Soudcovská unie ostře zkritizovala ministryni Helenu Válkovou (ANO) za výroky, kterými hodnotila věcnou správnost rozhodnutí soudce, jenž propustil z ústavního léčení útočnici ze Žďáru nad Sázavou. Podle stanoviska unie si ministryně počínala v rozporu se zákonem i ústavou a narušila základní princip dělby moci. Vrací se to vždy ve chvíli, kdy je politika v nějakém vnitřním střetu. Pak se vrhne na všechna témata kolem a justici nemůže pominout, říká v rozhovoru pro Českou justici čestný prezident Soudcovské unie Libor Vávra.
V čem je podle vás chyba postupu ministryně Válkové?
Problém spočívá v tom, že se dříve mluvilo, než vědělo. Tváří v tvář té hrůzné chvíli člověk zareaguje emotivně, ale i politici by měli chránit řád. Mně se líbilo, že si pan ministr Němeček vyžádal podklady z nemocnice a paní doktorka Válková podklady ze soudu, ale mluvili dřív, než ty podklady dorazily, a to myslím nastartovalo zbytečnou hysterii. Taková tragédie se může stát, i kdyby nikdo neselhal. A druhá věc je, že je strašně nebezpečné hodnotit kvalitu rozhodnutí soudce politikem. Byť výsledek je evidentní – zemřel chlapec, ale na druhou stranu, co když se všechno stalo špatně? Od propuštění uplynulo šest měsíců, může vůbec nějaký psychiatr na světě předjímat, co se s jeho pacientem stane po šesti měsících? To jsou nejspíš ty hlavní důvody, proč myslím, že je důležité se ohradit. Ta hysterie může být dokonce kontraproduktivní.
Podobných třecích ploch nebo ohníčků napětí na té hranici mezi justicí a politikou bylo poslední dobou víc. Přibývá jich, nebo je to setrvalý stav?
Ta situace je do jisté míry kolísavá. Problém je v tom, že politika je na střetu založena. Tím pádem politici i při vzájemných střetech hledají téma, které je pro voliče, ale i pro vlastní partaje dostatečně pochopitelné a atraktivní. A když vhodně jak sami říkají zvednou, mohou mít velmi razantní argument proti svému protivníkovi. Pochopitelně, že v rámci justice a výkonu spravedlnosti vůbec je citlivých témat spousta. Jakmile je politika nastavena na souboj, má agresivní potenciál. Přišla hrůzná zpráva, to ale přináší i možnost se předvést. Ale já z toho politiky neobviňuji, toto je pro politiky normální. Horší je, že třeba novináři dostatečně neupozorňují na to, že se tak politik nechová proto, že by věc chtěl řešit. Chybí tam varování: Čtenáři, pozor, v tuto chvíli nejde o podstatu problému. A vrací se to vždy ve chvíli, kdy je politika v nějakém vnitřním střetu. Pak se vrhne na všechna témata kolem a justici nemůže pominout.
Soudcovská unie si dnes zvolí nové vedení. Co je pro něj podle vás tématem číslo jedna?
Už tradičně je to otázka samosprávného nebo jiného orgánu, který bude spravovat justici. Těch argumentů přibývá, čili myslím, že toto je věc, kterou nejde obejít. Dnes se navíc Soudcovská unie stala mnohem víc než třeba před dvaceti lety skutečným partnerem při všech legislativních pracích. Politiky už není brána jako nějaký soupeř, naopak tím, že je apolitická, běžně naši odborníci zasedají v legislativních komisích, což je významné pro celý stav. A třetí věc nás vrací k tomu, o čem jsme mluvili na samém začátku. Není zde nikdo jiný, kdo může říct: Pozor, tady politika překračuje své pravomoci a mluví do něčeho, do čeho mluvit nemá. To těžko může udělat předseda některého nejvyššího soudu. Od toho stavovská organizace je, aby stála na vartě, když je potřeba. Ale nemyslím, že bychom byli v nějaké fatální situaci. Ostatně zde dnes Günter Woratsch, rakouský soudce a čestný prezident Mezinárodní asociace soudců, připomněl, že řada evropských zemí je na tom daleko hůř než Česká republika. Tak ať pořád jen nepláčeme.
Robert Malecký
