Lidé, kteří v trestním řízení figurují jako poškození, mohou po vyčerpání ostatních prostředků podat ústavní stížnost. Dříve Ústavní soud (ÚS) podobné podněty odmítal, nyní s ohledem na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku svůj postoj změnil. Poškození se teoreticky mohou domáhat efektivního trestního řízení, a to například v situacích, kdy kauza skončí odložením, zastavením stíhání nebo zproštěním obžaloby.
„V těchto případech se poškozený může obrátit se stížností na ÚS, pokud vyčerpal všechny prostředky k obraně, které mu zákon dává,“ řekla novinářům soudkyně zpravodajka Ivana Janů. Soud si ale zachová zdrženlivost a zasáhne jen v mimořádných situacích.
Změna postoje ústavních soudců vyplývá z dnešního verdiktu ve spletité dědické kauze. Soudci připustili k projednání stížnost muže, jenž se musel rozdělit o dědictví po svém otci. O polovinu majetku včetně pozemků v Praze v milionové hodnotě se totiž přihlásil jeho polorodý bratr, který ve skutečnosti nebyl vlastním ani adoptovaným potomkem zemřelého. Obžaloby z podvodu byl nakonec zproštěn.
Stížnost skončila zamítnutím, trestní řízení tak definitivně končí. ÚS vyzval ke smírnému řešení sporu mezi rozkmotřenými příbuznými. Podle Janů by to bylo vhodnější a efektivnější, než vést právní bitvu. Soudkyně kauzu označila za smutný případ, který v podstatě rozdělil rodinu. „Celý život si byli dobrými bratry. Najednou kvůli dědění majetku mezi ně vstoupilo něco, co každého rozvádí někam jinam, vstoupilo mezi ně trestní řízení,“ uvedla Janů.
Oba aktéři kauzy měli společnou matku, ale jiného otce. Když zemřel otec mladšího z nich, do dědického řízení se přihlásil také starší syn, který se zemřelým vyrůstal a později spolupracoval ve firmě, ale formálně nebyl jeho synem. Matka jej přivedla na svět v prvním manželství s cizincem, které skončilo rozvodem, a dokonce také změnou synova jména a příjmení.
Dědické řízení původně vedlo k dohodě mezi oběma muži. Skutečný syn s rozdělením majetku souhlasil hlavně kvůli tomu, že druhý údajný dědic předložil starý občanský průkaz zesnulého, kde byli v rozporu se skutečností zapsáni dva synové. Později ale vypukl spor a záležitost začala řešit justice.
Městský soud v Praze v únoru 2012 uznal nevlastního syna vinným z podvodu. Vrchní soud ale o čtyři měsíce později verdikt změnil a zprostil jej obžaloby. Podle vrchního soudu obžalovaný sice musel vědět, že není vlastním synem, avšak nepodařilo se vyvrátit jeho obhajobu, že si o sobě celý život myslel, že je osvojený.
Nikdo z aktérů sporu se dnešního vyhlášení nezúčastnil. Přítomná právní zástupkyně s novináři nehovořila.
-čtk-
