V České republice působí značné množství státních úřadů, které společně tvoří nepřehlednou a přebujelou organizaci státní správy. Tato skutečnost se mimo jiné již mnohokrát objevila ve zprávách Evropské komise. V záplavě veškerých těchto státních úřadů a institucí počínaje Českou národní bankou a Kanceláří veřejného ochránce práv konče, se vyskytuje mediálně téměř neznámá instituce, kterou je Finanční arbitr, resp. Kancelář finančního arbitra (dále jen „finanční arbitr“). S určitou nadsázkou lze říci, že tato instituce není známa dokonce ani u odborné veřejnosti.
Působnost finančního arbitra je dána zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“). Finanční arbitr je přitom nadán pravomocí k rozhodování sporů spadajících jinak do pravomoci českých soudů, pokud se jedná (zjednodušeně řečeno) o poskytování finančních služeb. Řízení před finančním arbitrem je v mnoha ohledech jedinečné a dá se říci, že je obdobou soudního, popřípadě rozhodčího, řízení.
Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi se řízení zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu přerušuje běh promlčecí doby stejně jako podání žaloby u soudu. Pro navrhovatele je zcela zásadní ta skutečnost, že rozhodnutí finančního arbitra ve věci samé tzv. nález, který je doručený a nelze proti němu podat námitky, má statut pravomocného a vykonatelného rozhodnutí (exekučního titulu)!
Další zcela zásadní věcí je úprava nákladů řízení. Podle ust. § 18 zákona o finančním arbitrovi nese každý účastník své náklady řízení sám, přičemž řízení se nezpoplatňuje. Co to prakticky znamená pro navrhovatele? Zejména to, že oproti soudnímu řízení nemusí mít obavu, že by v případě neúspěchu měl povinnost hradit náklady právního zastoupení protistrany (viz např. mediálně známá kauza nechvalně známých bankovních poplatků).
Ale zpátky k věci. Novelou zákona o finančním arbitrovi, která byla provedena zákonem č. 278/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti, ze dne 21. srpna 2013 došlo ke změně působnosti finančního arbitra s rozšířením jeho pravomoci rozhodovat spory mezi pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění, pojistníkem, pojištěným, oprávněnou osobou nebo obmýšleným při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění. Finanční arbitr je tak „nově“ nadán pravomocí k rozhodování sporů týkajících se životního pojištění, které zahrnuje veškeré produkty označované jako „kapitálové životní pojištění“, „investiční životní pojištění“ apod. Právě tyto produkty jsou napříč pojistným trhem značně problematické, přičemž při jejich sjednávání dochází nejčastěji k fatálnímu pochybení a ztrátám klientů vlivem nedostatečné informovanosti o jejich nákladovosti a ostatních parametrech těchto pojistných produktů s investiční složkou.
Poškozený klient se v takových případech velmi často obrací s podnětem na ČNB jako orgán dohledu nad finančním trhem. Nicméně ČNB není oprávněna rozhodovat konkrétní spory a v žádném případě vydávat rozhodnutí týkající se odškodnění klientů. Tato pravomoc je dána pouze soudům a ve shora uvedených věcech (vč. investičního životního pojištění) finančnímu arbitrovi.
Závěrem lze tedy shrnout, že poněkud „přehlíženou“ či „mediálně utajovanou“ novelou zákona o finančním arbitrovi provedenou zákonem č. 278/2013 Sb., se klientům otevřela možnost uplatnit svá práva související s „uzavřením“ životního pojištění (zahrnující veškeré formy kapitálového a investičního životního pojištění) u finančního arbitra, a to v řízení, které není zpoplatněno. Poškození klienti tak nemusí vynakládat nemalé finanční prostředky na soudní poplatky, pokud se jedná o uplatnění jejich práv v souvislosti s uzavřením (zprostředkováním) investičního životního pojištění, a současně nenesou riziko úhrady nákladů protistrany v případě neúspěchu v řízení před finančním arbitrem. Uvedené ve svém důsledku může mít dalekosáhlý dopad na hospodaření pojišťoven, neboť jak je patrno z dosavadní dohledové činnosti ČNB, kvalita distribuce investičního životního pojištění v ČR je poměrně nízká. K tomu dlužno dodat, že tuto možnost má klient i vůči zprostředkovatelům investičního životního pojištění, kteří často vystupují pod označením „finanční poradci“.
JUDr. Ivan Šula, advokát
CLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář
