Obyvatelstvo České republiky pomalu, ale jistě stárne a demografické vyhlídky jsou velice špatné. Stále více se ukazuje, že bez řízené imigrace se naše společnost neobejde. Jenomže získat u nás povolení k trvalému pobytu je někdy prakticky nemožné, přestože je zde žadatel dlouhodobě integrovaný, a dokonce reprezentuje sportovní policejní oddíl. Jeho advokát tvrdí, že ministerstvo vnitra v zamítnutých žádostech uvádí právně zavádějící argumenty.
Na případu Erika Hulieva lze názorně ukázat složitost a propletenec národnostních vztahů na území bývalého SSSR. Narodil se sice v roce 1991 v Dolynsku na Ukrajině, původem je ale Armén. Jeho rodina žila v gruzínském hlavním městě Tbilisi, ale odtud se musela vzhledem k nestabilní politické situaci na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století vystěhovat. Proto se již narodil na Ukrajině, kde mu však ani nebylo uděleno ukrajinské státní občanství, a proto je dodnes, ve svých třiadvaceti letech, bez státní příslušnosti.
Ani na Ukrajině rodina nenalezla klid, a v hektickém období po oranžové revoluci odchází v srpnu 2005 do ČR, kde okamžitě společně s rodiči a sestrou požádal tehdy jako nezletilý o udělení mezinárodní ochrany, což je doložitelné i z materiálů azylové evidence. Od této doby se zde nepřetržitě legálně zdržuje.
Zde dokončil základní a středoškolské vzdělání a nyní studuje na vysoké škole. V říjnu 2012 si zažádal o povolení k trvalému pobytu. Jenže mu byla v lednu následujícího roku ministerstvem vnitra tato žádost zamítnuta pro nesplnění podmínek zákona o pobytu cizinců na území ČR. Správní orgán sice tehdy konstatoval, že splňuje podmínky pro povolení trvalého pobytu podle § 67 odst. 1 zmíněného zákona, kde se píše, že „povolení k trvalému pobytu se po 4 letech nepřetržitého pobytu na území vydá na žádost cizinci, který na území pobývá v rámci přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany za podmínky, že nejméně poslední dva roky probíhalo poslední řízení o udělení mezinárodní ochrany….“, MV ale zároveň odepsalo, že Huliev „nesplňuje podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu podle § 67 odstavce 2, kdy podmínky v ustanovení odst. 1 a odst. 2 § 67 musí být splněny kumulativně“.
Zmíněný odstavec definuje okruh osob, kterým je vydáno povolení k trvalému pobytu podle věku či zdravotního stavu žadatele. S tímto výkladem ale nesouhlasí Hulievův právní zástupce, advokát Otakar Kracík. „Ministerský výklad zákona je zcela v rozporu s právní logikou, protože podle odstavce 1 cizinec žádá o povolení a je mu uděleno za podmínky čtyřletého pobytu, kdežto podle následujícího ustanovení se povolení vydá, je-li žadatelem cizinec za a) mladší 18 let, za b) se není schopen o sebe sám postarat z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nebo za c) je osamělý a starší 65 let.“ Podle advokáta to znamená, že u těchto tří zmíněných kategorií cizinců nemusí být splněna podmínka čtyřletého pobytu na našem území.
Jak Kracík uvádí, musí být z ustanovení zákona určitě každému zřejmé, že předcházející rozhodnutí bylo nicotné a nelze k němu přihlížet ve smyslu § 77 odst. 2 správního řádu (zák. č. 500/2004 Sb.), neboť je vnitřně rozporné a právně i fakticky neuskutečnitelné, takže jej vůbec nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu. Z toho důvodu podal v Hulievově zastoupení v říjnu novou žádost o povolení k trvalému pobytu a na její výsledek zatím čeká.
