Tomáš Grygar: Cizinci už nyní mohou být členy českých politických stran

Už současná právní úprava umožňuje cizincům – ať jsou odkudkoli – být členy českých politických stran. Zda politická strana přijme cizince za člena či nikoliv, záleží výlučně na jejích stanovách. Ústava garantuje právo sdružovat se v politických stranách občanům, z toho však nelze vyvodit, že ostatním je toto právo odepřeno. Členství cizinců v politických stranách nemá veřejnoprávní účinky. Tyto by měla až kandidatura těchto cizinců ve volbách, uvádí pro Českou justici Tomáš Grygar v reakci na návrh veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové novelizovat zákon o sdružování v politických stranách tak, aby bylo cizincům z Evropské unie umožněno členství v českých politických stranách.

Smlouva o fungování Evropské unie stanovuje, že občané EU mají právo volit a být voleni ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, a to za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu, uvedla již v červnu veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová v rámci kritiky české podmínky trvalého pobytu cizince v obci jako podmínky pro získání hlasovacího práva v komunálních volbách. Za pravdu jí dal 19. září 2014 Krajský soud v Brně, který vyhověl žalobě Slováka s přechodným pobytem v ČR, který se domáhal zapsání do seznamu voličů v českých komunálních volbách.

Stejně tak je podle ombudsmany problematické i bránění občanům EU být členy českých politických stran a hnutí. „Ústavní pořádek ČR garantuje právo sdružovat se v politických stranách výslovně pouze občanům ČR, ale současně cizincům členství ve stranách nezakazuje. Naproti tomu zákon o sdružování v politických stranách a hnutích toto právo přiznává pouze občanům ČR. Ani občané EU, kteří v ČR získají povolení k trvalému pobytu, se tak nemohou stát členy politické strany. Ve volbách jsou tak znevýhodněni. V případě voleb do Evropského parlamentu, kdy mohou své kandidáty nominovat výhradně politické strany, jsou tak cizinci z jiných zemí EU s pobytem v České republice přímo diskriminováni,“ uvedla k této záležitosti již dříve Šabatová.

Podle Tomáše Grygara, který studuje Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, je názor, že cizinci nemohou být v České republice členy politických stran všeobecně přijímán a objevuje se prakticky ve všech učebnicích a komentářích k ústavnímu právu.

Na ústavní úrovni je právo sdružovat se v politických stranách garantováno pouze občanům (ustanovení speciální), a to na rozdíl od „obecného“ práva sdružovacího (čl. 20, odst. 1 Listiny), které je ústavně zaručeno všem subjektům práv, bez ohledu na jejich státní příslušnost. „Z toho však nelze automaticky vyvozovat, že pokud je toto právo garantováno jen občanům, tak všem ostatním – tedy cizincům- musí být ze strany politických stran odepřeno, zřejmě v té podobě, že cizince nesmí za svého člena přijmout. Shoduji se v tomto s docentem Zdeňkem Koudelkou, který správně uvádí, že je-li něco ústavně garantováno pro někoho, nelze vyvozovat, že jiný toto právo mít nemůže, jen nesmí být upřeno občanům,“ uvádí v analýze pro Českou justici Tomáš Grygar.

Obdobná slova podle Tomáše Grygara v podstatě aplikuje dále i na „běžnou“ zákonnou, nikoliv již ústavní, úpravu, jelikož ani „běžný zákon“ cizincům členství v politických stranách nezakazuje Podle něho hraje klíčovou roli při zodpovězení otázky, zda cizinec může být členem našich politických stran či nikoliv, odpověď na otázku, zda je politická strana právnickou osobou veřejného práva či dokonce součástí veřejné moci, – jak se někdy velmi chybně – uvádí nebo soukromoprávní právnickou osobou.

„I pokud bych připustil „smíšenou povahu“ politických stran s „dominancí veřejnoprávního prvku“, ke které se přiklonil Nejvyšší soud a čemuž z části i rozumím, nelze vyvodit, že cizinci nesmějí být členy našich politických stran. Členství cizinců v politických stranách nemá veřejnoprávní účinky. Veřejnoprávní účinky by měla až kandidatura těchto cizinců ve volbách, nikoliv však pouze jejich členství. Jsem tedy přesvědčen, že i z tohoto úhlu pohledu, mohou být cizinci členy,“ uvádí Tomáš Grygar, který odkazuje na podobnost českého zákona s německou úpravou, která obsahuje podmínku občanství, což neznamená zákaz členství cizinců v německých politických stranách.

„Německý zákon o politických stranách (PartG) uvádí v § 2, odst. 1 že „politické strany jsou sdružením občanů“. Ani v Německu tato věta však neznamená, že cizinci členy německých politických stran být nesmějí. Politická strana CDU například umožňuje plnohodnotné členství v souladu s výše uvedeným zákonem pro občany se státní příslušností kteréhokoliv členského státu EU, kteří bydlí v Německu,“ uvádí Tomáš Grygar.

„Realita je navíc taková, že cizinci členy některých politických stran v ČR již nyní jsou. To dokonce otevřeně přiznal i bývalý předseda Strany Zelených ve vysílání Českého rozhlasu. V případě, že by byl cizinec členem politické strany, nemohou orgány veřejné moci udělit politické straně ani členovy této strany žádnou sankci. To je poměrně neobvyklé, jelikož pokud by chtěl zákonodárce zabránit cizincům být členy našich politických stran, lze se domnívat, že by zákonodárce nějakou sankci zvolil,“ předkládá Tomáš Grygar argument, proč už nyní mohou být v České republice členy českých politických stran cizinci, ať jsou odkudkoli.

Irena Válová