Zákon o léčebném konopí prošel nezvykle rychlou cestou legislativním procesem, platný je už víc než rok, stále ale nemocní lidé nemají možnost legálně si ho pořídit. Nespokojení pacienti spolu s odborníky proto koncem června založili spolek KOPAC, který chce na situaci upozornit. Bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger namíchal smrtonosný koktejl z nečinnosti, říká v rozhovoru pro Českou justici MUDr. Tomáš Zábranský, člen správní rady spolku.
Od dubna 2010, kdy téma léčebného konopí poprvé vstoupilo na parlamentní půdu, do dubna 2013, kdy zákon vstoupil v platnost, uběhla na české legislativní poměry mimořádně krátká doba. Pak se ale cosi zadrhlo – a důsledkem je, že máme sice zákon, ale nemocní lidé stále nemají možnost opatřit si léčebné konopí v lékárnách v podobě, která by jim vyhovovala. Co přesně se stalo?
Stručně řečeno, bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger a jím řízené instituce – především samo ministerstvo a Státní ústav kontroly léčiv (SÚKL) – namíchali smrtonosný koktejl z nečinnosti a z podzákonných norem, které namísto aby zákon o legalizaci léčby konopím naplnily, směřovaly přímo proti jeho smyslu a proti záměru zákonodárců.
V důsledku nečinnosti SÚKLu za jeho předchozího vedení (ředitel Březovský, náměstek Vrubel a spol.) dosud nefunguje Registr pro léčebné přípravky s omezením. Pokud se tedy lékař pokusí léčebné konopí předepsat k tomu indikovanému pacientovi, proces vystavení receptu se softwarově zastaví a konopí není předepsáno a nemůže být lékárníkem vydáno – to vše osmnáct měsíců od okamžiku, kdy tento Registr podle příslušného zákona (50/2013 Sb.) měl být plně funkční.
SÚKL a Hegerovo ministerstvo ještě nad rámec toho vypracovaly dvě sabotážní podzákonné normy: vyhlášku, která lékařům přikazuje předepisovat měsíčně maximálně dávku, jež je pro více než polovinu indikovaných pacientů neúčinná (a tudíž ji žádný lékař nepředepíše, i kdyby Registr fungoval) a tzv. Opatření obecné povahy, které pro změnu zakazuje pojišťovnám byť jen zahájit jednání o případné úhradě konopím pro indikované pacienty – a to v situaci, kdy po první rok platnosti zákona léčebné konopí nesmělo být v ČR pěstováno a bylo možné importovat pouze předražené konopí z Holandska (cca 300 Kč za gram), což je ustanovení, jež si během přípravy zákona prosadilo totéž ministerstvo pod týmž ministrem Hegerem. To by znamenalo, že by si vesměs invalidní pacienti museli hradit z vlastních zdrojů cca 9-25 tisíc korun měsíčně.
Výsledkem je tedy léčebné konopí zablokované technicky (neexistující Registr), medicínsky (dávky pod úrovní, jež je považována lékařskou vědou za účinnou) a ekonomicky (finančně zcela nedostupné pro indikované pacienty). Jak sám vidíte, ministr Heger prokázal v této věci obdivuhodnou důslednost a sveřepost, jež by byly hodné lepší věci. Na druhé straně, bořit a ničit je vždy lehčí než stavět…
Jaká má být přesně role pacientského spolku KOPAC? Co bylo tou poslední kapkou, která vedla k jeho založení?
Pacientský spolek pro léčbu konopím KOPAC (www.spolek-kopac.cz) je dobrovolná, nezávislá, veřejně prospěšná organizace. Sdružuje pacienty indikované pro různé typy léčby konopím a/nebo konopnými látkami a jejich podporovatele. Cílem spolku v současnosti je především (1) faktické zpřístupnění léčby konopím, (2) trvalé hájení zájmů a práv „konopných“ pacientů, (3) iniciování a podpora procesu, jenž povede k úhradě léčebného konopí a konopných přípravků z prostředků zdravotního pojištění, a (4) podpora výzkumu léčebného potenciálu látek obsažených v konopí (THC, CBD a dalších fytokanabinoidů a jejich kombinací).
