Zavedení trestu domácího vězení do českého právního řádu hodnotí pozitivně jak probační úředníci, tak soudci a státní zástupci. Podle většiny soudců a státních zástupců, kteří se k věci vyjádřili v dotazníkovém průzkumu, však trest domácího vězení nebude efektivní, dokud nebude zaveden elektronický monitoring vězňů. Informace zazněly na pondělním semináři pořádaném Institutem pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP).
Počty trestů domácího vězení od roku 2010 kolísají, stále se ale pohybují v desetinách procent všech uložených trestů, v absolutních číslech jde o stovky. Nejvíc, 398 (0,6%), jich bylo v roce 2012, loni toto číslo ale opět pokleslo na 177 (0,2%). Počet všech odsouzených v ČR v posledních čtyřech letech roste, z 71 tisíc v roce 2010 na loňských 78 tisíc. Přibližně desetinu tohoto počtu tvoří tresty nepodmíněné, tři čtvrtiny podmínky, 9 procent trest obecně prospěšných prací a tři procenta peněžité tresty.
„Alternativní tresty mohou splnit očekávání pouze za předpokladu, že se vytvoří adekvátní podmínky pro jejich výkon, a to v oblasti legislativy, spolupráce v rámci trestní justice i v oblasti širší sociální politiky,“ řekl Jan Rozum, jeden z přednášejících odborníků z IKSP a člen výboru České kriminologické společnosti.
Projekt IKSP přinesl nová čísla k tématu recidivy, která je považována za jedno ze základních kritérií hodnocení účinnosti jednotlivých trestních sankcí. Z výzkumu IKSP z roku 2014, při němž bylo hodnoceno 3 422 odsouzených k trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací a k podmíněnému odsouzení s dohledem, vyplývá, že u těchto typů trestu dosahuje recidiva 48,9 procenta, což je nečekaně vysoké číslo.
Oslovení soudci a státní zástupci vnímají zavedení trestu domácího vězení jako pozitivní. K nejčastějším výhradám ovšem patří fakt, že je málo využíván, k námitkám rovněž patří nedostatek „vhodných“ pachatelů – ti jsou často bez stálého bydliště. 45 procent soudců a třetina státních zástupců uvádí, že institut domácího vězení způsobuje v praxi problémy. Dvě třetiny soudců, a dokonce tři čtvrtiny státních zástupců se domnívají, že trest domácího vězení nebude efektivní bez zavedení elektronického monitorovacího systému, tzv. náramků.
Jeho přípravu Ministerstvo spravedlnosti spustilo znovu v říjnu tohoto roku. Náměstek pro trestní politiku Vladimír Zimmel jmenoval pracovní skupinu EMSON, jejímž primárním cílem je příprava podkladů k realizaci veřejné zakázky. Ve čtvrtek 20. listopadu se na ministerstvu uskuteční informativní workshop pro všechny subjekty, jež zvažují svou účast v připravované veřejné zakázce.
Ministryně Helena Válková ve svém příspěvku hovořila o praktickém uplatňování priorit resortu v oblasti trestní politiky. Uvedla, že Ministerstvo spravedlnosti aktuálně pracuje na třech klíčových zákonech, které přitahují zájem veřejnosti – vedle trestního řádu a zákona o státním zastupitelství je to podle ní i novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, která je nyní projednávána Poslaneckou sněmovnou.
„K tomu, abych mohla správně stanovit priority trestní politiky a včas reagovat na problémy vyskytující se v aplikační praxi, potřebuji kvalitní informace, které dostávám zejména od IKSP prostřednictvím jejich výzkumu. Operativní informace, které nicméně také k plnění svých úkolů v oblasti stanovení hlavních směrů trestní politiky potřebuji, získávám i z poznatků, které mi sdělují na poradách představitelé justice nebo si je vyžaduji od státních zástupců, mohu-li využít svého oprávnění podle § 13 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Návrh nového zákona o státním zastupitelství by tyto možnosti rozšířil,“ uvedla Válková. Právě tzv. informační povinnost je jednou ze sporných otázek mezi ministerstvem a státním zastupitelstvím při přípravě nového zákona.
Válková dále uvedla, že jedním z úkolů ministerstva je zlepšit postavení Probační a mediační služby v systému justice. K tomuto úkolu by se podle ní mělo přihlédnout při tvorbě nového trestního řádu.
Robert Malecký
