Řešení domácího násilí si žádá především změnu mentality, říká švýcarský kriminolog a výkonný tajemník Evropské kriminologické společnosti (ESC) Marcelo F. Aebi. V sobotu skončenou mezinárodní kriminologickou konferenci, která se konala v Praze, hodnotí v rozhovoru pro Českou justici jako velice úspěšnou.

Pražská kriminologická konference, kterou pořádá Evropská kriminologická společnost, se blíží ke svému závěru. Jak byste zhodnotil její průběh?

Konference v Praze byla jednoznačně velice úspěšná. Účastnilo se jí téměř 1100 lidí, což je rekord v dosavadní historii kriminologických konferencí, které jsme začali pořádat v roce 2001. Na pražské konferenci vystoupila celá řada mezinárodně uznávaných kapacit, příspěvky se týkaly nebývalé šíře témat.

Konference se zúčastnilo mnoho mladých odborníků. Je to náhoda, nebo jde skutečně o nějaký kriminologický „boom“?

Máte pravdu, kriminologie je v současnosti velice populární mezi mladými lidmi a studenty, lákají je třeba nové kriminologické trendy a spousta dalších věcí. Bohužel však tito mladí nadšenci většinou nejsou těmi, kteří činí v akademické sféře ta podstatná rozhodnutí. Situace je taková, že například v Itálii se kriminologie studuje jako součást medicíny, v mnoha zemí Evropy se studuje při právech, ve Velké Británii se učí při sociologii. Mladí vědci se mnohde snaží o ustavení kriminologie coby samostatného oboru, ale mnohdy to není lehké, protože tyto mateřské obory se jí nechtějí vzdát. Doufám, že se situace změní k lepšímu.

Mluvil jste o nových kriminologických trendech. Můžete nějaké jmenovat?

Určitě lze mezi nové kriminologické trendy zařadit výzkum v počítačové kriminalitě či kyberkriminalitě, dále jistě výzkum v boji proti korupci nebo pokračující bádání v oblasti boje proti zločinnosti spojené s užíváním a prodejem drog. V tomto směru se výzkum pozitivně odráží i v obecném přístupu úřadů v globálním měřítku – od ostrých restriktivních opatření jednotlivé země například v oblasti užívání měkkých drog často přecházejí – nechceme-li říct k jejich legalizaci, tak spíše k regulaci užívání. Samozřejmě je zásadní, jak se vědcům podaří informovat a domluvit se s politiky. Česká republika je skutečně výjimečná v tom, že má na postu ministryně spravedlnosti kriminoložku.

Sám jste specialistou na domácí násilí, na své domácké Univerzitě v Lausanne se podílíte na výzkumu, který sleduje vývoj případů domácího násilí v rámci švýcarského rezortu justice. Konkrétně monitoruje „cestu“ případů domácího násilí od policie přes státní zastupitelství až k soudům. Jaké jsou výsledky vašeho výzkumu?

Výzkum stále ještě běží, takže nemohu mluvit o detailech. Nicméně je zjevné, že řešení problematiky domácího násilí si nežádá jen změny v legislativě jednotlivých států, ale především změnu v myšlení lidí, která může trvat ještě několik generací. Příkladem je třeba Španělsko, kde zostřili postup proti pachatelům domácího násilí, nicméně počet žen, které zemřou rukou násilníka, se příliš nezměnil, stále jde o 60 až 70 žen ročně. Ale myslím, že situace se obecně mění k lepšímu, společnost se odklání od paternalistického pohledu na svět, který s domácím násilím souvisí.

Kolik pachatelů domácího násilí ve Švýcarsku se dostane před soud?

Většina případů domácího násilí nejen ve Švýcarsku, ale v celém světě bohužel nekončí odsouzením a uložením trestu. Důvodů je podle mě více. Některé případy je velmi složité prokázat, v některých jiných případech se třeba nejedná o závažné ublížení na zdraví a úřady nevědí, zda mají zasahovat, nebo ne. 

-ká-