Nemůžu za ně mluvit, ale osobně jsem během přípravy spuštění spolku nabyl dojmu, že si pacienti naplno uvědomili, že jejich věc za ně nemohou „vykopat“ jen lékaři, vědci a aktivisté, a pevně se rozhodli vzít své věci do vlastních rukou – kopat bude KOPÁČ. Petice www.lecebnekonopi.cz, která v Česku v roce 2011 odstartovala proces změny legislativy, dosáhla svého cíle – a pacientský spolek na petici logicky navazuje přechodem v organizovanější, institucionalizovanou strukturu. Spolek tak například bude prostřednictvím pacientského sdružení Koalice pro zdraví (www.koaliceprozdravi.cz), jíž je členem, vstupovat do legislativních a regulatorních procesů jako připomínkové místo. Odbornou podporu pacientům ve spolku KOPAC poskytují lékaři a vědci, jež KOPAC obsadil do své správní rady.
Při pohledu zvenčí se jistě debata o léčebném konopí dostává do stínu jakého stigmatu drogy, jejíž užívání pro rekreační účely dělá z Česka velmoc. Jak tyto dvě sféry ve veřejné debatě odlišit?
Na mne to tak nepůsobí. Směšovat ty dvě věci se snažili odpůrci legalizace léčebného konopí s cílem naznačovat veřejnosti, že pacienti, kteří se chtějí a podle lékařské vědy mají konopím léčit, si to vlastně chtějí „užít“ a „zpříjemnit si život“. Již zmiňovaný exministr Heger na podporu téhle velmi zlovolné konstrukce několikrát neváhal tvrdit, že účinky léčebného konopí jsou obdobně jako účinky skleničky whisky – a to je neuvěřitelná nestydatost. Jinak ale debata o léčebném konopí byla v ČR ze strany podporovatelů vždy přísně oddělována od debaty o regulaci či legalizaci konopí jako rekreační drogy – a snad s výjimkou některých států USA je tomu tak i jinde ve světě.
Je to logické – morfin se v medicíně používá pro léčbu bolesti, kodein pro totéž a také k tlumení záchvatovitého kašle, metylfenidát, jenž je účinky i složením velmi podobný pervitinu, se používá pro léčbu syndromu poruch pozornosti s hyperaktivitou, nikdo seriózní se v 21. století nesnaží tyto léky zakázat, jakkoliv se stejné chemické látky užívají nemedicínsky s cílem navodit si změnu psychického stavu, a obchodují se tak na černém trhu. Podobně tomu je a musí být i s léčebným konopím – jeho zneužívání pro umělé ovlivnění psychiky nemůže být výmluvou pro svévolný zákaz využívání jeho léčebného potenciálu, jenž je značný a den za dnem se dále rozšiřuje, tak jak se objevují nové vědecké poznatky a výsledky studií. Pokud má ale někdo zlý úmysl, bude to směšovat i nadále – tomu v demokracii nezabráníte. Žádné odlišení jednou provždy tedy nenastane nikdy – lidí se zlými úmysly bude vždycky dost.
V samotné aplikaci zákona vystupují dvě významné nedořešené otázky: Jak zajistit léčebné konopí i pro sociálně slabší pacienty a jak definovat rozsah diagnóz u pacientů, kteří budou mít na léčebné konopí „nárok“?
Konopí pro všechny pacienty, kteří jsou pro léčbu s ním indikováni (tedy nejenom pro ty sociálně slabé, jakkoliv jich je mezi „konopnými pacienty“ většina), musí být hrazeno pojišťovnami. Je to nejen etické, ale i ekonomické, protože pojišťovny ve výsledku ušetří nad rámec toho, co za léčebné konopí vydají – především díky výraznému snížení objem asistence a používání zdravotních pomůcek a jiného materiálu, protože pacienti se stanou soběstačnější; sníží se i objem jiných léků, jež by pojišťovny jinak hradily, a to včetně některých velmi nákladných. Zrušení sabotážního opatření obecné povahy je proto mezi hlavními krátkodobými cíli spolku KOPAC.
