Doplatek na bydlení by měl být ubytovnám nově poskytován na prostor, a ne na počet lidí žijících v jednom bytě. Výše nájemného má pak být maximálně podle částky v místě obvyklé. Tak zní návrh, se kterým nedávno vyslovila souhlas vláda. Návrh na změnu měl přijít podle zastupitelky ústecké čtvrti Neštěmice Lenky Jaremové (zvolena za ODS, nyní Ústecké fórum občanů) mnohem dříve. Ti co systém zneužívali, mají nahrabáno a začnou hledat skuliny v zákoně jinde, říká v rozhovoru pro Českou justici.
Jak na vás působí návrh nevyplácet doplatek na bydlení na osobu, ale na plochu ubytovny? Pomůže to zlepšit životní podmínky na ubytovnách?
V první řadě musím říci, že dle mého názoru je to pět minut po dvanácté. Problém s obchodem s lidskou chudobou nenastal náhle. Je to dlouhodobé parazitování na sociálním sytému státu, kdy stát, potažmo úřady, mlčky přihlížely. Návrh na změnu měl přijít mnohem dříve. Ti, co systém zneužívali, mají nahrabáno a začnou hledat skuliny v zákoně jinde. Co se týče vyplácení na prostor, s tím souhlasím, avšak měla by se vláda zamyslet, zda neuvést zpět v platnost zákon o možném počtu osob na metr čtvereční. Z hlediska hygieny (duševní i tělesné) je pro mne nemyslitelné, aby v místnosti o velikosti 10 metrů bydlelo 5 a více osob. Bylo by dobré specifikovat plochu, která je z hygienických a lidských pohledu relevantní pro tento druh bydlení.
Je tato podmínka klíčová?
Pokud nebude jasně vymezen počet osob na metr, pak se podmínky nezlepší. A troufám si říci, že naopak. Vysvětlím to: Pokud kráva dávala mléko, tak jí občas hodili hrst sena, aby se neřeklo. Nyní přestane být dojnou. Co se stane? Kráva se stala nepotřebnou. V praxi to bude znamenat, že vlastníci ubytoven domy nechají bez zájmu zchátrat. A není výjimka, že se tak děje už dnes. Přepíšou je na bílé koně a obcím zůstanou ruiny jako v Předlicích, přičemž ještě budou obce vyzývány různými aktivisty, aby se o nájemníky postaraly. Bohužel, tento černý scénář muže v Ústí, kde je ubytoven hodně, nastat.
Může návrh, který prošel vládou, ušetřit státu výdaje na doplatky na bydlení?
Ano, jsem přesvědčená, že stát ušetří. Dojná kráva bude v ohradě, a ne každý lichvář by se k ní měl dostat. Říkám měl, protože mám obavy, že vynalézavost těchto majitelů ubytoven nemá hranice.
Doprovodný návrh zní vyjmout provozování ubytoven z živnostenského zákona. Je to účelné?
Nevidím důvod. Je to podnikání jako každé jiné. Mělo by být ale právně vázáno k určitým povinnostem. Tzn. přísná hygienická, požární, bezpečnostní pravidla, ale i zodpovědnost za vzhled a pořádek v ubytovně, ale i blízkého okolí. Většina těchto pravidel platí již dnes, ale nikdo je důsledně nekontroluje. O stavebním úřadu, který má největší moc zakročit, nemluvě. Pořád říkám, že vše se dá, jen musí být důsledná kontrola.
Ubytovny budou muset podle ministryně Michaely Marksové Tominové rovněž dodržovat určité standardy. Už by se podle ní nemělo stávat, že by v jednom pokoji bylo nahlášeno deset lidí. Na to budou dohlížet stavební úřady společně s hygieniky a úřady práce. V tom ale nikomu nebrání už stávající praxe.
Mám pocit, že v Praze objevili Ameriku. Kdyby se důsledně kontrolovalo a konalo, pak by se třeba tady v Ústí nemohlo stát, že stavební úřad místo půlmilionové pokuty majiteli objekt zpětně zkolaudoval nebo že rok bydlí rodina ve sklepních prostorách ubytovny. Pro mě výsměch všem slušným občanům města.
Má jít o mezistav, než bude schválen zákon o sociálním bydlení. To zní hezky, ale pomůže zákon o sociálním bydlení tam, kde ono sociální bydlení prostě není?
