Údaje o povinném informování osob, které byly odposlouchány, jak je poskytlo Ministerstvo vnitra poslanecké Stálé komisi pro kontrolu odposlechů, záznamu telekomunikačního provozu a sledování osob, obsahují podle oslovených odborníků zavádějící informace, které nekorespondují s dikcí trestního řádu. Důsledně vzato orgány činné v trestním řízení, které jsou původci těchto údajů, porušují zákon stejně jako ministerstvo vnitra, které údaje vykazuje v rozporu se zákonem.

Například ÚOOZ vykázal největší počet případů, kdy byla odposlouchávaným osobám odepřena informace kvůli výši trestní sazby, aniž by byla splněna podmínka organizovanosti, jak říká trestní řád. „Určitě budu žádat patřičné vysvětlení po policejním prezidentovi,“ uvedl pro Českou justici předseda Stálé komise pro odposlechy, záznam telekomunikačního provozu a sledování osob poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Daniel Korte.

Podle ustanovení Trestního řádu, který upravuje informační povinnost orgánů činných v trestním řízení vůči odposlouchávaným osobám, nepodá předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán odposlouchávané osobě informaci o skončeném řízení vždy, když v případu figuruje organizovaná zločinecká skupina a současně jde o řízení o zločinu, ve kterém zákon stanoví horní hranici trestu nejméně osm let.

„…informaci podle odstavce 8 předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou, v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činu účasti na organizované zločinecké skupině, nebo pokud se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel trestního řízení, včetně řízení uvedeného v odstavci 6, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv a svobod osob,“ uvádí se doslova v §88, odst. 9 Trestního řádu.

Mohlo by vás zajímat

Z textu příslušného paragrafu jednoznačně vyplývá, že pro vynětí z povinnosti informovat příslušnou osobu o nařízeném odposlechu musí být splněny obě dvě podmínky: horní hranice trestní sazby nejméně osm let a zároveň musí jít o trestný čin spáchaný organizovanou skupinou. Obdobného názoru je i advokát Zdeněk Koudelka. „Z příslušného znění paragrafu nepochybně vyplývá, že musí být splněny obě podmínky zároveň,“ potvrdil pro Česku justici.

Statistika vypracovaná ministerstvem vnitra se však nedrží striktně zákona, nýbrž zavádí nové kategorie a podkategorie, které zákon neobsahuje a které splňují vždy pouze jednu ze dvou podmínek: buď výši trestu nebo účast organizované skupiny.

Zatímco pod bodem 1 statistiky je uvedeno, v kolika případech nastala povinnost informovat o nařízeném odposlechu (551), tak v bodě 2 se píše, v kolika případech byla skutečně informována (56). V bodu 3 jsou pak uvedeny důvody, proč byla tato informační povinnost odepřena, přičemž právě důvody odepření informace uvedené v bodě tři jsou zásadní.

Zatímco pod bode 3a je uvedeno, že k odepření informace došlo s ohledem na výši trestní sazby, pod bodem 3b je uvedeno, že šlo o řízení o zločinu spáchaném organizovanou skupinou. Až v následující položce je pak jako definice souběh a + b, to znamená definice, která je explicitně uvedena v trestním řádu. Oddělením obou podmínek tak ministerstvo vnitra obchází zákon.

To, že jde o obcházení zákona, potvrzují i oslovení právníci. „Informace o nařízeném odposlechu se odposlouchávané osobě nesděluje mimo jiné tehdy, jestliže bylo vedeno řízení o zločinu, „na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou“. To znamená, že informace o nařízeném odposlechu se nepodává až tehdy, pokud jsou splněny obě podmínky současně, tedy jak vedení řízení s uvedenou trestní sazbou, tak současně podmínka spáchání takového zločinu organizovanou skupinou. Pokud tedy příslušný orgán nepodal informaci o odposlechu pouze proto, že byla naplněna jen jedna z uvedených podmínek, nepostupoval správně,“ říká pražský advokát Petr Toman, a zároveň člen Unie obhájců. Toman navíc upozorňuje, že takovýto výklad obsahuje rovněž komentář k Trestnímu zákoníku.

Účelové obejití podmínek má přitom praktické důsledky. Například u ÚOOZ tvoří největší počet případů, kdy odposlouchávaným osobám byla odepřena příslušná informace z důvodů pouze výše trestní sazby. Z 240 odposlechů, kdy vznikla informační povinnost, byla tak odposlouchávaným informace odepřena v rozporu se zákonem celkem v178 případech.

ÚOOZ tak obešel účelovým výkladem příslušného paragrafu povinnost informovat téměř sto osmdesát osob, tedy celé dvě třetiny všech osob, u nichž by jinak tato povinnost vznikla. Oba další policejní speciály – NPC a ÚOKFK, které mají po ÚOOZ nejvíce případů s informační povinností, pod samostatným bodem definovaným pouze výší trestní sazby neevidují ani jeden případ. V různé míře se pak objevují tyto případy i u většiny krajských policejních správ.

Znepokojení nad účelově vedenou statistikou vyjádřil i předseda poslanecké Stále komise pro kontrolu odposlechu, záznamu telekomunikačního provozu a sledování osob Daniel Korte. „Nerozumím tomu, a připadá mi to podivné. Určitě budu žádat patřičné vysvětlení po policejním prezidentovi.“

Informační povinnost v případech, kdy bylo řízení zastaveno policejním orgánem, vznikla za loňský rok v 551 případech, informováno ale bylo pouze 56 osob. Zbytek spadl pod nejrůznější výjimky. Povinnost informovat o odposlechu se vedle organizovaného zločinu nevztahuje na případy, kdy se na spáchání trestného činu podílelo více osob a nejméně u jedné z nich ještě nebylo trestní řízení pravomocně skončeno, je-li proti odposlouchávané osobě vedeno trestní řízení, či případů, kdy by poskytnutím informace o odposlechu mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv a svobod. I o těchto kategoriích ale chce Korte jednat, protože se pod ně podle jeho mínění může schovat cokoliv.

Dušan Šrámek