Ministerstvo spravedlnosti reaguje na článek JUDr. Michala Říhy. Autor textu, jenž je zároveň advokátem advokátní kanceláře Teryngel & Partneři, vyslovil názor, že argumentace Ministerstva spravedlnosti ohledně poměrně vysoké úspěšnosti soudních sporů o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., jež jsou s Ministerstvem spravedlnosti vedeny, je „hrubě zkreslená a zcela zjevně nepravdivá“. Tento závěr ministerstvo z níže uvedených důvodů odmítá.
S autorem článku lze nepochybně souhlasit v tom, že zastavuje-li soud řízení o náhradě škody pro zpětvzetí žaloby, k němuž žalobce přikročil proto, že žalovaná strana jeho nárok po podání žaloby uspokojila, nelze takový výsledek řízení chápat jako procesní úspěch žalovaného. Přesvědčení JUDr. Říhy, že takové věci představují 99% objemu případů, jež jsou ve statistice Ministerstva spravedlnosti uvedeny pod položkou „ukončeno jinak“, ovšem postrádá jakoukoliv oporu v empirických faktech. Jedná se o zcela subjektivní a naprosto nepodložený odhad, který autor za fakt pouze vydává, což je pro čtenáře pochopitelně matoucí.
Odbor odškodňování Ministerstva spravedlnosti totiž do kolonky „ukončeno jinak“ statisticky přiřazuje nejenom výše zmíněné případy zastavených řízení, ale i případy, v nichž není rozhodováno o meritu věci (podstatě žalovaného nároku na odškodnění), tedy např. (a velmi často typicky) případy odmítnutých či zamítnutých dovolání. Mezi několika desítkami případů ukončených během roku 2014 byly uvedeny nejčastěji následující důvody: věc zastavena z procesního zavinění žalobce či pro překážku věci rozhodnuté, odmítnuto dovolání žalobce, dovolací řízení zastaveno pro absenci právního zastoupení advokátem, odmítnuta ústavní stížnost žalobce, spis statisticky ukončen poté, co soud začal jednat s jiným ústředním správním úřadem atd.
Již z tohoto faktu musí být každému právnímu praktikovi zřejmé, že řízení zastavené z procesní viny ČR – Ministerstva spravedlnosti nemohou být zastoupeny v poměru 99%, jak autor článku tvrdí. Zastoupení případů, kdy bylo řízení ukončeno z procesní viny žalovaného státu, je mnohem nižší.
K podrobnějšímu rozčlenění statistické kategorie „ukončeno jinak“ zatím ministerstvo nepřikročilo proto, že rozmanitost jednotlivých důvodů, pro něž je soudní řízení ukončováno jinak než rozhodnutím o meritu žaloby, je poměrně značné a v současné době užívané softwarové vybavení takovou podrobnost členění neumožňuje.
JUDr. Říha se také pozastavuje nad tím, proč „není Ministerstvo schopno vyřizovat žádosti v zákonné (a dosti dlouhé) šestiměsíční lhůtě“. Proč v některých případech Ministerstvo spravedlnosti pariční lhůtu zakotvenou v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. překročí, je dáno především omezenými personálními kapacitami odboru odškodňování, který od roku 2006 čelí permanentnímu nárůstu nápadu žádostí. Zatímco v roce 2006 bylo podáno 1 986 žádostí o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, v roce 2013 již napadlo 4 084 žádostí.
Tiskový odbor Ministerstva spravedlnosti ČR
