžadováno, později vyslechnuta jako svědek, a to buď v přípravném řízení ve formě protokolu o výslechu svědka, nebo přímo u hlavního líčení před soudem. Výslech takové osoby jakožto svědka je procesně použitelným důkazem a soud v hlavním líčení může o takovýto důkaz opírat svá skutková zjištění. Rozdíl mezi výslechem svědka a pořízením úředního záznamu o podaném vysvětlení je i v tom, že osoba podávající vysvětlení vědomě uvádějící nepravdu se nemůže dopustit trestného činu „křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku“ dle ustanovení § 346 trestního zákoníku. Takováto osoba se může dopustit pouze přestupku „křivého vysvětlení“ dle ustanovení § 47a zákona o přestupcích.
Hrozba slabé sankce v přestupkovém řízení za uvedení nepravdy na záznam o podání vysvětlení ze strany osoby podávající vysvětlení je jedním z důvodů, proč úřední záznam o podaném vysvětlení není důkazním prostředkem, o který by se měl opírat konečný rozsudek ve věci samé. Novelou trestního řádu zákonem č. 459/2011 Sb. však zákonodárce připustil ve standardním hlavním líčení před soudem provedení důkazu čtením úředního záznamu namísto výslechu osoby jakožto svědka za zákonem stanovených podmínek v ustanovení § 211 odst. 6 trestního řádu, který říká, že namísto výslechu svědka je možné u hlavního líčení číst úřední záznam o podaném vysvětlení, pokud s tím souhlasí státní zástupce a obžalovaný. Pokud je ovšem takováto osoba později vyslechnuta jako svědek, nemůže být úřední záznam dle ust. § 158 odst. 6 trestního řádu v dalším řízení být jakkoliv čten či být konstatován jeho obsah. Uvedené je právě problematické v případě, že se osoba, která něco vypověděla na úřední záznam o podaném vysvětlení, který je logicky vždy pořízen dříve, se začne jako svědek od předchozího podání vysvětlení odchylovat. Na základě shora uvedeného ustanovení nelze takového svědka s obsahem úředního záznamu zkonfrontovat, což činí obtíže v tom, co je vlastně prokázáno či nikoliv.
Orgány přípravného řízení tedy pořizují úřední záznamy o podaném vysvětlení zejména před zahájením trestního stíhání od konkrétní osoby. V okamžiku, kdy je konkrétní osobě sděleno obvinění, dospívá trestní řízení do fáze vyšetřování a od tohoto okamžiku je trestní řízení vedeno proti určité konkrétní osobě. Ve fázi vyšetřování je již známa osoba obviněného, který již může mít obhájce, a v některých zákonem stanovených případech obhájce mít dokonce musí. Ustanovení § 164 odst. 1 trestního řádu stanoví, že při vyšetřování postupují policejní orgány způsobem uvedeným v § 158 odst. 3 a 5 trestního řádu, tj. vyžadováním nezbytných vysvětlení, jak je shora popsáno. Dále je v uvedeném ustanovení uveden výčet případů, ve kterých policejní orgán vyslýchá svědky, tj. opatřuje procesně použitelný důkaz, což v praxi znamená, že osoba je vyslechnuta na protokol o výslechu svědka, který může být v hlavním líčení použit jako důkaz. Výslechem svědka se rozumí to, že osoba je vystavena sankci za trestný čin „křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku“ dle ustanovení § 346 trestního zákoníku v případě, že bude uvádět při svém výslechu nepravdu.
Problematika úředních záznamů o podaném vysvětlení spočívá v tom, že policejní orgán při jejich pořizování nedává možnost obhájci být sepisu takového záznamu a podání vysvětlení přítomen. O jeho objektivitě a správnosti lze tak leckdy mít důvodné pochybnosti, jelikož tento záznam sepisuje pouze policista s osobou vysvětlení podávající a obhájce nemá možnost tento úkon jakkoliv kontrolovat a zhodnotit, zda záznam o podaném vysvětlení odráží to, co taková osoba podávající vysvětlení opravdu uvedla.
Pokud policejní orgán pořizuje takový záznam před zahájením trestního stíhání, je přítomnost obhájce při sepisu takového záznamu z povahy věci vyloučena, jelikož není v této době známa osoba, proti níž je trestní stíhání vedeno, a tudíž ani nemůže taková osoba mít obhájce a ten nemůže být logicky sepisu takového záznamu přítomen. Jiná situace však nastává, pokud policejní orgán pořizuje úřední záznam po zahájení trestního stíhání. V tomto směru je již známa osoba obviněného a v případě, že tento obviněný má obhájce, je známa osoba i tohoto obhájce. Dle ustanovení § 165 odst. 2 trestního řádu je obhájce oprávněn od zahájení trestního stíhání být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz před soudem. Jak je shora uvedeno, dle ust. § 211 odst. 6 trestního řádu lze uvedený úřední záznam číst u hlavního líčení jako důkaz se souhlasem obžalovaného a státního zástupce. Policejní orgán by tak měl přítomnost obhájce při sepisu takového záznamu připustit, avšak policejní orgány toto nečiní, a tak úřední záznamy jsou nadále i po sdělení obvinění konkrétní osobě činěny bez účasti obhajoby. Obhájce tak jen těžko může podané vysvětlení zhodnotit a i způsob pořízení úředního záznamu o podaném vysvětlení ze strany policejního orgánu.