Informace o stavu řízení zatím veřejně dostupná není. „Ministerstvo vnitra není oprávněno sdělovat informace z jednotlivých správních řízení mimo okruh jeho účastníků. Nelze se tedy vyjadřovat ke konkrétním důvodům, proč nebyl jmenovanému cizinci na území ČR povolen trvalý pobyt. V případě jmenovaného cizince byla vedena dvě řízení o žádosti o trvalý pobyt, obě řízení již byla pravomocně ukončena. Důvody zamítnutí žádosti byly specifikovány v odůvodnění dotčených rozhodnutí,“ sdělila Hana Malá z tiskového odboru MV na dotaz České justice, proč byla žadateli odmítnuta žádost o povolení k trvalému pobytu.
Právní výklad ale není tak jednoznačný, jak se Kracík domnívá. S jeho výkladem nesouhlasí například advokát Zdeněk Koudelka. Podle něj je nutné splnit obě podmínky, tedy jak dobu pobytu, tak věkovou hranici, respektive vážný zdravotní stav. Odvolává se přitom na odstavec 4, který říká, že „žádost je při splnění podmínek v odstavci 1 oprávněn podat i cizinec, který o vydání tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele.“ To, jak tvrdí, tvoří další kategorii cizinců, kteří si mohou o trvalý pobyt žádat, vedle osob splňujících zdravotní či věkové podmínky.
Koudelka zároveň dodává, že jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby byla možnost trvalého pobytu chápána tak široce, tedy samostatně jenom na základě délky pobytu. Odvolává se zároveň i na právní závěry obdobného případu, který již před časem řešil úřad ombudsmana. Kracík si nicméně za svým názorem stojí. „Pokud by zákonodárce chápal obě podmínky současně, shrnul by jej v jednom souvisejícím ustanovení a nerozděloval je do dvou ustanovení.“ Upozorňuje rovněž na odstavec 3, který na základě rodinných vazeb rozšiřuje okruh osob, zmíněných v odstavci 2, jež mohou o povolení žádat i v případě, že splňují podmínku délky pobytu na území ČR.
Další potvrzení správnosti svého stanoviska vidí Kracík v tom, že jak v prvním, tak ve druhém odstavci se povolení při splnění podmínek vydá automaticky, kdežto u dalších žadatelů už záleží na rozhodnutí správního orgánu, jak se žádostí naloží. „Pokud by se přistoupilo na výklad správního orgánu, tak by to znamenalo, že komu jedinému lze bez dalšího posouzení udělit povolení, jsou děti mladší osmnácti let, dlouhodobě vážně nemocní lidé a osamělí senioři starší šedesáti pěti let. Nemyslím si, že zákonodárce měl na mysli takový záměr, aby z České republiky budoval pouze sociální ústav pro handicapované cizince.“
Celý případ má ovšem ještě jedno hledisko. Huliev se aktivně věnuje vrcholovému sportu. Boxuje za reprezentaci České republiky a jeho mateřskými klubem je dokonce policejní sportovní klub – SKP Ústí nad Labem. Letos se stal dokonce mistrem republiky v lehké váze. „Kdo jiný už by měl dostat povolení k trvalému pobytu, než člověk, který je zde společensky i profesně zcela integrován, a navíc reprezentuje naši zemi, nota bene v policejním klubu,“ uzavírá Hulievův advokát.
Tak jednoduché, že by reprezentace byla důvodem pro udělení trvalého pobytu, to ale není. „Pokud jde o podmínky udělení trvalého pobytu na území České republiky, tyto jsou upraveny zákonem 326/1999 Sb. Pro reprezentanty sportovních oddílů, ať již policejních sportovních klubů či jiných sportovních oddílů/sdružení, nejsou uvedeným zákonem stanoveny žádné specifické podmínky či výjimky,“ stojí v odpovědi MV.
O případ se začínají zajímat i poslanci. „Imigraci musí provázet určitá míra obezřetnosti a musí mít svá pravidla. Je-li však zjevné, že člověk, který se uchází o trvalý pobyt, je plně integrován, je bezúhonný, ba co víc – je přínosem pro naši zemi a zvyšuje její renomé, pak nevím, kdo jiný by měl trvalý pobyt získat. Případ Erika Hulieva mi připadá skutečně absurdní a obrátím se na ministra vnitra s dotazem, jak tuto situaci vyřešit,“ říká poslankyně Jana Černochová.
Dušan Šrámek