A já se zase ptám, komu má pomoci. Jak bude vypadat? Koho, čeho se bude týkat? Už vláda definovala, co je a není sociální bydlení? Pro mne jako zastupitelku obce přichází jako možná jediná definice. A to, že sociální bydlení má být určeno lidem hendikepovaným buď zdravotním stavem, nebo stářím. Ubytovna pro mne není sociální bydlení. A opravdu si nedovedu představit, že radnice začnou zbylé obecní byty přidělovat lidem, kteří dluží, svoje bydlení si rozebrali, zdevastovali okolí a nestarají se o svoje děti. Tam, kde nic není, ani smrt nebere. Až zákon a jeho definice uvidím, pak mohu relevantně vyjádřit svůj názor. Do té doby mohu jen spekulovat, a to bych nerada.
Kdo by měl být provozovatelem sociálního bydlení? Města? Neziskovky? Soukromí majitelé městem sjednaní?
Kdokoli, kdo bude řádně dodržovat zákony a předpisy. Kdokoli, kdo k tomu má řádné oprávnění. Kdokoli, kdo prokáže, že je schopen sociální bydlení provozovat. Sociální bydlení jsou pro mne azylové domy, domy na půli cesty apod. Tedy domy se statutem sociální služby. Znovu opakuji, že ubytovna je podnikání, ne sociální služba. A tak by to mělo zůstat. Vrátit se o krok zpět, kdy ubytovny využívali sportovci na zápasech, studenti nebo montéři, kteří jeli za prací. Stane-li se z ubytoven sociální služba, pak to není jeden krok zpět, ale několik kilometrů.
Jak to bude v samotném Ústí nad Labem nebo v nejpostiženějších lokalitách v okolí? Už se rýsuje nějaká dohoda, kdo by sociální bydlení zajišťoval? Ty byty se přece neuvolní nebo nevzniknou za týden.
Jste na špatné adrese. Já jsem opoziční zastupitel. Vím jen, že město koupilo problémovou ubytovnu v ulici Čelakovského a deklarovalo, že tam hodlá zbudovat startovací byty pro mladé rodiny. Nějakou koncepci, kde by se psalo, jak, komu a za jakých podmínek se budou přidělovat, jsem neviděla. A znovu opakuji, že je pro mne nemyslitelné, aby obvody, které mají zbytkové byty, tyto přidělovali lidem, kteří nepracují, dluží, ale hlavně terorizují své okolí a ničí majetek. Vy byste si přece do svého bytu, který léta udržujete, nenastěhoval někoho, kdo před tím celý dům rozebral. Obec se musí chovat jako řádný hospodář.
Pravda je, že města a obce (až na čestné výjimky) situaci nezvládla. Pomůže řešení „z centra“? Nebo se musí změnit přístup měst? Protože tam, kde to jde, přece měli stejné podmínky v ruce už nyní. Stačila jen „odvaha“ nevyplácet přemrštěné doplatky na bydlení.
Nevím´, co si představit pod pojmem řešení z centra. Ale přístup měst má být jediný. Přísně, nekompromisně a důsledně používat všechny postupy, které mu umožňuje zákon, aby ochránil slušné občany. Vždyť oni toho moc nechtějí. Jen přijít domu, v klidu se vyspat, nebrodit se odpadky ráno ke svému autu, když jedou do práce, a v neposlední řadě to auto tam najít. To žádné sociální bydlení nezaručí.
Existuje podle vás riziko, že když bude centrálně nařízena povinnost mít sociální bydlení, povede to de facto k legalizaci výdělku těch, kdo dnes ubytovny vlastní?
Ale oni ty výdělky mají legálně už dnes. Žádný zákon neporušili. Našli díru v zákoně, kde nebyl jasně stanoven strop pro doplatek na bydlení a jen ho využili. Pokud budou chtít pokračovat, tak budou muset, jak aspoň doufám, podle nových standardů ubytovny zainvestovat. A při zastropování částky doplatku bude návratnost v nedohlednu. Takže myslím, že ubytovnu bude chtít provozovat už jen velký altruista, který se o svůj majetek bude řádně starat. Pro moje město by to mohla být labutí píseň ubytoven – a nic jiného jsem si nepřála.
Ale kdyby jeden zákon uměl vyřešit tyto problémy, pak platí po celém světě. Já ho považuji za dvojsečnou zbraň. V prvopočátku systém jakéhosi sociálního smíru byl nastaven v dobrém úmyslu. Tzn. že lidé na takové nízké životní úrovni, kdy nejsou schopní zajistit si normální tržní bydlení, měli střechu nad hlavou, kterou jim doplácel stát. Bohužel systém tohoto smíru narušili právě ti majitelé ubytoven, kteří žrali, ale mlaskali u toho moc nahlas. Co to pro obce bude teď znamenat? Předpovídám, že sice končí obchod s chudobou, ale zároveň skončí i velké množství ubytoven. V tu chvíli budou lidé na ulici a stát bude tlačit obce, aby se o ně postaraly. Pro mne začarovaný kruh.
Robert Malecký
