S posílením role státního zastupitelství v insolvenčních řízeních se nepočítá

I přes přijetí nového zákona o insolvenčního řízení se stále nedaří zcela eliminovat různé typy podvodů. Nezanedbatelná role v insolvenčním řízení přitom patří státním zástupcům. Jednak jsou ze zákona vedlejšími účastníky, a zároveň by měli detekovat případnou konkrétní trestnou činnost. V připravovaném zákoně o státním zastupitelství se ale s rozšířením pravomocí veřejné žaloby v insolvencích nepočítá.

O rozšíření pravomocí se neuvažuje, ačkoli na současné postavení státního zástupce reagují již i soudy. Podle jednoho nálezu Ústavního soudu, který se týkal ochrany práv některých účastníků, mají být státnímu zástupci doručovány určité písemnosti, aby na ně mohl relevantně reagovat.  Mělo by být rovněž rozšířeno právo na podávání opravných prostředků při konečně zprávě insolvenčního správce a na podobné reakce vůči některým úkonům v průběhu insolvenčního řízení.

Dva extrémy

Jenže podle stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství se s myšlenkou na rozšíření pravomocí SZ v insolvenčním řízení příliš nepočítá. Problém ale vidí úřad spíše v politické rovině. „Návrh zákona o státním zastupitelství nepočítá s výraznější změnou působnosti státního zastupitelství v netrestní oblasti. Nutno ovšem dodat, že tuto věc je problematické komentovat v situaci, kdy není jasné, jakým směrem se Ministerstvo spravedlnosti bude ubírat a do jaké míry hodlá vycházet z návrhu připraveného Nejvyšším státním zastupitelstvím,“ vysvětluje mluvčí NSZ Petr Malý.

Skeptická je k výraznějšímu posílení role státního zastupitelství v insolvenčním řízení i pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. „Státní zastupitelství je především orgán veřejné žaloby v trestních věcech a trestní problematika je pro státní zastupitelství primární. Doby, kdy státní zastupitelství vykonávalo všeobecný dozor, jakožto prokuratura, jsou doby dávno minulé, a nemyslím si, že do budoucna by se mělo ubírat podobným směrem a měly by se mu rozšiřovat neúměrně působnosti a pravomoci na tzv. netrestním úseku,“ vyjádřila svou představu už před dvěma roky na semináři v Poslanecké sněmovně.

Mohlo by vás zajímat

Bezpečnější školy může pomoci zajistit i umělá inteligence, zaznělo ve sněmovně

Bradáčové v tom dnes přisvědčuje i Ministerstvo spravedlnosti. „K roli státního zastupitelství v insolvenčním řízení je předně nutné zdůraznit, že úkolem státního zastupitelství v insolvenčním řízení je působit svou činností k ochraně veřejného zájmu. Nemělo by tak vystupovat ve jménu partikulárních zájmů některých věřitelů či dokonce pouze jednoho z nich, byť by se jednalo o majetkové zájmy státu jakožto přihlášeného věřitele,“ upřesňuje mluvčí MS Kateřina Hrochová. „Pokud jde o efektivnost vstupů, chce ministerstvo prozkoumat současný stav a na základě toho případně zváží další legislativní změny.“

K určité změně již přesto došlo, a to ve vztahu státních zástupců k občanskému soudnímu řádu. Loňská novela přinesla celkovou změnu koncepce paragrafu 35, který nově nespecifikuje řízení, do kterých může státní zastupitelství vstoupit. „Právě tento paragraf je neustále diskutované ustanovení, zda je potřeba jej rozšiřovat, anebo naopak některé pravomoci z něj vypouštět,“ říká Bradáčová. Ta zároveň vidí v roli státních zástupců dva extrémy. Pokud bude působit v insolvencích státní zástupce, který nebude mít nástroje a pravomoci, tak se vytrácí jeho role, a to především v oblasti prevence. Na druhé straně hrozí, že se zvýšenými pravomocemi státního zástupce bude narůstat snaha řešit cestou trestního práva jakékoli neuspokojené požadavky v průběhu insolvenčních řízeních. „Tam, kde někdo ze subjektů není spokojen se svojí pozicí, či úkonem správce, domnívá se, že rychleji a možná efektivněji by se mohl domoci svého práva trestní cestou. To je potřeba odmítnout, protože trestní právo takovou roli nemá,“ tvrdí Bradáčová. V již zmíněném vystoupení ve sněmovně uvedla, že se preventivní pozice státního zástupce v insolvenčních řízeních přeceňuje. Mnoho subjektů se podle ní přesto domnívá, že pokud učiní podnět, aby státní zástupce vstoupil do řízení, získává tím pádem pocit, že do řízení vstupuje jakýsi super revizor, díky němuž se nemůže stát nic nezákonného.