Pokud se tedy nemůže obhájce sepisu úředního záznamu účastnit, není možné, aby obhájce mohl objektivně vědět, co svědek opravdu vypověděl. U úředních záznamů zaznamenávám ten problém, že mnohdy policejní orgán ani není schopen se doptat na veškeré skutečnosti potřebné pro rozhodnutí, jelikož orgány činné v trestním řízení zpravidla nikdy vždy zjišťují pouze okolnosti v neprospěch obviněného. Někdy je při sepisu úředního záznamu problém i nedůsledná protokolace, kdy policejní orgán domýšlí některé skutečnosti, aniž by je tato osoba uvedla (bez ohledu na úmysl protokolujícího policisty). Často je také obsah úředního záznamu nesrozumitelný. V praxi se také nezřídka děje to, že policejní orgán již má výpověď napsanou na ÚZ a svědek ji pouze doplní a podepíše. Dále je problém, že policejní orgán v podstatě nikdy výslovně nepoučí osobu podávající vysvětlení na možnost přítomnosti advokáta u takového úkonu, na což má tato osoba dle ustanovení § 158 odst. 5 tr. řádu právo, a pokud taková osoba přítomnost žádá, policejní orgán jí sdělí, že to již není možné, že si ho měla přivést k úkonu, a to přes to, že v předvolání není tato osoba o tomto úkonu poučena a v případech, kdy policejní orgán předvolává takovou osobu telefonicky, ji taktéž o tomto právu nepoučí.
Ze shora uvedeného vyplývá, že žádný odpovědný obhájce není schopen posoudit, do jaké míry je výpověď svědka na úřední záznam pravdivá či nikoliv (s ohledem na možnost ovlivnění výpovědi policejním orgánem) a odpovědně se rozhodnout pro to, zda úřední záznam číst jako důkaz dle ust. § 211 odst. 6 trestního řádu, jak je výše uvedeno, či si konkrétní osobu nechat předvolat jako svědka k hlavnímu líčení. Předvolání takové osoby jakožto svědka může být nebezpečné v tom, že takový svědek se může od obsahu ÚZ odchýlit. Dle ust. § 158 odst. 6 trestního řádu nesmí být obsah úředního záznamu jakkoliv konstatován, je-li osoba podávající vysvětlení později vyslechnuta jako svědek. Z toho vyplývá, že obhájce nemá možnost předestřít výpověď takového svědka učiněnou na ÚZ a soud musí vycházet z výpovědi před ním učiněné, takže výsledek takového dokazování může být překvapivý jak ve prospěch obžaloby tak i obhajoby.
Pokud je snaha zákonodárce koncipovat přípravné řízení bez obhájce, t.j. že by vyšetřování probíhalo v zásadě pouze formou ÚZ, pak lze souhlasit pouze tehdy, pokud by obsah úředního záznamu v případě rozpornosti s výpovědí svědka u hlavního líčení mohl být předestírán svědkovi u hlavního líčení, a to pouze ze strany obhajoby. Předestírání úředního záznamu u hlavního líčení by mělo být výsostným právem obhajoby a nikoho jiného ve smyslu zásady „in favor defensionis“, aby byla tato nerovnost obhajoby a “obžaloby“ v přípravném řízení vyrovnána právě možností obhajoby předestírat u hlavního líčení těmto svědkům obsah ÚZ, který byl pořízen ze strany orgánů obžaloby. Obžaloba by měla své právo vyslechnout důkladně takového svědka v přípravném řízení a v rámci této možnosti být přítomna u takového úkonu, a to dokonce bez přítomnosti obhájce. V takovém případě bude eliminováno riziko možnosti ovlivňování svědků ze strany policejního orgánu a hlavně obhájce bude mít možnost svědka konfrontovat a nebude se bát, že svědek uvede u hlavního líčení něco jiného než na ÚZ a pokud ano bude na to moci adekvátně reagovat. Státní zástupce, který je odpovědný za přípravné řízení, bude vědět, co svědek říká, jelikož on nese odpovědnost za zákonnost přípravného řízení. Takový postup musí nutně vést k odpovědnému přístupu OČTŘ v přípravném řízení i bez účasti obhájce.
Další nezbytností pro takovýto postup je i to, že policejní orgán bude provádět audiovizuální záznam celého podávání vysvětlení, který bude součástí spisového materiálu, což již s ohledem na 21. století, kdy se nahrává v podstatě všechno, považuji až za nutnost. Pak by se i stupeň ovlivnění policejním orgánem dal lehce prokázat. Obsah výpovědi by potom byl zaznamenán na audiozáznamu. Obhajoba by se potom také mohla odpovědněji rozhodovat v tom, zda bude ÚZ číst či si svědka předvolá, jelikož z audionahrávky podání vysvětlení příslušného svědka si udělá obrázek o tom, co svědek říká či nikoliv a může pečlivě zvážit, zda bude souhlasit se čtením ÚZ či přehráním takové nahrávky nebo si takovou osobu nechá předvolat jako svědka.
JUDr. Roman Koucký
(Autor je advokát a obhájce.)
