Bývalá členka ČSSD a současná politička Babišova hnutí ANO Věra Jourová míří z pozice ministryně pro místní rozvoj do Evropské komise, kde po všech nadějných očekávání bude mít na starost spravedlnost, rovné příležitosti a spotřebitelskou politiku. V povědomí široké veřejnosti figuruje jako nevinná oběť policejní zvůle a protikorupční bojovnice. Anebo se to ve skutečnosti odehrálo všechno trochu jinak?
Je pár dní před poslaneckými volbami v roce 2006. Sněmovnu opouští šéfové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Právě tam vystoupili se zprávou o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, která vstoupila do historie jako tzv. Kubiceho zpráva. Ten samý den večer jeden z detektivů hlásí, že existuje zakázka na Kubiceho fyzickou likvidaci. Následující den s touto informací přichází i BIS. Vzápětí se rozjíždí vyšetřování, z něhož vyplývá, že za objednávkou vraždy stojí skupina vlivných členů ČSSD z Třebíčska. Jde o stejné osoby, které se mají údajně podílet na manipulacích s evropskými dotacemi. Na základě těchto zjištění dostal protimafiánský útvar povolení k odposlechům a začal celou skupinu sledovat.
Šibalové
Předseda ČSSD Jiří Paroubek následně její aktéry nazval eufemistickým pojmem „šibalové“. Ústřední postavou se stal starosta obce Budišov Ladislav Péťa, v odposleších začínají figurovat záhy i další jména sociálnědemokratických postav – Grossova a Paroubkova tajemníka Zdeňka Doležela (známého z úplatkářské aféry „pět na stole v českých“, týkající se privatizace Unipetrolu) a také Věry Jourové, do té doby nepříliš známé regionální političky ČSSD, katapultované do pozice náměstkyně na Ministerstvu místního rozvoje. I Jourová pochází z Vysočiny.
Policejní informace se prolnuly s další linkou příběhu – konkurenční protikorupční útvar totiž už nějakou dobu pracuje s informacemi od architekta Marka Řičáře, kterého přivedl bývalý novinář a podnikatel z Liberecka Aleš Vébr. Architekt popisuje tlak na svou osobu, korupční nabídky i výhrůžky, kdy i on se má stát terčem stejného najatého vraha, který je připraven na Kubiceho. Vébr se jako figurant v té době podílel na natáčení pořadu Na vlastní oči na TV Nova a infiltroval se do prostředí celé skupiny. V památném rozhovoru na skrytou kameru přitom padla od starosty Péti slova, že na MMR mají svou Věru, která pro ně vše zařídí a která má údajně dostat dva milióny.
Zvrat přichází 11. října. Po předchozí domluvě se státním zástupcem policie celou skupinu zatýká, o dva dny později je na letišti zadržena i Jourová, která se právě vrátila ze zahraničí. Putuje také do vazby, kde strávila měsíc.
Věrka
Stala se Jourová skutečně obětí policejní zvůle či pouze došlo ke zbrklé „realizaci“, která celé vyšetřování přivedla vniveč? Z policie začaly unikat informace a korunu všemu nasadilo tehdejší vedení Novy, které špičky ČSSD informovalo o chystané reportáži. V odposleších se začali podezřelí navzájem varovat a policisté tak museli urychleně konat dva dny před vyvrcholením akce, kdy měl již Péťa připravenu nabídku dvoumiliónového úplatku pro nového ministra, Petra Gandaloviče z ODS.
To, co následovalo, patří k nejtemnějším kapitolám historie represivních složek a justice. Ještě po cestě z letiště se Jourová rozpovídala o tom, jak ji předseda Paroubek, předchozí ministr na MMR, údajně tlačil do cinklého projektu opravy budišovského zámku. Krátce na to však výpověď mění a z Paroubka se stává jeden z jejích nejvášnivějších obhájců. Původní výpověď se záhy ztrácí, stejně tak jako nahraná výpověď Řičáře, která je údajně „nesrozumitelná“. Po čase tuto „ztrátu“, klíčové svědectví na protikorupční policii, označí Inspekce ministra vnitra za trestný čin, ale to už je jenom labutí píseň. Je vyměněn dozorový státní zástupce, a ten celý případ rozkouskuje tak, že přestane dávat smysl. V jeho sítích nakonec uvízne sám architekt, který na korupci upozornil. U soudu, který jej poslal na šest let za mříže, jednou soudci Sotolářovi uniklo ve vztahu k Jourové familiární označení „Věrka“. Opravil se až po upozornění státním zástupcem. Po Péťově smrti, kdy se již nějakou dobu vědělo, že má rakovinu, a proto se uměle natahoval, spadl pod stůl případ celý. Tečku za „násilnou“ částí případu udělal Okresní soud v Třebíči, kdy přímo při hlavním líčení došlo k dohodě mezi obhájci (včetně již mezitím zesnulého Péti) a státním zástupcem, že není třeba vyslechnout korunního svědka, v tomto případě nájemného vraha, a tak možní zadavatelé odešli od soudu čistí jako lilie.
