Dnes a zítra čeká členy sněmovního ústavně-právního výboru klíčové jednání o podobě norem, které mají jít do konce roku do legislativního procesu. Konkrétně jde o zákon o státním zastupitelství a novelu občanského zákoníku. Dlouhodobě voláme po tom, aby ve sněmovně byla větší shoda na zákonech, které výrazně ovlivňují život v zemi., říká v rozhovoru předseda výboru Jeroným Tejc (ČSSD).
Zvolili jste ne úplně tradiční formu – výjezdní zasedání ve Špindlerově Mlýně. Co vy osobně od jednání očekáváte?
My především dlouhodobě voláme po tom, aby ve sněmovně byla větší shoda na zákonech, které výrazně ovlivňují život v zemi. Proto myslím, že je dobře, když ještě předtím, než návrhy půjdou do připomínkového řízení, budou projednány ve výboru, kde jsou zástupci všech sedmi stran. Týká se to jak občanského zákoníku, občanského soudního řádu, tak nejvíce diskutovaného zákona o státním zastupitelství. Ten vzbuzuje emoce poslední dva, tři roky a bude užitečné debatovat o něm nejen mezi poslanci a s ministerstvem, ale také se zástupci státního zastupitelství. Jsem rád, že budou přítomni jak oba dva vrchní státní zástupci, tak nejvyšší státní zástupce.
Dá se to chápat i tak, že je to podaná ruka opozici?
Nepochybně se projevuje i má zkušenost z opozice. Já jsem praxi protlačování zákonů silou dlouhodobě kritizoval a jsem rád, že z pozice předsedy výboru mohu přispět k tomu, že se jak doufám změní. Byť samozřejmě nemohu vstupovat ministerstvu do toho, co na základě té debaty připraví.
K jednotlivým bodům: co se zákona o státním zastupitelství týče, s čím byste rád v pátek odjížděl zpět do Prahy?
Přiznám se, že si chci ponechat možnost vytvořit si názor až na základě té debaty. Nicméně dlouhodobě zastávám názor, že není až tak podstatné, kolik bude stupňů státního zastupitelství, ale jaké budou vztahy mezi nimi. Pro speciál a zrušení vrchních hovoří to, že na speciálu by se měla řešit jen ta nejzávažnější trestná činnost, nemyslím si, že by se měl zabývat jen korupcí, obecně i daňovou kriminalitou a možná tím nejzávažnějším organizovaným zločinem. To je první věc. Nevýhodou tohoto systému může být to, že se velmi koncentruje moc do rukou nejvyššího státního zástupce. To se ve velké míře týká i rozhodování o opravných prostředcích.
Zdá se vám vhodné, aby novela občanského zákoníku zasáhla nějakých 13 procent textu původního kodexu?
Já jsem před přijetím občanského zákoníku, tak jak byl přijímán, varoval. Teď budu varovat předtím, abychom ho měnili rychleji, než dokážeme vyhodnotit jeho dopad na praxi. Dnes už bohužel není možné vrátit se k původnímu zákonu a předělat ho pouze tam, kde je to třeba. Ale bez zpětné vazby ze soudů, od advokátů a notářů by nebylo šťastné si klást nějaké velké cíle – to znamená měnit, co si myslíme, že bychom měnit měli, bez ohledu na to, jestli to skutečně třeba měnit je. Takže budu nabádat k tomu, abychom například neměnili úvodní ustanovení. Abychom zbrkle zasahovali do všech paragrafů bez ohledu na potřebu. Teď je třeba vypořádat se s takovými věcmi, jako jsou svěřenské fondy, ty by měly zmizet.
Těch se ale zrovna novela nijak nedotýká…
Ano, to je právě věc, o které bychom se měli bavit. Zrovna jako jiná věc, která je pro mě důležitá, totiž aby bylo zachováno předkupní právo spoluvlastníků nemovitostí. Protože jeho zrušení, které nás na základě zákona čeká přesně rok po jeho účinnosti, vyvolá řadu sporů a problémů v rodinách nebo v soužití ve velkých rodinných domech. Je to věc, která fungovala dobře a není důvod ji odstraňovat.
Čili souhlasíte se skupinou akademiků kolem prof. Eliáše, která volá po vypracování analýzy dopadů kodexu dřív, než se začne jakkoli měnit?
Já jsem přesvědčen, že analýza dopadů má být vypracována. Na straně druhé mě překvapuje, že ta analýza právě pod vedením prof. Eliáše nebyla vypracována dříve, než došlo k tak revoluční změně civilního práva.
Robert Malecký
