Automatické uplatnění zákona, aniž by byla stanovena doba trvání sankce, na neurčitém základě a bez toho, aby byly vzaty v úvahu osobní podmínky a okolnosti dlužníka, není možné v demokratické společnosti považovat za nezbytné. Takové rozhodnutí zveřejnil minulý týden Evropský soud pro lidská práva v případu Itala, kterému italská policie odebrala pas a znehodnotila identifikační průkaz, protože dlužil výživné svým dětem a manželce. Zatímco Italům za dluhy berou pasy, Čechům odebírají řidičské průkazy.

Fakta případu: Stěžovatel Alessandro Battista je Ital narozený v roce 1967, žijící v Neapoli. Dne 20. srpna 2007 v souvislosti s procesem odloučení manželství požádal Battista opatrovnického soudce, aby mu s vydáním nového pasu současně do tohoto pasu zapsal jedno z jeho dvou dětí. Jeho žena takové žádosti odporovala na základě skutečnosti, že neplnil platby výživného nařízené soudcem době, kdy se pár rozdělil. Dne 18. září soudce žádost pana Battisty zamítl s tím, že existuje riziko, že se bude zcela vyhýbat svým závazkům, pokud odcestuje do zahraničí.

Dne 31. října policejní komisař v Neapoli nařídil panu Battistovi, aby odevzdal svůj pas a znehodnotil jeho identifikační průkaz pro cesty do zahraničí. Pan Battista požádal soud o vydání nového pasu, avšak jeho žádost byla zamítnuta v únoru 2008, protože stále neplatil platby výživného, které dlužil svým dětem. Alessandro Battista se proti rozhodnutí odvolal pro porušení svého práva svobodného pohybu. Soud odvolání zamítl opět se zdůvodněním, že neplatí soudem stanovené výživné na děti. Soud uvedl, že tato okolnost je jednou ze zákonných podmínek pro odmítnutí vydání pasu v nejlepším zájmu jeho dětí podle oddílu 12 zákona o vydávání pasů.

Pan Battista tedy požádal o vydání individuálních pasů pro své děti. Žádost byla soudcem opět zamítnuta s tím, že rozvod stále není skončen a že jeho žena, u které žijí jeho děti, je proti tomu. Po dalších peripetiích podal pan Alessandro Battista stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

S odkazem na článek 2 Protokolu č. 4 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod podal stížnost proti Itálii pro narušování soukromého života a svobody pohybu. Uvedl, že žádné pravidlo neznemožňuje rodičům, kteří neplatí výživné, mít pas nebo mít své děti zapsané v pasu. S odkazem na článek 8 – právo na respektování soukromého a rodinného života – stěžovatel uvedl, že nevůle vydat mu pas znamená zásah do jeho práva na soukromý život. Stížnost byla k Evropskému soudu pro lidská práva podána 6. srpna 2009.

Mohlo by vás zajímat

O stížnosti rozhodovala ve Štrasburku komora sedmi soudců Evropského soudu pro lidská práva. Soud zjistil, že Alessandro Battista od roku 2008 nemá pas ani identifikační kartu platnou pro cestování do zahraničí. Soud poznamenal, že panu Battistovi bylo odmítnuto vydat doklady pro cestování do zahraničí kvůli neschopnosti platit požadované výživné na základě úvahy, že existuje riziko, že v případě odchodu do zahraničí neučiní žádné platby.

Soud zaznamenal, že v tomto případě domácí soudy neshledaly nezbytným zkoumat osobní situaci pana Battisty ani jeho schopnost platit povinné částky. Domácí italské soudy podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vzaly v úvahu výhradně majetkové zájmy osoby, které měly obdržet platby výživného, což byly jeho děti a jeho žena, která od něho žila odděleně.

Evropský soud pro lidská práva zopakoval, že splácet dluhy z místa za hranicemi státu je legální, respektive že neexistuje žádné pravidlo, které by činilo pokrytí nebo vymáhání dluhu za hranicemi státu nelegálním. Takový nástroj vůbec nebyl národními úřady vzat v úvahu, místní úřady pouze stále opakovaly, že pan Battista by s pasem mohl zmizet za hranicemi a úplně se tak vyhnout placení.

Soud shledal, že Alessandro Battista se stal předmětem automatického uplatnění ustanovení, aniž by byla určena doba jeho trvání, neboť od roku 2008 nedošlo k žádnému přezkumu důvodů sankce a přiměřenosti této sankce. Automatické uvalení sankce na neurčitém základě a bez toho, aniž by byly vzaty v úvahu osobní okolnosti dotyčného, není možné považovat za nezbytné v demokratické společnosti.

Soud konstatoval porušení článku 2 Protokolu č. 3 Úmluvy a článku 8 Úmluvy. Jako zadostiučinění musí Itálie zaplatit panu Battistovi částku 5 000 euro. Proti rozsudku Evropského soudu pro lidská práva se lze odvolat ve lhůtě tří měsíců a požádat o přezkum Velkým senátem Soudu.

V České republice existuje ze zákona možnost exekucí odebrat člověku, který neplatí výživné na nezletilé dítě, řidičský průkaz. O ustanovení exekučního řádu, kterým lze odebrat občanovi doklad nesouvisející s jeho dluhy, se zasloužil ministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil. Zatímco v Itálii k odevzdání cestovního pasu a identifikační karty vyzvala policie, v České republice tuto funkci zastává exekutor podle §71 exekučního řádu:

(1) Exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného může exekutor vydat pouze tehdy, jestliže je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě.

(2) Exekuční příkaz se doručí orgánu, který vede registr řidičů podle zvláštního právního předpisu, oprávněnému a povinnému. Orgánu, který vede registr řidičů, nesmí být exekuční příkaz doručen dříve než povinnému.

(3) Dnem doručení exekučního příkazu povinnému se povinnému pozastavuje řidičské oprávnění udělené podle zvláštního právního předpisu. Po dobu pozastavení řidičského oprávnění držitel řidičského oprávnění nesmí řídit motorová vozidla. Exekuční příkaz se povinnému doručuje do vlastních rukou.

(4) Exekutor zruší exekuční příkaz pozastavením řidičského oprávnění, a) prokáže-li povinný, že k uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, nezbytně potřebuje své řidičské oprávnění, nebo b) zaplatí-li povinný nedoplatek výživného na nezletilé dítě. Zrušení exekučního příkazu exekutor oznámí orgánu, který vede registr řidičů podle zvláštního právního předpisu.

Pouze v případě, že se občana v ČR nepodaří donutit odevzdat průkaz, odebere doklad dlužníkovi policie. Hned během prvního půl roku účinnosti Pospíšilovy novely exekučního řádu bylo občanům v ČR odebránu na 500 řidičských průkazů. Některým nebyly vráceny soudem ani poté, co dotyčný požádal o přezkum s argumentem, že občan potřebuje ke své práci řídit vůz.

Irena Válová