V pátek v 16,00 hodin vypršel termín odevzdání přihlášek do výběrového řízení na předsedu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na ministerstvo spravedlnosti došlo devět přihlášek. Budoucí předseda se ze své funkce bude potýkat s problémy nejen KS v Ústí nad Labem, ale také u okresních soudů v jeho/jejím obvodu. Severočeská justice se dosud potýká s velkou a historicky danou zátěží tzv. nedodělků z dob, kdy soudy v tomto regionu trpěly značným nedostatkem jak soudců, tak administrativního aparátu, uvedla v rozhovoru pro Českou justici předsedkyně Okresního soudu v Liberci JUDr. Ivana Šoljaková na otázku, jaké jsou podle ní hlavní problémy severočeské justice.
Situace není ideální ani v době současné, projevil se zde poněkud zdrženlivý postoj ke jmenování nových soudců z předchozích let a také nevyvážené rozdělování jmenovacích míst mezi kraje. Všechny severočeské soudy také strádají nedostatkem finančních prostředků na odborný nesoudcovský aparát. Bohužel nijak nebylo bráno v potaz, že jde o regiony s vysokým nápadem nejen civilních, ale i trestních věcí, o exekučních a vykonávacích řízeních nemluvě.
Od vedení soudů, jak okresních tak krajského lze jen těžko očekávat zázraky, narážíme na zásadní otázky, do jaké míry uspokojit požadavek na rychlost řízení a kde již je ohrožena kvalita na úkor kvantity a řadu dalších. Svými rozhodnutími soudy zásadně ovlivňují životy konkrétních osob a celkově ladění společnosti, vnímání práva a spravedlnosti. Nedostupnost nejen rychlé, ale i kvalitní „justiční služby“ může mít fatální společenské následky.
S jakými problémy se potýká konkrétně vámi vedený soud?
Liberecký soud není v návaznosti na předchozí dotaz výjimkou. V rámci spíše sporadických jmenování v předchozích letech nebyl průběžně doplňován ani přirozený úbytek soudců. Docházelo proto k opakovaným přerozdělováním množství spisů soudcům, kteří zůstali.
U nás je v tomto směru situace ještě zhoršována tím, že se nacházíme v místě sídla pobočky soudu krajského. V mnohem větším rozsahu se nás tak dotýkají i stáže na krajském soudě, soudci nemusí v případě stáže dojíždět, současně jsme i velký soud a tedy s větší možností výběru. Pokud je náš soudce na stáži, nadále jde o soudce okresního soudu, evidenčně je vykazován právě u něho, byť zde nevyřídí jedinou věc, a včetně něho posuzována i jeho obsazenost.
Toto se stalo pro náš okresní soud citelnou zátěží, protože nedostáváme v plném rozsahu a někdy i dlouhodobě vůbec žádnou náhradu. Jsme-li pak evidenčně plní, hůře se samozřejmě obhajuje potřeba nového jmenování. I když z tohoto důvodu máme přidělena soudcovská místa krajským soudem navíc, nad MSp stanovený počet, opakovaně jsme se dostali do situace, že fakticky soudci chyběli.
Schází rovněž plán stáží a koncepční postup, což neumožňuje včasnou přípravu na takovou situaci. Průběh je spíše živelný, i krajský soud trpí nedostatečnou obsazeností, a bráno na stáž je současně i několik soudců. A to prostě bez újmy neunese ani soud naší velikosti.
V prvním roce svého působení ve funkci předsedkyně jsem v podstatě neustále přerozdělovala další a další spisy, šlo o stovky věcí. Atmosféra je pak velice demotivující, soudci jaksi nevidí ono „světlo na konci tunelu“, syndrom vyhoření klepe na dveře a nejméně pocity marnosti doléhají na každého z nás. Zvyšování pracovního nasazení na úkor soukromí není trvale únosné, den každého z nás má stále jen 24 hodin. Rostoucí tlak a vyčerpání snižuje v konečném efektu navíc kontraproduktivně výkonnost, jak co do kvantity, tak i kvality.
Další zvýšenou zátěž znamenal nástup účinnosti nového občanského zákoníku. Přísliby na posílení soudcovských týmů o asistenty nebyly splněny. K dispozici nemáme ani dostatečný počet vyšších soudních úředníků. Soudci jsou tak zatíženi řadou činností, které by jinak mohli delegovat.
V rámci pracovních kontaktů, např. na letošní květnové konferenci v Kroměříži jsme si potvrdili, že zatímco našim okresním soudům jsou rozepisovány mzdové prostředky na nesoudcovský aparát (rozuměno veškerý, jak odborný, tak technický a pomocný) v počtu cca 3 osoby na 1 soudce, v jiných krajích je to osob 5. Kde je příčina tohoto stavu netuším, výsledkem jsou pak ale samozřejmě diametrálně odlišné pracovní podmínky soudců a míra jejich zatížení. Také je nutno si uvědomit, že pokud spravujete soudní budovu naší velikosti, vyžádá si to nutné také určitá pracovní místa, která musím vyčlenit a zaplatit.
Co byste očekávala od nového předsedy nebo předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem?
Osobně bych uvítala, aby do budoucna probíhala intenzivní a otevřená spolupráce mezi předsedou krajského soudu směrem dovnitř, k předsedům soudů okresních, ale i navenek, zejména k vedení resortu. Potřebné je kvalitní metodické vedení a podpora okresů, v návaznosti na to pak i potřebná komunikace směrem k Ministerstvu spravedlnosti..