Veřejný zájem

Státní zastupitelství může ingerovat do civilního řízení pouze za splnění jedné podmínky – pokud tak činí ve veřejném zájmu. Otázkou ovšem je, co se tím míní konkrétně v oblasti insolvenčních řízení. Podle Bradáčové by se měl státní zástupce řídit zásadou, že je lépe méně vstupů, ale vstupů kvalitních, neboť není absolutním hlídačem zákonnosti všech procesů, které v insolvenčním řízeni probíhají. „V minulosti se ukázalo, že pokud státní zástupci vstupovali do velkého množství insolvenčních řízení, tak to byly takzvaně vstupy pro vstupy. Jejich aktivita nebyla taková, aby byla žádoucí i z důvodů personálních možností.“

Primární povinností a zájmem státního zástupce v řízení nicméně podle jejích slov je, aby případně detekoval jednání, které je buď už za hranicí a naplňuje znaky legálních definic trestných činů, anebo se pohybuje někde na hraně. Proto má být státní zástupce přímo účasten řízení, a nedozvídat se o trestných činech pouze jako aktér, který stoji mimo dění. Otázkou je, jak na ně má reagovat, a to v podobě návrhů a podnětů, které může podávat. Státní zastupitelství proto bude podle vedoucí žalobkyně vyhodnocovat, zda je pozice státního zástupce natolik kvalitní, aby s informacemi, kterými disponuje z trestního řízení, mohl v insolvencích chránit veřejný zájem, tak jak mu to zákon ukládá.

Ten by měl naplňovat i takové obecné hodnoty, jako je velké množství osob, či vztah insolvenčních případů k zaměstnanosti nebo bydleni. „To se týká velkých zaměstnavatelů, u kterých bude v případě, že se dostanou do úpadku, veřejný zájem vždy dán. Rovněž jsou to úpadci, kteří nakládají se strategickým materiálem, a v rámci jejichž činnosti je i důležité pro ochranu veřejného zajmu, aby státní zástupce upnul k takovýmto insolvenčním řízením svou pozornost,“ uzavírá Bradáčová.

Ustanovení upravující vstup SZ do insolvenčních řízení:

Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného insolvenčního řízení, včetně incidenčních sporů, a moratoria. V průběhu insolvenčního řízení je státní zastupitelství rovněž oprávněno navrhovat soudu vydání rozhodnutí v případech, v kterých insolvenční zákon stanoví pravomoc insolvenčního soudu rozhodovat i bez návrhu. Proto je státní zastupitelství oprávněno například navrhnout odvolání insolvenčního správce, zproštění insolvenčního správce funkce, ustanovení odděleného insolvenčního správce pro vymezené úkony, zvláštního insolvenčního správce, odvolání věřitelského výboru.

Je rovněž oprávněno navrhnout zrušení moratoria, spojení s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, zrušení konkursu, ukončení lhůty k předložení reorganizačního plánu, atd. V insolvenčním řízení státní zastupitelství plní významnou roli při zjišťování skutkového stavu, a to návrhy na provedení důkazů, například k osvědčení dlužníkova úpadku, resp. hrozícího úpadku. Státní zastupitelství je v průběhu insolvenčního řízení oprávněno vyjadřovat se ke skutkovému stavu a k právnímu posouzení věci před rozhodnutím insolvenčního soudu.

Insolvenční zákon zakotvil též oprávnění státního zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, na doručování písemností. Je tak zajištěno, aby státní zastupitelství bylo co možná nejlépe informováno o průběhu těchto insolvenčních řízení. Aby mohlo řádně plnit své poslání, je též státnímu zastupitelství umožněno účastnit se schůze věřitelů.

Role státního zastupitelství byla s účinností od  1. 1. 2014 posílena zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „revizní novela“). Státnímu zastupitelství bylo nově umožněno podávat opravné prostředky, kdykoli je proti rozhodnutí insolvenčního soudu přípustný opravný prostředek, přičemž podle předchozí jej mohlo podat, jen měli-li toto právo všichni účastníci řízení. Možnosti státního zastupitelství se tak značně rozšířily. Toto ustanovení je navíc třeba vnímat v kontextu s obecným ustanovením § 35 odst. 2 občanského soudního řádu, podle nějž je státní zastupitelství oprávněno ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru. Státní zastupitelství je v zásadě oprávněno k těm úkonům, které může provádět kterýkoli z účastníků řízení.

Insolvenční zákon ovšem stanoví, že některé úkony může provést určitý účastník insolvenčního řízení. Zákon takovou úpravu stanovil se zřetelem na zvláštní postavení těchto účastníků, jež je dáno právě hmotným právem. Proto státní zastupitelství není oprávněno k některým procesním úkonům, jako je například popírání pohledávky, jež dle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona přísluší pouze dlužníkovi, přihlášeným věřitelům a insolvenčnímu správci. Státní zastupitelství je rovněž oprávněno od 1. 1. 2008 podat žalobu v incidenčním sporu podle § 231 odst. podle insolvenčního zákona, na neplatnost právního úkonu, vstoupilo-li do insolvenčního řízení.

Statistika vstupové činnosti státního zastupitelství do insolvenčního řízení:

Statistika tzv. úpadkových trestných činů:

Počty trestně stíhaných osob v jednotlivých letech (kvalifikace podle trestního zákoníku z roku 2009 a podle trestního zákona z roku 1961).

Fyzické osoby:

Právnické osoby – trestné činy podle § 222 až § 226 trestního zákoníku nejsou uvedeny ve výčtu v § 7 ZTOPO, tedy nelze ve vztahu k nim uplatňovat trestní odpovědnost právnické osoby.

Dušan Šrámek