Staronovým předsedou ústavně-právního výboru senátu je po včerejšku nestraník zvolený za ČSSD Miroslav Antl. Na znovuzvolení, ale i na složení senátorského slibu si musel „na trestné lavici“, jak sám říká, počkat o dva dny déle: NSS teprve ve čtvrtek uzavřel stížnost Pirátů na volby v rychnovském obvodě. Byl to trochu komplot, říká senátor v rozhovoru pro Českou justici. Některé své kolegy ve spolupráci s Nejvyšším správním soudem obviňuje ze snahy zabránit mu ve znovuzvolení do čela výboru.
Zdá se, jako by do volebního klání soudy zasahovaly čím dál častěji, nemyslíte?
Těžká otázka. Ale promlouvají více, jistě. Stížností je více a tento případ ukázal cestu dalším neúspěšným stranám a hnutím, jak do budoucna úspěšně, nebo aspoň zčásti úspěšně napadat mandáty jednotlivých senátorů, ale i poslanců.
V médiích jste naznačil, že podle vašeho názoru se Nejvyšší správní soud mohl se stížností vypořádat dřív. O co tuto kritiku opíráte?
Soud nejméně koncem října věděl, že senát zasedá 19. listopadu, že to byl poslední den, do kterého bylo možné se svoláním čekat, takže měl dostatek času. Soud věděl, že to může rozvrátit ustavující schůzi. Navíc jsem se sám do řízení pozval jako jeho účastník, v čemž mi dali za pravdu. A třeba mé vyjádření jim bylo doručeno už 7. listopadu. Čili tam bylo deset dní, kdy mohli jednat. A zase: to rozhodnutí není tak složité, to za prvé, a za druhé používají tabulky, které jsem jim sám poslal, i moji argumentaci.
Ono to vypadá jako formalita. Vy ale tvrdíte, že mohlo jít i o komplot, který vás měl vyřadit z volby předsedy ústavně-právního výboru. To už zní jako vážné obvinění.
Já v tom skutečně vidím problém a trochu i komplot. Vím, že někteří lidé si nepřáli, abych se stal předsedou výboru. A tito lidé mají přímý kontakt na Nejvyšší správní soud, osobní, dlouhodobý kontakt. Osobně jsem přesvědčen, že se domluvili, šlo podle mě o hru na to, že senát musí zahájit ve středu. Třeba paní doktorka Wagnerová (bývalá soudkyně Ústavního soudu, senátorka za SZ Eliška Wagnerová – pozn. red.) na organizačním výboru mávala Ústavou a velmi tvrdě prosazovala, že by se ten den měly zvolit všechny výbory, byť to bude o mně beze mě. Teprve ostatní přítomní senátoři jí vysvětlili, že Ústavu nezná. Naštěstí zvítězil zdravý rozum a kolegialita.
Vaše vztahy s kolegyní Wagnerovou asi teď nebudou úplně ideální.
Nebudou, ale ani nebyly. Já ve výboru požaduji, aby lidé chodili připraveni a mluvili k věci.
Ve sněmovně a ve vládní koalici se rozběhla živá diskuse o novém zákonu o státním zastupitelství. Očekáváte ji též v senátu?
Určitě ji chci vyvolat. Ale udělám to až ve chvíli, kdy návrh zákona bude mít konečnou podobu. Ne zase přes noc přinášet něco jiného. Ale je nutné se už teď s poslanci domlouvat, co připustíme, a co naopak ne. V tom jsem zajedno s předsedou ústavně-právního výboru dolní komory Jeronýmem Tejcem, že by tyto věci měly být dojednány předem. Já jsem prosazoval i to, aby koaliční přípravná komise byla poněkud širší a otevřená i opozici.
V komisi každopádně zasednou tři lidé z ministerstva a vypadá to, že nositeli změn požadovaných státními zástupci by měli být zástupci sociální demokracie – především pak ministr pro legislativu a váš senátní kolega Jiří Dienstbier. Mluvil jste s ním o tom?
Doufám, že to tak bude. A také doufám, že Dienstbier tam nebude jen za Dienstbiera, i když on tak bývá, ale že se skutečně zeptá. Pokud jde o tento zákon, už jsme spolu živě konzultovali původní návrh exministra Pavla Blažka. Teď nevím, jestli Jiří Dienstbier tím, že je ministrem, vůbec s někým dalším komunikuje. Musím počkat, zda mě osloví. A pokud neosloví, vlezu do té komise oknem.
Které legislativní plány ministerstva spravedlnosti považujete pro nadcházející funkční období senátu za nejdůležitější?
Tím, že pocházím z trestní oblasti, je pro mě asi nejdůležitější rekodifikace trestního řádu. To je věc, kterou slibují už nějakých dvacet let, zákon je z roku 1961 a nejhorší na něm je, že od té doby prošel 70 novelizacemi. V tom se nevyzná nikdo. Mám malou poznámku k rekodifikaci občanského práva. K tomu podle mě mělo rovněž dojít současně, tedy přijmout nový občanský soudní řád současně s občanským zákoníkem.
Co se návaznosti přijímaných velkých novel se objevila i námitka Unie státních zástupců, která volá po odložení nového zákona o státním zastupitelství až na dobu, kdy bude platit nový trestní řád. Souhlasíte s tím?
Tu námitku chápu. Je ale třeba říct, že přichází ve chvíli, kdy se státním zástupcům nelíbí to, co vzniká. Jinak by ale svůj zákon měli chtít co nejdřív. A z mého pohledu to skutečně měl být ten zákon původní, Blažkův. Oni teď vidí, že jejich postavení spíše klesá a bude horší, tak by to chtěli odložit a raději pracovat podle stávajícího.
Čili jde z jejich pohledu o politickou brzdu a z nouze ctnost?
Podle mě ano, je to trošku hra. Ale rozumím jí a souhlasím s ní.
V době po Klausově amnestii jste patřil k senátorům, kteří usilovali o podání ústavní žaloby. I teď některé iniciativy vyhlašují, že by měl senát posoudit způsob, jakým prezident Miloš Zeman vykonává funkci hlavy státu. Nastal podle vás čas na ústavní žalobu?
Paradox je, že mi při našem prvním setkání prezident Zeman řekl, že si mě vždycky velice vážil, ale že jsem ho naštval právě tou ústavní žalobou proti Václavu Klausovi. Řekl jsem mu tehdy, že není právník a že se může stát, že další žaloba padne na něj. Já nevím. On provokuje, to určitě. A chová se jinak, než by se měl prezident chovat. Ale podle mě nejde mimo Ústavu a není to ani velezrada, ani jiný ústavní delikt. Existuje ale určitá lidová vlna odporu, abychom sepsali další ústavní žalobu, ale já zatím nevidím nic, o co bychom ji opřeli.
Robert Malecký
