Přes všechny excesy vůči obžalovanému Rathovi se soudce Pacovský nevyloučil z projednávání případu, uvádí ve stížnosti advokát Davida Ratha Adam Černý. Výtky Ústavního soudu vůči Vrchnímu soudu ve věci Rathovy vazby je podle Adama Černého na místě vztáhnout také k soudci Krajského soudu v Praze Robertu Pacovskému, protože Vrchní soud vycházel ze stejné argumentace jako Pacovský. Z jeho jednání pak lze vyvodit, že Pacovský je podjatý a měl by se vyloučit, plyne z rozsáhlé stížnosti. V žádném případě, reaguje na tuto konstrukci Krajský soud v Praze.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavním soudem zrušené rozhodnutí Vrchního soudu vychází ze stejné argumentace jako rozhodnutí vydaná Mgr. Robertem Pacovským na základě jeho chybného postupu při vazebním zasedání konaném dne 18. 7. 2013 (a stejně tak i dne 30. 4. 2013), je na místě vztáhnout výtky Ústavního soudu také k tomuto rozhodnutí. Zejména je nutné zdůraznit tato zásadní pochybení, kterých se senát vedený Mgr. Pacovským dopustil podle Ústavního soudu, uvádí Adam Černý ve stížnosti na chování soudce Krajského soudu v Praze adresované předsedkyni soudu.
Podle Adama Černého se soudce Robert Pacovský dopustil porušení práva obžalovaného na obhajobu, tedy práva vznášet argumenty a navrhovat důkazy svědčící v jeho prospěch. Vazební soud se nedostatečně vypořádal zejména s námitkami obžalovaného směřujícími k tomu, že „přepisy odposlechů jsou místy útržkovité a místy dokonce nejde o přepis, ale jenom o shrnutí obsahu konverzace. V tomto ohledu Ústavní soud konstatuje, že obzvláště znepokojivě působí deficit v pasáži na listu č. 3413 trestního spisu, kde je kromě jiného uvedeno „následně se osoby baví o situaci ve Švýcarsku,“ přičemž právě na tento list odkazuje vrchní soud jako na příklad konkrétního zjištění podporujícího důvodnost obavy z útěku“.
Dále měl soudce Pacovský ignorovat požadavek na řádné odůvodnění prodlužování vazby obžalovaného, když Ústavní soud, explicitně uvedl, že „riziko uprchnutí nebo skrývání se obviněného za účelem vyhnutí se trestnímu stíhání nebo trestu po případném propuštění z vazby na svobodu nemůže být v případě dlouhotrvající vazby založeno výlučně na skutečnosti, že obviněnému hrozí vysoký trest.“ Tento argument však senát Krajského soudu v Praze vedený Mgr. Pacovským opakovaně uváděl jako hlavní důvod pro ponechání obžalovaného ve vazbě a další pokračování v zásahu do jeho základních a ústavním pořádkem zaručených lidských práv. Jednal takto i přesto, že jej obžalovaný opakovaně upozorňoval na zásadní význam plynutí času při rozhodování o dalším trvání vazby, uvedl ve stížnosti Adam Černý.
A v neposlední řadě došlo jednáním soudce k protiústavnímu porušení principu presumpce neviny, pravidlům logiky, a to naprosto odporující postupem, kdy soud „z hypotetického tvrzení dovodí zjištěná fakta a z takto ustanovených fakt vyvodí další hypotézy.“ Takovéhoto argumentu kruhem, který lze, jak uvádí Ústavní soud, použít proti každé trestně stíhané osobě (což nelze tolerovat), se dopustil i senát Krajského soudu v Praze vedený Mgr. Pacovským, když uvedl, že „za daného stavu závažnosti, dlouhodobosti, plánovitosti a rozsahu trestné činnosti, která měla být páchána a především míry, jakou měl být z vlastní iniciativy do této obviněný zapojen, nemá soud za to, že by nyní složený slib poskytoval dostatečné záruky toho, že by obviněný slibu také dostál, napsal advokát Adam Černý.
„MUDr. David Rath je přesvědčen, že v rámci projednávání jeho trestní věci se předseda senátu Mgr. Pacovský dopustil takových přešlapů a pochybení, že zejména v kontextu výše zmiňovaného nálezu Ústavního soudu a Úřadu pro ochranu osobních údajů nelze než míti zcela důvodné pochybnosti o jeho nestrannosti a objektivitě…. Přesto se doposud Mgr. Robert Pacovský z projednávání uvedené věci nevyloučil,“ napsal předsedkyni Krajského soudu v Praze Rathův advokát.
Na dotaz České justice, zda by se soudce Robert Pacovský skutečně neměl na základě již vydaných rozhodnutí Ústavního soudu z případu Rath a spol. vyloučit, uvedl Krajský soud v Praze prostřednictvím mluvčí Zuzany Steinerové, že k tomu není důvod.
„Pokud by se předseda senátu Mgr. Robert Pacovský cítil podjatý, o vyloučení by rozhodoval senát i bez návrhu. Pro jeho vyloučení z důvodu rozhodnutí vydaných Ústavním soudem důvod není,“ sdělila pro Českou justici
„Pokud jde o poslední rozhodování ÚS o stížnosti na vazbu obžalovaného MUDr. Davida Ratha, pak k tomu ve stručnosti uvádím: ÚS ve svém nálezu posuzoval postup Vrchního soudu v Praze jako stížnostního soudu, nikoli Krajského soudu v Praze. Nekonstatoval, že by rozhodování o vazbě před soudem prvního stupně, tedy Krajským soudem v Praze, mělo jakékoli vady,“ upozornila mluvčí Krajského soudu v Praze.
„Ústavní soud rozhodoval o poslední ústavní stížnosti v této věci v době, když již obecné soudy (Vrchní soud v Praze), tohoto propustily na svobodu,“ uvedla s doporučením prostudovat rozhodnutí Ústavního soudu včetně odlišného stanoviska předsedkyně senátu soudkyně Ivany Janů. Soudkyně Ivana Janů v odlišném stanovisku označila argumentaci Krajského soudu v Praze v rozhodování o Rathově vazbě „nikoli za nepřípadnou“ a co se týče rozhodnutí Vrchního soudu v Praze stejně jako Rathův advokát Adam Černý argumentuje plynutím času, avšak s opačným závěrem.
„Plynutím času se důvody vazby zeslabují, z čehož je zřejmé, že z neexistence vazebních důvodů ke dni 11. 11. 2013 nijak nutně nevyplývá jejich neexistence k určitému datu dřívějšímu. Interpretace většiny pokud jde o význam závěrů v usnesení vrchního soudu ze dne 11. 11. 2013 není přiléhavá, neboť tyto závěry přesouvá do jiného časového kontextu, než ve kterém byly učiněny. Vrchní soud stěžovatele z vazby propustil s poukazem na oslabování důvodů vazby plynutím času, nikoliv proto, že by svá dřívější rozhodnutí, kterými vazbu prodlužoval, považoval zpětně za chybu,“ uzavírá své odlišné stanovisko soudkyně Ivana Janů.
Irena Válová
