Takzvaná transpoziční novela zákona o svobodném přístupu k informacím, kterou připravuje ministerstvo vnitra, překračuje požadavky příslušné směrnice EU. Očekávalo se totiž od ní, že přinese lepší podmínky pro opakované použití informací, tj. komfortnější přístup občanů i firem k veřejným databázím. Namísto technické novely ale navrhuje ministerstvo změnit běžný přístup k informacím daleko nad požadavky evropské směrnice. Podle jednoho ze spoluautorů zákona, Oldřicha Kužílka z Otevřené společnosti zhoršuje přístup ke všem informacím. Zákon se nelíbí ani osloveným politikům.
Veřejné instituce vytvářejí a sbírají ohromná množství cenných informací, například meteorologických, dopravních a finančních údajů, digitálních map nebo turistických informací. Ty jsou základem nových služeb s přidanou hodnotou, ať už pro účely studijní, vědecké, komerční či umělecké. Takové využití představuje tzv. „opakované použití informací“, které měla transpozice řešit. Jak ale upozorňují aktivisté z Otevřené společnosti a Oživení, ministerstvo vnitra namísto několika cílených změn necitlivě a rozsáhle mění podmínky i u běžného jednorázového přístupu k informacím, kdy si občan žádá byť o jediný dokument.
„Návrh jde mimo to, co upravuje Směrnice. Nerozlišuje formy poskytování informací – přístup k informacím a opakované použití informací. Vyvolává kaskádu mimořádně vážných problémů a vede ke zhoršení přístupu k informacím pro všechny,“ konstatuje Kužílek.
Podstata problému podle něho spočívá v tom, že návrh novely přináší pojmovou nejasnost a aplikační problémy. Nevyjasňuje, co se vlastně míní „opakovaným použitím informací“ i když pojem v návrhu používá. Tím pádem navržené změny dopadají na celou oblast přístupu k informacím, nikoliv ryze na jejich opakované použití.
Aniž to Směrnice EU požaduje, návrh dále umožňuje prodloužit lhůtu pro poskytnutí informací o dalších pět dní, výrazně zvyšuje úhradu za informace u příspěvkových a obchodních organizací státu a samospráv, a naopak pro běžné úřady ruší možnost žádat úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání. „Pokud někdo požádá o dvě smlouvy Lesů ČR, musel by nově zaplatit i za jakékoliv vyhledávání nebo vytvoření informace. Dnes hradí jen kopie“, kritizuje návrh Lenka Franková z Oživení.
„Na druhé straně hrozí zneužívání zákona, kdy by si kverulant, toužící trápit úřad, mohl bez úhrady požádat o neomezený rozsah informací. To může mít třeba na obce zdrcující dopad,“ doplňuje Kužílek. Návrh totiž ukládá všem subjektům při poskytnutí informací včetně dobrovolného zveřejnění zveřejnit také tzv. metadata – údaje o souvislosti, obsahu, struktuře a správě informací. Například u usnesení zastupitelstva na webu obce by se zvlášť zveřejňovalo, ze kterého jednání je, obsah jednání, datum schválení, vyhotovení, ověření a zveřejnění atp. Rostla by tak administrativní zátěž, často nad technické možnosti subjektů.
To se nelíbí ani představitelům místních samospráv. „Opět jsme papežštější, než papež. Už dnes jsou zveřejňovány jakékoli relevantní informace o chodu obce a nechápu, co by komu přineslo zveřejňování takovýchto údajů. Bude to jenom znamenat více neúčelné administrativní činnosti na úkor skutečné práce pro rozvoj obce, což se dotkne především těch malých, které k tomu nemají vytvořen příslušný personální a technický aparát,“ kroutí hlavou senátorka a starostka obce Přezletice Veronika Vrecionová. „Doufám, že se nám podaří v rámci legislativního procesu novelu ještě zkorigovat.“
„Pokud se tohle chystá, tak by snad bylo vůbec nejlepší, kdyby se obce do tří set občanů zrušily a řídilo by je přímo ministerstvo. Za první republiky, kdy naše obec měla téměř dvojnásob obyvatel než dnes, stačila na její chod jedna kniha. Dnes musíme předkládat pro audit osmnáct šanonů, takhle abychom jich předkládali alespoň trojnásobek. Pokud by pan ministr chtěl, klidně mu půjdu dělat poradce pro malé obce,“ nabízí se starosta podřipské obce Ctíněves Přemysl Svora.
