Každý nový systém, ať už je to auto v záběhu nebo cokoli jiného, vyžaduje určitý čas, aby se vychytaly chyby, říká o snahách rychle novelizovat občanský zákoník prezident republiky Miloš Zeman. Když se to auto začne opravovat dříve, než máme celkový přehled chyb nového systému, pak věci spíše flikujeme, než abychom je skutečně spravovali, dodává v rozhovoru pro Českou justici.
V uplynulých měsících právnickou veřejnost vzrušovalo dění kolem výběru předsedy ústeckého krajského soudu. Vy sám jste se stal jedním z důležitých aktérů, když jste se rozhodl nejmenovat vítěze prvního výběru JUDr. Veselého. Co tyto události v širším smyslu ukázaly o české justici o stavu některých soudů a soudních oblastí?
Především je nutné, abych již poněkolikáté uvedl důvody, které mě k tomu vedly. Nebyl jsem nikým ovlivňován, jak tvrdí Hana Marvanová, a také bych se nikdy ovlivňovat nenechal. Vycházel jsem z několika základních kritérií. První bylo hodnocení pana dr. Veselého, jako předsedy Okresního soudu v Mělníce. Je to jeden z dvanácti okresních soudů. Hodnocení bylo prováděno podle pěti kritérií a u všech těchto pěti kritérií Mělnický soud nedopadl dobře. Druhým faktorem byla skutečnost, že pan dr. Veselý neabsolvoval žádnou stáž na krajském soudě a třetím důvodem byla jeho prakticky nulová publikační činnost. Myslím si, že každý, kdo chce slyšet, tyto důvody slyší.
Vedl se spor též o to, nakolik jsou oprávněné závěry, ke kterým dospěla BIS o propojení některých soudců a klientelistických zájmů právě na severu Čech, ale nejen tam. Ostře se proti tomu vymezily orgány soudnictví. Ty naopak říkají, že podezření jsou nekonkrétní. Jaký je váš názor na celou věc?
Myslím si, že v případě pana soudce Berky je podezření více než konkrétní a tvrdit, že jediným zkorumpovaným soudcem je právě pan Berka, je projev nemístného optimismu představitelů justice.
Jste zastáncem toho, aby soudci měli vetší autonomii? Aktuálně se hovoří o tom, že by Soudcovská unie měla přijít s dalším vlastním návrhem soudcovské samosprávy, opustit snahu o autonomii ekonomickou či správní a soustředit se na posílení věcí personálních, tedy převzít od ministerstva spravedlnosti výběr soudních funkcionářů a soudců vůbec. Pomohl by tento krok podle vás řešit věci, o kterých jsme mluvili výše?
Nemám nic proti soudcovské samosprávě. Vím, že právě proto, že se mu ji nepodařilo prosadit, rezignoval Otakar Motejl a z podobných důvodů i pozdější ministr spravedlnosti Čermák. Uvážíme-li, že do funkce ministra spravedlnosti se mohly dostat takové zjevy, jako je Pavel Němec, pak je to další argument pro soudcovskou samosprávu.
Podařilo se podle vás zklidnit situaci na ministerstvu spravedlnosti po jarních vyhrocených událostech? Na mysli mám odchod náměstkyně Marvanové, náměstka Šterna a příchod náměstků Pelikána a politického, ČSSD schváleného náměstka Zimmela.
Já pevně doufám, že pan Zimmel není politický, ale odborný náměstek. Ptám se starostů, hejtmanů i generálních ředitelů, zda mají někdo z nich politické náměstky a s jedinou výjimkou se mi vždy dostává negativní odpovědi. Ta jediná výjimka byl jeden ze tří set starostů ve Zlínském kraji, který oznámil, že má politického náměstka a že je to jeho pes, irský setr.
Vězeňství, když už jsme u náměstka Zimmela, začíná hlásit možný problém. Způsoben je především tím, že se do věznic začínají vracet recidivisté propuštěni při Klausově amnestii a pomalu se začínáme dostávat na čísla přeplněnosti kolem roku 2010. Sledujete tento trend se znepokojením?
Prakticky každý týden podepisuji řadu prohlášení, podle nichž vězeň propuštěný na amnestii nesplnil podmínku této amnestie a vrací se tedy zpět do vězení. Nevím sice, proč tento administrativní úkon má dělat zrovna prezident, ale budiž. V každém případě to jenom potvrzuje moje dříve vyhlášené rozhodnutí, že sám nikdy žádnou amnestii udělovat nebudu.
Velkým a poněkud nervózně probíraným tématem je novela občanského zákoníku. Stojí proti sobě zjednodušeně řečeno dvě silné skupiny. Jedna, která tvrdí, že zákoník je třeba rychle novelizovat, neboť obsahuje řadu věcí, které způsobují problémy. Druhá, která říká, že kodex potřebuje čas se usadit a není vhodné do něho zasahovat takto rychle. Ke které straně se přikláníte?
Jako právní laik se přikláním spíše ke druhé straně, a to na základě velice prosté analogie. Každý nový systém, ať už je to auto v záběhu nebo cokoli jiného, vyžaduje určitý čas, aby se vychytaly chyby, a když se to auto začne opravovat dříve, než máme celkový přehled chyb nového systému, pak věci spíše flikujeme, než abychom je skutečně spravovali.
Velké emoce panují kolem zákona o státním zastupitelství. Ve sněmovně se zformovala poměrně silná opozice vůči návrhům státních zástupců, ministerstvo připravuje vlastní návrh, které ale hlavy státního zastupitelství odmítají. Jaký je váš názor na sporné body?
Na poradě se státními zástupci v Kroměříži jsem se vyjádřil pro uchování vrchních státních zastupitelství a mám pro to jeden základní argument, že jsou přirozenými partnery vrchních soudů, a ty nikdo nechce rušit. Takže by se narušila symetrie mezi vrchními státními zastupitelstvími a vrchními soudy. Pokud jde o další sporný bod, tj. existenci jednoho nebo dvou protikorupčních útvarů, zastávám názor, že dva útvary jsou lepší než jeden, protože mezi nimi může existovat zdravá konkurence, zatím co jeden útvar by měl monopol. A monopol, jak obecně známo, vede ke snížení výkonnosti.
Na kolik se na odporu vůči původní normě, která už byla na jaře 2013 ve sněmovně ve druhém čtení, projevila atmosféra spojená s pádem Nečasova kabinetu a děním kolem tzv. kauzy Nagyová?
To nejsem schopen posoudit, myslím si, že rozumný zákon by neměl být ovlivňován momentálními skandály.
Co je podle vás nejpalčivějším problémem české justice?
Zcela určitě bych poukázal na neuvěřitelně dlouhou dobu soudních řízení, která je částečně způsobená i tak zvaným soudním ping-pongem, to znamená tím, že odvolací soudy vrací soudům první instance rozsudky, aniž by je buď potvrdily, nebo vynesly rozsudky vlastní.
Robert Malecký