Zajímavé byly i ve světle současného rozložení politických sil i osudy některých tehdejších aktérů. Policejní vyšetřovatel, který měl případ na starosti a který kvůli jeho vývoji raději odešel do civilu, skončil nakonec jako bezpečák v Babišově masném impériu. Jeden z prominentních obhájců Řičáře skončil v hnutí ANO, do advokátní kanceláře jeho další obhájkyně nastoupila Jourová coby advokátní koncipientka.
Kauza Budišov není jediný kostlivec v Jourové skříni. Jak upozornily loni Parlamentní listy, firma Primavera Consulting, jejíž jedinou majitelkou a jednatelkou byla do dubna 2013, jako statutární zástupce firmy nezveřejnila účetní závěrky za roky 2009-2012. Po celé čtyři roky porušovala platný zákon, který tuto povinnost ukládá. Zpětně se pak vymluvila na svého účetního. Celá věc je o to pikantnější, že Babiš veřejně kritizoval skutečnost, že firmy neplní svoji zákonnou povinnost a nezveřejňují v obchodním rejstříku svoje účetní závěrky. Jako opatření navrhl za takové porušení zákona uložit pokutu 5 milionů.
ROPáci
Věra Jourová byla přijata na Ministerstvo pro místní rozvoj v době, kdy mu šéfoval Pavel Němec z Unie svobody. Dostala za úkol řídit program eurodotací určených především krajům a obcím. Kraje usilovaly o to, aby si dotace mohly rozdělovat samy bez ministerstva. Tehdejší vedení ministerstva si uvědomovalo rizika, která by z takového uspořádání vycházela, a důsledně prosazovalo centralizované řešení. Věra Jourová měla již za ministrování Pavla Němce tendenci nadbíhat krajům a v zásadě připravit vlastní ministerstvo o rozhodovací a kontrolní pravomoci. Musela být dokonce důrazně upozorněna, že pokud bude „rozdávat“ ministerské kompetence za zády ministra, nebude moci ve své funkci pokračovat.
Za ministrování Pavla Němce to Věra Jourová respektovala. Následující sociálně demokratické ministry již do regionálních operačních programů vmanévrovala z pozice náměstkyně odpovědné za evropské fondy. Regionální programy, tzv. „ROPy“, se pak staly synonymem zmanipulovaných veřejných zakázek a korupce v regionech. Proto se v novém programovacím období 2014-2020 s ROPy nepočítalo a Integrovaný regionální operační program mělo znovu řídit ministerstvo. Poté, co se Jourová stala ministryní, rozšířil se okruh zprostředkujících subjektů, která se na administraci dotací budou podílet, opět o kraje. Faktický výběr projektů v IROP tak dala Jourová opět do rukou neprůhledných vazeb třeba v severních Čechách a leckde jinde. Za jejího ministrování se naopak z podporovaných oblastí IROPu vyškrtly peníze na domovy důchodců a podporu cestovního ruchu. Cestovní ruch je přitom jednou z podstatných kompetencí ministerstva pro místní rozvoj.
Z pohledu zákona je Věra Jourová nevinná. To je neoddiskutovatelné. Na druhé straně by o uchazeči o tak důležitou funkci ve vrcholných orgánech EU neměl existovat jakýkoli stín pochybností. To, že v rámci hesla „ruka ruku myje“ mlčeli k Babišově nominaci na post evropské komisařky i jeho koaliční partneři, především z ČSSD, kteří moc dobře znali zákulisí vzestupu Věry Jourové, je pochopitelné. Zvláště, když jejich hejtmanstvím dala do ruky možnost opětovně rozhodovat o miliardových veřejných zakázkách. Orgány Evropské komise by ale byly padlé na hlavu, aby si nezjistily i neoficiální curriculum vitae české pretendentky, a nezařídily se podle toho. To, že dnes vláda pláče nad rozlitým mlékem, protože Česká republika vyslala do EK právě takovou osobu, jakou vyslala, a tak dosáhla pouze na nevýznamné portfolio, padá plně na její hlavu.
Dušan Šrámek
