Zákaz loterií a her, zákaz pouličního umění, zákaz pití alkoholických nápojů na veřejnosti, zákaz podezřelého nebo hlučného chování po 22. hodině, nežádoucí vymetání barů a klubů. Toto není popis zákazů či rizikového chování, jak v hlavním městě Praze existovalo za diktatury, nýbrž seznam buď už reálně existujících zákazů nebo omezení, které se hlavní město Praha chystá po nadcházejících volbách do zastupitelstva hlavního města rozšířit.
Zatímco k úplnému zákazu loterií a her se v Praze pořádala a pořádají místní referenda, zákaz požívání alkoholických nápojů na veřejnosti byl schválen právě před rokem obecně závaznou vyhláškou Hlavního města Prahy, jak ji 17. září 2013 odhlasovalo Zastupitelstvo hlavního města Prahy. Požívat alkoholické nápoje je zakázáno na 837 místech v Praze a po hlavním městě začala takovýto zákaz zavádět města další.
Vyhláška o regulaci pouličního umění v Praze platí už od 15. května 2013. Na více než 20 místech hlavně v centru Prahy, na hřbitovech, dětských hřištích, u škol zakazuje úplně nebo částečně pouliční produkci. Tu je možno provozovat navíc pouze od 10 do 21:30 hodin. Zákaz vystupování umělců na ulici hodlá rozšířit Praha 5 a Praha 1. Praha 1 navrhuje rozšířit seznam míst se zákazem pouličních produkcí, žádá o to magistrát, který může už platnou vyhlášku změnit. Hudebníci by například nesměli vystupovat na celém Václavském náměstí, na Národní třídě, na náměstí Republiky nebo na Staroměstském náměstí. Městská část navrhuje ještě jednu možnost – vydávat umělcům povolenky.
Národní třída a její okolí nebo Staroměstské náměstí a okolí jsou přitom už nyní místa, kde platí zákaz požívání alkoholu na veřejnosti. Praha 1 navíc uvažuje o zavedení policejní hodiny, jako tomu bylo za předešlého režimu. Radním na Praze 1 vadí „stovky osob, které se pohybují mezi podniky, posedávají na lavičkách nebo přímo na ulicích a popíjejí alkoholické nápoje zakoupené v místních nonstop provozovnách,“ uvádí se překvapivě na webu Prahy 1 o místech v okolí Staroměstského náměstí, kde je už nyní předmětnou vyhláškou požívání alkoholu na veřejnosti zakázáno.
„Celou situaci zhoršují nejen tzv. krauly, tedy organizované vymetání barů a klubů pořádané pro turisty s cílem rychlé a levné opilosti, ale také vozidla taxislužby,“ popisuje rušení nočního klidu v oblasti mezi ulicí V Kolkovně, Staroměstským náměstím a Dlouhou ulicí v rámci své politiky bezpečnosti a veřejného pořádku, přičemž jedním z řešení by mohlo být zavedení jednotné zavírací doby neboli tzv. policejní hodiny. V této oblasti jsou už nyní na každém sloupu veřejného osvětlení rozmístěna upozornění nesoucí ikony se škrtnutou lahví a přeškrtnutým ležícím člověkem.
O tom, jak exploze zákazů a omezení ve skutečnosti funguje, se ovšem mohl přesvědčit každý, kdo se ve čtvrtek v podvečer ocitl na Staroměstském náměstí. Desítky policejních těžkooděnců, policejních aut, členové antikonfliktního týmu tam čekali na přibližně tisícovku rowdies, aby jim umožnili zahajlovat si na Staroměstském náměstí a poté je bezpečně vyvést na fotbalový zápas na Letné. Dopravní policie u této příležitosti zcela zastavila dopravu v Pařížské ulici a v přilehlých ulicích, aby německy hovořící hajlující občané s plechovkami piva v rukou mohli bezpečně projít na činnost veřejného zájmu – na fotbal.
Mohlo by vás zajímat
Podle posledních informací se dalšími zákazy a omezeními pro obyvatele Prahy a podnikatele z Prahy začnou zastupitelé pražských obcí zabývat po komunálních volbách, neboť obecně závaznou vyhlášku může vydat pouze hlavní město Praha a do voleb žádný zákaz zastupitelstvo již nestihne odhlasovat.
Explozí různých obecních vyhlášek se opakovaně zabýval Ústavní soud. V rozhodnutí Pl ÚS 45/06, které je stále považováno za jedno z vodítek, které určuje meze a podmínky, v jakých se samosprávy mají pohybovat při zavádění nových vyhlášek, se obcím toto právo přiznává, avšak současně konstatuje, že obce si mnohdy přisvojují pravomoci, které jim nepřísluší. Podle čl. 104 odst. 3 Ústavy mohou zastupitelstva územních samosprávných celků v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích zdůrazňuje, že obce jsou ustanovením čl. 104 odst. 3 Ústavy zmocněny k (originální) normotvorbě. Ústavní soud však tento závěr v řadě svých nálezů relativizoval dodatkem, že pro uložení povinnosti v obecně závazné vyhlášce musí být obec tak jako tak výslovně zmocněna zákonem.
Ústavní soud k tomu poznamenává, že tuto doktrínu formuloval na počátku své činnosti v době, kdy po čtyřiceti letech totality se systémem hierarchicky budovaných národních výborů na principu sovětů musel být obsah pojmu ústavní garance územní samosprávy v právním prostředí České republiky znovu a trpělivě objevován a prosazován. Kromě toho, v Ústavě České republiky nenalezneme konkrétnější obrysy práva na samosprávu; Ústava např. neobsahuje vymezení věcných oblastí, v nichž se právo na samosprávu územních samosprávných celků může uplatnit (na rozdíl např. od rakouské ústavy, srov. čl. 118 odst. 3 B-VG), a svěřuje tyto otázky až na výjimky zákonné úpravě (srov. čl. 104 odst. 1 Ústavy). Zákonodárce na počátku 90. let minulého století přitom v zákonech upravujících územní samosprávu dostatečně nevymezil věcné oblasti, v nichž by obce mohly svou samostatnou působnost ve formě vydávání vlastních právních předpisů uplatnit [srov. např. § 16 a později též § 17 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), který s mnoha novelizacemi platil po celá 90. léta 20. století], a často přistupoval k řešení této problematiky formou speciálních zákonných zmocnění konstruovaných podobně jako zákonná zmocnění vyžadovaná čl. 79 odst. 3 Ústavy pro přijímání podzákonných právních předpisů exekutivními orgány (viz například zmíněný § 17 zákona č. 367/1990 Sb. nebo např. § 50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, či z pozdější doby § 96 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů).
„Ústavní soud proto v tomto období a za daného právního stavu, byv současně konfrontován s množstvím případů flagrantního překračování kompetencí obcí a rizikem nepřípustné partikularizace právního řádu České republiky (srov. obsah mnohých obecně závazných vyhlášek, které musel Ústavní soud v tomto období posuzovat a jejichž vydáváním si mnohé obce přisvojovaly pravomoc Parlamentu na poli úpravy trestního práva, svobody projevu aj.), musel formulovat restriktivní doktrínu o obsahu práva na územní samosprávu ve výše uvedeném smyslu,“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí, které se týká veřejných prostranství města Jirkova.
Irena Válová
