Česká policie má ráda rozsáhlé namátkové akce, při nichž uzavírá bary, restaurace, náměstí nebo silnice a kontroluje přítomným doklady. Co je společným rysem těchto akcí? Vždy se s nimi pochlubí médiím a vždy při nich odhalí nějaký ten nešvar.
Nejčastěji mladé opilce nebo pár lidí bez řidičáku. Dalším, už méně zmiňovaným společným jmenovatelem takových kontrol je, že jsou zcela nezákonné.
Pro ilustraci pár citací z letošního agenturního servisu ČTK.
- Vsetín, 30. srpna – Čtyři podnapilé mladistvé přistihli v noci na dnešek policisté při rozsáhlé kontrole barů, diskoték a restaurací ve Vsetíně, Valašském Meziříčí a Rožnově pod Radhoštěm. Nejvyšší hladinu alkoholu v dechu policisté naměřili šestnáctileté dívce, u které přístroj ukázal 0,61 promile, řekla krajská policejní mluvčí Lenka Javorková.
- Jablonec nad Nisou, 5. července – Policie při noční akci na Jablonecku zadržela 17 mladistvých a nezletilou čtrnáctiletou dívku pod vlivem alkoholu. Při rozsáhlé akci policisté zkontrolovali přes 300 lidí ve 33 restauracích, hernách, barech a diskotékách, informovala mluvčí policie Dagmar Sochorová.
- Do třetice z Prahy: Pražští policisté rozdali při kontrole Václavského náměstí a přilehlých ulic 30 pokut kvůli přestupkům proti veřejnému pořádku a drogám. Celkem zkontrolovali 19 podniků a 261 lidí. O výsledcích zátahu informoval policejní mluvčí Tomáš Hulan, podle kterého chce policie podobné akce dělat častěji.
A to přesto, že současné znění zákona o policii z roku 2008, ačkoli obsahuje daleko více možností, kdy policista smí doklad totožnosti požadovat než předešlá verze z roku 1991, neobsahuje žádné ustanovení, pod které lze takovéto kontroly legálně „schovat“.
„Tato dikce, i se speciálním přihlédnutím k ustanovení pod písmenem l), tedy při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti, nemůže oprávnit policii k akcím ve stylu uzavřít celou hospodu a všechny legitimovat,“ říká advokát Tomáš Sokol, který se coby ministr vnitra po revoluci na tvorbě zákona o policii podílel. Sokol připouští jedinou výjimku, kterou by byla bezpečnostní akce zaměřená na pátrání po určité konkrétní osobě či konkrétních osobách. S důrazem na slovo konkrétní, tedy například pátrání po uprchlém vězni.
Gumový paragraf o hledané osobě
Zákon z roku 1991 stanovil čtyři důvody, kdy směl policista vyžadovat předložení dokladu totožnost: šlo-li o osobu přistiženou při spáchání přestupku, o osobu, od které je požadováno vysvětlení, která odpovídá popisu hledané osoby a pak také na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem. Poslední důvod se mohl týkat například revizorů v dopravě.
I o tyto formulace se tehdy v České národní radě strhla menší politická bitva. Nová reprezentace zákonodárců totiž nechtěla umožnit pokračování praxe Veřejné bezpečnosti z předrevolučních dob, která perlustrace zneužívala jako nástroj všudypřítomné šikany. „Někteří poslanci, dodnes bych mohl jmenovat, se tvrdě stavěli proti možnosti jakékoliv perlustrace ,jen tak´. Já jsem tuto možnost hájil, protože bylo jasné, že policie občas potřebuje ověřit totožnost osoby či určitých osob a z taktických důvodů jim nemůže vysvětlovat, proč. Naproti tomu i já jsem se ztotožňoval s tím, že to nesmí být záminka pro bezduché kontrolování pro kontrolování. Takže jsme hledali kompromis, ale to hledání byl docela tvrdý střet. Padaly nejrůznější návrhy, někdy s dost krkolomnými formulacemi limitujícími oprávnění,“ říká advokát Sokol.
Zákon nakonec obsahoval i tajemnou větu, jejíž význam zůstává i dnes poněkud skryt.„Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění provádí,“ uvádělo se doslova v zákoně o policii. Věta v podstatě říká, že u banálního přestupku by policii mělo stačit, když občan své jméno uvede a policie ho v databázi ověří, kdežto třeba u vraždy by asi požadovala dva doklady totožnosti. „Dodnes sice té větě nerozumím, ale poslancům se moc líbila,“ vzpomíná Sokol. Zároveň je podle něho zřejmé, že věcná škála důvodů prostor k hromadným perlustracím či podobným akcím rozhodně nedávala. Policisté si tehdejšímu ministrovi dokonce stěžovali, že jim takové vymezení hodně svazuje ruce. „Já jsem jim, interně, říkal: A co vám brání, když chcete někoho zkontrolovat, aby vám připadal jako hledaná osoba? Ale nemůžete to holt dělat plošně a hromadně,“ vzpomíná Tomáš Sokol.
