Není to nový zákon, předmětem není prokazování majetku a korupci to nepotírá, ale naopak ji vyvolá. Takové jsou připomínky ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera k návrhu zákona s názvem „O prokazování původu majetku“ z dílny ministerstva financí. Ten je aktuálně v připomínkovém řízení, většina dotčených míst už se k němu vyjádřila.
Dienstbierovo ministerstvo varuje před korupcí, libovůlí i nepřehledným právním stavem, který nerespektuje princip předvídatelnosti, srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti, který má obsahovat každý přijatý zákon. Ke kritice se přidává Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud i další ministerstva.
Není to nový zákon
Hned několik ministerstev ve svých připomínkách upozorňuje, že podle legislativních pravidel vlády nelze zákon, který spočívá pouze v novelizaci jiných zákonů, nazvat novým zákonem. „Navíc nadpis navrhovaného zákona neodpovídá jeho obsahu. Předmětem návrhu zákona totiž není prokazování původu majetku, ale zjištění výše nezdaněných příjmů a stanovení daně,“ uvádí ministr pro lidská práva a legislativu, který k elaborátu vydal celkem dvanáct připomínek s označením „zásadní“.
Podle připomínky Úřadu vlády má elaborát problém, za jaký čas má stát sledovat a kontrolovat nárůst jmění občanů. Kdykoli, kdy se jmění občana zvýší o 5 millionů?„Není zřejmé, za jaké časové období má správce daně nárůst příjmů posuzovat. Dle důvodové zprávy může posuzovaný úsek přesahovat délku daňového období. Domníváme se však, že by z důvodu právní jistoty měla být nastavena nejzazší hranice pro posuzování nárůstu příjmů,“ uvádí se v připomínce k §38 odst. 1 písm b) navrhované normy.
Ta v návrhu zní takto: Správce daně vyzve poplatníka k prokázání vzniku a původu příjmů a dalších skutečností souvisejících s nárůstem jeho jmění v případě, že a) má důvodné pochybnosti o tom, zda příjmy poplatníka oznámené nebo tvrzené správci daně odpovídají nárůstu jeho jmění, a nejsou mu známy jiné skutečnosti, které by tento nárůst jmění ozřejmovaly, a b) po předběžném posouzení dojde k závěru, že rozdíl mezi těmito příjmy a nárůstem jmění poplatníka přesahuje 5 000 000 Kč.
Hodnota majetku v čase
S nárůstem jmění a oceňováním majetku obyvatel v čase má problém také místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek, který žádá v zákoně vyjmenovat, kdy důvody pro prokazování majetku nebudou s odůvodněním, že „změny oceňování, daní, odpisů a změny zákonů mohou vést k tomu, že lidé naráz legálně zbohatnout, což ale nepochybně není důvodem k tomu, aby byli vyzýváni k prokazování příjmů“.
V tom se ministr Bělobrádek shoduje s předsedou Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou, který v souvislosti s majetkem občana získaným v čase a odhadem tohoto majetku správcem daně píše: „V této souvislosti není zřejmé, jakým způsobem (a v jakých hodnotách vzhledem k plynutí času) bude správce daně odhadovat majetek (nárůst majetku) daňového subjektu, který jej nabyl např. i promyšleně, ze spekulativních důvodů. Zkrátka strategická investice v příhodné době bude mít za důsledek nárůst majetku – majetek pak bude odhadován ve výši, jak narostl, a to i se zpětnou platností?“ Aby někomu narostl majetek, nemusí ale například v umění učinit ani strategickou ani promyšlenou investici. Stačí koupit v bazaru levný obrázek a s přispěním náhody a štěstí zjistit, že jde o cenné dílo.
Na nárůst jmění občana domkáře, který postavil rodinný dům svépomocí, a problém ocenění takto vzniklého majetku správcem daně poukazuje Jiří Dienstbier: „Návrh zákona nestanoví, v jakých cenách se bude nárůst hodnoty jmění posuzovat, jak se bude posuzovat majetek, který získal poplatník bezplatně, např. jak se bude posuzovat vlastní práce, či práce blízkých osob při výstavbě jeho rodinného domku. Rovněž není zřejmý přístup ke společnému jmění manželů, případně jak se bude postupovat při prokazování majetku po rozdělení společného jmění manželů,“ uvádí Dienstbier v připomínkách.
Návrh normy, jak ji zpracovalo Babišovo ministerstvo financí, k tomuto v §38 uvádí, že dodatečně stanovená daň bude spočtena „podle pomůcek zvláštním způsobem“ a odhadnuta, ale neuvádí ve kterém čase a v jakých cenách: „Správce daně při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem určí základ daně pomocí odhadu výše příjmů, kterých by poplatník musel dosáhnout, aby to odpovídalo nárůstu jeho jmění.“
Dvojí trestání není možné
Na konflikt trestní a správní sankce, jakožto i na princip ne bis idem upozorňuje předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Podle principu ne bis idem je zakázáno trestně stíhat osobu za jeden skutek dvakrát, přičemž krácení daně a jiného zákonného poplatku je trestný čin. Obyvatelé tedy budou stíháni za jeden čin finanční úřady i orgány činnými v trestním řízení, upozorňuje na opomenutí střetu trestní a správní sankce v návrhu Iva Brožová.
Retroaktivním a porušujícím zákaz sebeobvinění shledává návrh předseda Nejvyššího soudu Josef Baxa: „Podstatné je, že daňový subjekt je povinen (nucen) na sebe uvést v daňovém řízení skutečnosti, které však v tomto řízení nemohou být v žádném případě využity; pro účely daňového řízení budou tyto skutečnosti sice „bezcenné“ (daň na jejich základě již vyměřit nelze), přesto je však subjekt povinen je uvést a ztížit si tak pozici v řízení jiném (trestním). V tomto ohledu se jeví navržená právní úprava narušující zákaz sebeobvinění,“ uvádí Josef Baxa.
Prostor pro korupci
Zásadní připomínky k pojmům i samotnému principu elaborátu předkládá Jiří Dienstbier, který upozorňuje na nejednoznačnost pojmů, scestnost jejich použití a neprovázanost s ostatními zákony. Například jmění je z definice v NOZ souhrn majetku včetně dluhů. Nárůstem jmění je tedy i nárůst dluhů poplatníka, avšak dluhy hodnotu jmění snižují.
Návrh zákona podle něho není dostatečně jasně provázán se zákonem s daňovým řádem. „V této souvislosti je třeba poukázat na nález Ústavního soudu Pl. ÚS. 21/01, kde je uvedeno, že jestliže je jedním zákonem (ve formálním smyslu) zasahováno do materie upravované několika zákony jinými a tyto zákony spolu nejsou obsahově a systematicky provázány, vzniká nezřídka značně nepřehledný právní stav, který princip nepředvídatelnosti, srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti zákona již nerespektuje,“ upozorňuje ministr.
„K otázce možných dopadů návrhu zákona na oblast potírání korupce lze vyslovit obavu, že návrh zákona v předložené podobě nepřináší kýžený pozitivní efekt na sledovanou oblast. Naopak návrh zákona obsahuje korupční rizika, neboť je postaven na nejasných pojmech a široké možnosti správního uvážení správce daně. Tím se otevírá prostor pro libovůli správce daně,“ hodnotí návrh ministr pro lidská práva a legislativu.
Irena Válová