Ve vztahu mezi okresy by si měl dle mého názoru nový pan předseda detailně zmapovat situaci a nastavit spravedlivá pravidla, jak postupně a proporčně uspokojovat jejich potřeby. O nich je třeba průběžně komunikovat, a to nejen na společných poradách všech, ale určitě by něco do sebe měly i pravidelné návštěvy na jednotlivých soudech. V minulosti byly praktikovány a je to jediný způsob, jak zjistit stav a podrobnější informace a problematiku prodiskutovat. Na společných poradách není dostatečný časový prostor.
Vzhledem k tomu, že předsedové okresů jsou rozumní lidé schopní vzájemného pochopení a vycházíme spolu velice dobře, nepochybně jsme schopni akceptovat, že něco má přednost a něco může počkat. Otevřená politika řízení z toho může těžit a posílit i ono společné tažení za jeden „severočeský provaz“…
Konkrétně je velmi potřebná spolupráce ve vztahu ke stážím, včasný a konkrétní plán, o kterém se již dlouho v obecné rovině hovoří. Stáže jsou rozhodně v zájmu nás všech, rovněž i kariérní postup, ale nemělo by tak být činěno na ničí úkor.
Prioritou by mělo být rozhodně postupné napravení personálního stavu soudců ve vztahu mezi kraji. Pan předseda by za nás měl zabojovat a obhájit, proč jmenovací místa potřebuje právě náš kraj. Vzhledem ke zjevné změněně jmenovací politiky Hradu, za kterou jsem velice vděčná, a vstřícnému postoji paní ministryně k potřebám soudů, by určitě bylo možné učinit v této dlouhodobé bolesti posun.
Očekávám, že na počátku funkce řekne nový předseda, jakou má vizi, a co od nás na okresech konkrétně požaduje k tomu, aby ji mohl naplnit. Doufám si rovněž věřit, že se podaří i zlepši a posílit celkově nejen stav severočeské justice, ale i její dosavadní vnímání veřejností. V tomto směru bych ocenila, aby z korektní spolupráce s médii byly veřejnosti prezentovány i dobré stránky justice, nejen ona negativa, která nyní plní tisk a internet.
S nadsázkou bych to shrnula tak, že si za sebe přeji při vší úctě k oné jinak nesmírně náročné funkci rozumného a spravedlivého „šéfa – parťáka“, který ví, o čem to je. Šéfa, který se nás zastane, kde je třeba, a pokud kárá či trestá, pak po zásluze. Vzor, který oceníme, bude nás inspirovat, a na který se budeme moci spolehnout. Držme tedy palce výběrové komisi, které vůbec není co závidět.
Jak se díváte na názor, že by nový předseda neměl být ze soudců v obvodu KS Ústí nad Labem? Není to vyjádření nedůvěry vůči práci zdejších soudců, případně nejedná se podle vašeho názoru o jistý typ diskriminace?
Já osobně nepovažuji za nezbytné, aby předseda přišel nutně tzv. zvenčí. Vždy je to prioritně o člověku a jeho osobním nastavení (zda vytěží maximum z toho, že je zdejší či naopak z toho, že žádné vazby nemá) a také v korelaci se situací konkrétního soudu.
Obě varianty mají svá pro i proti. Spíše bych tato pro a proti vždy posuzovala v rámci takto předchozím působištěm nelimitovaného výběru, prostě jako kritérium, které ad hoc výběrová komise zváží. Někdy může být „nová krev“ zásadní výhodou, někdy může být naopak produktivní, aby se plynule navázalo….
Rozhodně si nemyslím, že by musel kandidát stát zcela mimo severočeskou justici, i když ani tento požadavek inspirovaný i zahraničím bych nechápala jako diskriminační, bude-li však předem toto jasně zakotveno v právní úpravě. Ani bych propagátory tohoto názoru nepodezírala z nějaké paušální nedůvěry vůči práci zdejších soudců. Samotná soudcovská práce a výkon státní správy se podstatně liší, i sebelepší soudce může pohořet jako manažer a sebelepší předseda nemusí být učebnicovým soudcem. Zvlášť při odpovědnosti za různorodou problematiku překračující hranice samotného práva. To už je ale na jiné téma, nikdo však nemůže být univerzálně nejlepší od ekonomie, přes souzení, po psychologii a personalistiku.
Znáte-li prostředí a kolegy, rychleji se zorientujete v novém úřadu a znáte jeho slabá i silná místa. Na druhé straně Vám to ale může bránit řešit objektivně nepříjemné a problematické situace a i zkreslovat objektivitu jejich vnímání. Máte prostě mezilidské vztahy, ať již pozitivní či negativní. Jste-li z jiného soudu, nemáte vazby, jste neutrální a tedy objektivní a jako bonus vidíte věci s odstupem, nezainteresovaně. Trvá však déle, než se zorientujete v situaci a zjistíte, co od koho čekat, na koho se spolehnout, kde být více ve střehu…Univerzální recept na nejlepší řešení neexistuje, každopádně bych předem nikomu nebránila, aby předstoupil před výběrovou komisi a nepřesvědčil ji, že on je pro tu konkrétní funkci daného soudu nejlepší volba. Lze tím dle mého názoru spíše ztratit než získat.
-red-