Oproti současnému stavu, kdy se ve vztahu k okruhu povinných subjektů podle zákona nechrání „zvláštní právo pořizovatele k jím pořízené databázi“, se zavádí nově tato ochrana a rozšiřuje se tak okruh nepřístupných informací. Přitom důvodová zpráva neuvádí žádné odůvodnění, pouze to konstatuje. Zatímco dosud „informační zákon“ obsahuje koncepci, že každá databáze v držení povinného subjektu byla tak či onak pořízena za veřejné prostředky a proto má být veřejně dostupná, pokud neobsahuje chráněné informace, nyní se bez věcného zdůvodnění navrhuje obrat o 180 stupňů a tyto databáze mají být z informační povinnosti vyňaty.
Dokonce se návrhem vytváří paradoxní situace, kdy oproti současnému stavu povinný subjekt nesmí poskytnout databázi, kterou sám vytvořil či koupil. Oproti autorskému právu zde totiž může v roli držitele práva vystupovat i právnická osoba. Jde tedy o významné zhoršení práva na informace a to jak v rovině přístupu k informacím, tak také v rovině opakovaného použití informací. „Navrhuje se sice zároveň výjimka z nově zaváděné ochrany, ovšem její formulace je jednak nelogická, jednak znamená něco jiného, než uvádí důvodová zpráva, což nepochybně přinese rozsáhlé výkladové problémy,“ upozorňuje Kužílek.
Nelogičnost výjimky spočívá podle něj v tom, že není jasné, proč by se databáze, která vznikla bez vztahu k poskytování informací povinným subjektem, neměla poskytovat, zatímco vznikla-li v příčinné souvislosti s poskytováním informací, poskytovala by se. Pokud by tedy povinný subjekt v rámci své činnosti za veřejné prostředky vytvořil určitou databázi pro svou potřebu, neposkytovala by se, ale jakmile by ji vytvořil v souvislosti s vyřízením žádosti o informace, poskytla by se. Takové rozlišení postrádá racionální důvod, není zřejmé, proč by v prvním případě neměla být poskytnuta. Důvodová zpráva o tom mlčí.
Nepřesnost formulace spočívá v tom, že „souvislost s poskytováním informací“ znamená nejen „příčinnou souvislost s vyřízením žádosti o informace“, jak uvádí důvodová zpráva, ale také jakoukoliv souvislost se zveřejněním informací, tedy například s tím, že se veřejnosti z této databáze poskytují informace dálkovým přístupem. Navíc sama „souvislost“ je v tomto případě velmi nejasným pojmem a povede k výkladovým sporům – např. požadavek na „příčinnou souvislost“, vyslovený v důvodové zprávě, je již jen výkladem, se kterým lze polemizovat.
Oživení a Otevřená společnost sledují vývoj se značným znepokojením. „Zatímco dle protikorupční strategie, ke které se současná vláda věcně hlásí, měla novelizace infozákona přinést lepší vymahatelnost v podobě zavedení například infopříkazu či sankčních mechanismů, vypracována byla jen nezdařilá transpozice směrnice, která situaci v přístupu k informacím navíc zhoršuje,“ upozorňuje Franková.
„Ani se těmto výhradám nedivím,“ konstatuje dlouholetý kritik zákona, poslanec Marek Benda. „Z legitimního požadavku na větší transparentnost a informační otevřenost veřejné správy se stal prostředek pro šikanování a neopodstatněné obtěžování. Nezamýšleným důsledkem pak je, že se budou úředníci snažit bránit a informace opět omezovat,“ řekl Benda.
Dušan Šrámek