Bolševická renesance
Občanský aktivista a předseda spolku Šalamoun John Bok mluví o renesanci bolševického uvažování. „Společnost se neočistila od sedimentů minulosti, vracíme se k policejnímu státu, který zde byl před Listopadem. Uráží mě, když kvůli cizincům, kvůli dětem v hospodě, policie hrubě zasahuje do občanských svobod. Pro mě je to neakceptovatelné a není to žádná přehnaná obrana lidských práv,“ upozorňuje Bok. Podle něho jde v prvé řadě o respektování faktu, že občané nemají být státem obtěžováni nad minimální nezbytnou míru.
Bok nabízí i srovnání s Anglií, které se dosud podařilo ubránit před postupující snahou vyměnit některé občanské svobody za iluzi větší bezpečnosti. „V Anglii není běžné a možné; aby vás policista perlustroval jen tak, že jdete po ulici. I když něco provedete, tak pokud nemáte řidičák, pas nebo zdravotní průkaz, odvedou si vás na stanici, tam zjistí, kdo jste. Ale nejde to na úkor druhých, nemohou běžně perlustrovat. Ani tam občané žádný občanský průkaz nemají. I tam se situace poněkud zhoršila, ale pořád se Angličanům podařilo ubránit, aby neměli Identity Card,“ říká aktivista.
Připomněl, že restriktivní tendence zesílily poté, co IRA v říjnu 1984 v Brightonu málem zabila premiérku Thatcherovou. „Nicméně ona sama v projevu, který pronesla bezprostředně po atentátu, prohlásila, že takové věci zavádět nebude, řekla, že proti grázlům a lumpům nebude bojovat krácením práv ostatních občanů,“ říká John Bok. Dodal další historický fakt, že občanku nejvíce rozšířil Adolf Hitler za II. světové války. „Po celé Evropě, na územích, která dobyl, aby měl kontrolu nad občany,“ tvrdí Bok.
Policie: Koho přesně hledáme, sdělovat nemusíme
“Podobnost s hledanou osobou“ policii dodnes zůstala jako praktický nástroj, jak kontrolovat doklady lidem, kteří se nevejdou do zákonem stanovených důvodů. Jejich počet se po novelizaci v roce 2008 podstatně rozšířil. A tajemnou větu o míře spolehlivosti nahradilo jasnější „Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti.“.
Důvodů je podle nového znění zákona dvanáct, přibyly například ty týkající se osob, které mají na veřejnosti zbraň, pohybují se v okolí chráněného objektu a podobně. Zůstal ale gumový paragraf o osobě hledané a nově i pohřešované.
Proč gumový, plyne z odpovědi mluvčí Policejního prezidia Ivany Nguyenové. „Co se týče argumentace o osobě hledané, policista není povinen při požadování totožnosti sdělovat, o jakou hledanou osobu se jedná. Jednou z možností, jak pátrat po hledané osobě, je právě omezení (uzavření jednoho a více pruhů) nejfrekventovanější komunikace (tedy např. Jižní spojka apod.). V tomto případě se zastavuje každé projíždějící vozidlo a provádí se jeho klasická kontrola a kontrola osádky,“ uvádí Nguyenová. Co je tzv. klasická kontrola, podle jakého právního předpisu se provádí a čím je odlišná od důvodů stanovených v zákoně o policii, mluvčí neuvedla.
Sezení v restauraci samo o sobě není delikt
Internet se hemží radami, které se prokazování totožnosti týkají. Některé z nich nemají daleko k mýtům – jako třeba ta, podle níž není nutné nosit občanku do 500 metrů od svého bydliště.
Použitím „gumového“ a fakticky nepřezkoumatelného argumentu o osobě hledané má policie v ruce dostatečně silný nástroj, jak perlustrovat kohokoli a kdykoli – s výjimkou kdy tak činí hromadně, například uzavřením celých restaurací. „V minulosti jsem zaregistroval jediný problematický postup, spočívající v tom, že v restauracích byla kontrolována totožnost osob za účelem zjištění, zda nejsou mladší 18 let a přitom nekonzumují alkoholické nápoje. Postup logický, ale samo sezení v restauraci a pití alkoholu není žádným deliktem, ať je dotyčný jakkoliv starý. Tedy nemůže být on legitimován za účelem prověrky, zda někdo jiný neporušuje zákon tím, že podává alkoholické nápoje nezletilým,“ uvádí advokát Tomáš Sokol.
Robert Malecký
(Psáno pro HlídacíPes.org v rámci projektu Svobody v ohrožení.)
