Již podvanácté hodnotila iniciativa Otevřená společnost v rámci projektu Otevřeno x Zavřeno přístup státních úřadů a samosprávných institucí k zákonu o svobodném přístupu k informacím. Obstrukce a nerespektování soudních rozhodnutí i stanovisek nadřízených orgánů, to jsou nejčastější prohřešky, říká spoluautor zákona Oldřich Kužílek.
Jaké jsou nejčastější prohřešky proti zákonu o svobodném přístupu k informacím a které subjekty se jich nejvíce dopouštějí?
Mezi způsoby, jak neoprávněně odepřít informace, najdeme v první řadě chybně uváděné důvody pro údajné utajení. Časté je ale také požadování přehnané úhrady nákladů, která má žadatele odradit. V poslední době se také lavinovitě šíří něco, co bych nazval rozkladem právního státu: povinné subjekty nerespektují stanovisko nadřízeného orgánu a neuposlechnou ho, když podle něj mají informace poskytnout. Vznikají tak rozsáhlé obstrukční řetězce, ping-pong mezi nadřízeným a podřízeným úřadem, kdy se žadatel po několik let k informaci nedostane. Chybují všechny typy úřadů – od ministerstev přes krajské úřady a akciovky státu či samosprávy po malé obce.
Jde v sledovaných případech spíše o nevědomost, nepochopení zákona, či o jasnou svévoli?
V našem poradenství a v nominacích v soutěži Otevřeno x Zavřeno většinou jde o svévoli. Kdyby úředník, neoprávněně odepírající informace, byl vstřícný k otevřenosti, žádné skutečné právní důvody by mu v poskytnutí informací obvykle nebránily. Když je to ale naopak, s velikou vynalézavostí vymyslí kdejakou právní absurditu, jen aby se kolečko odvolání a jeho zrušení ještě jednou zopakovalo.
Některé státní instituce i obce si stěžují na různé kverulanty, kteří je zahlcují i žádostmi o informace, které jsou zveřejněny na oficiálních médiích, či požadují informace, které k ničemu nepotřebují. Do jaké míry jsou tyto protesty oprávněné, a lze případné kverulanty nějak zákonným způsobem eliminovat?
Pokud je informace již zveřejněná, postačí žadatele „odbýt“ odkazem na ni. Zda žadatel informace potřebuje, je těžké posoudit. Určitě ale existují kverulanti, kteří právo na informace zneužívají. Často si úřad zbytečně naběhne na jeho žádost a zbytečně ji řeší, ačkoliv by stačilo třeba sdělit, že informace v požadované podobě neexistuje, anebo pokud jde o velký rozsah, vyzvat žadatele k určitému zpřehlednění nebo zúžení žádosti. Krajním řešením je i odmítnout žádost pro zneužití práva, což ještě nikdo nezkusil, protože by k tomu musel mít dobré argumenty.
Jak hodnotíte, že některé úřady, například obce, nerespektují v některých případech ani rozhodnutí soudů, včetně NSS, a vykládají jejich rozhodnutí v rozporu s vydaným nálezem či s ním polemizují?
Tyto případy známe například od města Zlín, Zlínského kraje, Prahy 6, Divišova u Benešova či pražského magistrátu. Jde o vzpouru některých úředníků proti právnímu státu. Zákony jim jasně ukládají, co mají udělat, oni to však ignorují. Často jde o žádosti o informace o odměnách vysokých úředníků, kde motivace na utajení je psychologická a emotivní.
Blíží se komunální volby. Změnila se nějak situace okolo radničních novin za období, jež sledujete?
Od roku 2006, kdy jsme rozvinuli velkou osvětovou a metodickou kampaň za zlepšení periodik, je vidět výrazná změna. Další posun nastal vlivem změny tiskového zákona, který radničním periodikům nařídil dodržovat objektivitu a vyváženost. Ovšem toto zlepšení je zatím jen napůl cesty. Namísto vyváženého zpravodajství ze zastupitelstva s přiměřenou citací zaznívajících názorů pro i proti, se v periodikách často jen vymezí kousek stránky pro názor opozice. Je to lepší než dřív, ale pokud je opozice silná, nestačí to, má dostat slovo i k věcem, o kterých periodikum referuje a komentuje.
Kritizovali jste novelu informačního zákona. Můžete zopakovat své největší výhrady, případně zda MV vzalo vaše námitky v potaz?
Kritika pozbyla smyslu, protože MV vstřícně projednalo i naše připomínky a výsledná podoba je celkem přijatelná.
Jak to vypadá s případným zřízením nějakého nezávislého úřadu, který by se věnoval právě informačnímu zákonu?
Tato vize je zatím bohužel v nedohlednu, ačkoliv je to ta nejsprávnější odpověď na množství problémů, které s přístupem k informacím dennodenně vznikají: řešil by jak obstrukce a nekonečný ping pong úřadů, tak také obtěžující žádosti kverulantů, ale také lepší metody aktivního zveřejňování informací anebo poskytování informací pro opakované použití, například pro meteorologii či jízdní řády. Stejně tak by mohl konečně rozpohybovat zanedbané téma otevřených dat.
Dušan Šrámek