Diagnózy – respektive přesněji: chorobné stavy u řady diagnóz –, pro něž je konopí indikováno, byly pro ČR definovány osmi odbornými společnostmi České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně už v době přípravy příslušného zákona na podzim 2011 a jsou obsaženy v Důvodové zprávě k tomuto zákonu. Hegerova vyhláška je různě pozměnila a bezdůvodně omezila; chystaná novela vyhlášky, jíž chce ve zrychleném režimu prosadit nový ministr zdravotnictví Němeček, tento stav znovu narovnává k normálu – tedy do souladu s poznatky medicíny, založené na důkazech, a nikoliv na sympatiích a antipatiích státních úředníků.
Je nějak podchycena střetová oblast s mafiemi velkovýrobců – vycházím z toho, že zde funguje zavedený trh, který tuto oblast nenechává bez zájmu?
Popravdě řečeno, téhle otázce moc nerozumím, protože ta „střetová oblast“ je podle mne zanedbatelná či spíše limitně blízká nule. Starobní a invalidní důchodci ani další pacienti nenakupují a nenakupovali konopí pro svou léčbu u vietnamských mafií velkopěstitelů marihuany – nemají na ně kontakty a nemají ani dost prostředků na konopí za ceny, běžné na černém trhu. Dosud jsou sice stále nuceni dopouštět se nezákonného jednání (a to nelze po 16 měsících platnosti zákona označit jinak než jako selhání exekutivy), to ale vesměs spočívá buď v pěstování pro vlastní potřebu, anebo v přebírání konopí od přátel či příbuzných, kteří konopí pro ně někde pěstují (a vystavují tak sebe i nemocné nebezpečí trestního stíhání, jsa k tomu přinuceni zcela oprávněnou snahou zlepšit zdravotní stav svých blízkých ). Jinak ale otázky na organizované mafie patří spíše Policii ČR a Národní protidrogové centrále.
Robert Malecký
MUDr. Tomáš Zábranský, Ph.D.
Tomáš Zábranský je český epidemiolog a adiktolog. Je absolventem Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 2003-2004 působil v USA jako stipendista programu Hubert H. Humphrey Fellowship na Bloomberg School of Public Health, Johns Hopkins University a jako spolupracující výzkumník Národního institutu pro otázky zneužívání drog (NIDA) a Centra pro výzkum drogové politiky think-tanku RAND Corp.
Byl vedoucím studie PAD která na zakázku vlády ověřovala dopady novelizace drogové legislativy v České republice po roce 1998. V letech 1999-2001 zodpovídal v rámci projektu Phare za ustavení Národního monitorovacího střediska (NMS) pro drogy a drogové závislosti v ČR. V současnosti vyučuje drogovou epidemiologii a řídí několik výzkumných projektů Kliniky adiktologie 1. LF a VFN UK; je také externím spolupracovníkem NMS. Externě drogovou epidemiologii vyučuje také na své alma mater v Olomouci. Tomáš Zábranský v roce 2001 založil a od té doby vede soukromou výzkumnou a poradenskou společnost ResAd, specializující se na problematiku nelegálních drog; její tým vysoce kvalifikovaných mezinárodních expertů pracuje na zakázkách veřejné správy ČR, projektech privátních a veřejných organizací a v neposlední řadě pro agentury OSN a EU. Tomáš Zábranský se rovněž zabývá možnostmi léčebného využití konopí a přípravků z něj; je členem petičního výboru Petice za zpřístupnění konopí k léčbě a výzkumu. Je zástupcem editora impaktovaného vědeckého časopisu Harm Reduction Journal, členem redakční rady impaktovaného časopisu Journal of Drug Issues a jediného domácího oborového vědeckého (časopisu Adiktologie) a členem několika domácích odborných společností, Mezinárodního think-tanku pro analýzy drogové politiky (Velká Británie) a Referenční skupiny OSN pro otázky HIV/AIDS a užívání drog. Je autorem více než sedmdesáti publikací v recenzovaných časopisech a monografiích a dvou odborných knih.
