Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku opět rozhodoval o regulaci nájemného v České republice. „Dne 3. července 2014 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozsudek ve věcech R & L, s. r. o., Čapský, Jeschkeová, Šumbera a Heldenburgovi proti České republice, v němž shledal, že regulací nájemného došlo k porušení práva stěžovatelů na ochranu majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech,“ informuje aktuálně ministerstvo spravedlnosti.
Podle ministerstva spravedlnosti stěžovatelé, kteří se v minulosti stali na základě restitučních předpisů, darováním, děděním či koupí vlastníky bytových domů podléhajících regulaci nájemného, se v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 21. července 2000, kterým byla ke dni 31. prosince 2001 zrušena vyhláška Ministerstva financí o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytnutá s užíváním bytu, neúspěšně před vnitrostátními soudy domáhali zvýšení maximální přípustné výše vybíraného nájemného, případně náhrady škody způsobené regulací nájemného vůči státu. V řízení před Evropským soudem stěžovatelé především tvrdili, že regulací nájemních vztahů došlo k porušení jejich práva na ochranu majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě a zákazu diskriminace zaručeného článkem 14 této Úmluvy.
Evropský soud k tvrzenému porušení práva stěžovatelů na ochranu majetku uvedl, že regulace nájemních vztahů byla na vnitrostátní úrovni prohlášena za protiústavní již výše zmíněným zrušovacím nálezem Ústavního soudu. Přestože Ústavní soud poskytl zákonodárci celých 18 měsíců k přijetí deregulační právní úpravy, zákonodárný sbor zůstal nečinný, což Ústavní soud posléze označil rovněž za protiústavní. Teprve dne 14. března 2006 byl přijat zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, který umožnil postupné jednostranné zvyšování nájemného počínaje 1. lednem 2007. Za této situace Evropský soud rozhodl, že v období relevantním pro projednávané stížnosti, které vymezil od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2006, postrádala regulace nájemného zákonný základ, a představovala tudíž porušení práva stěžovatelů na ochranu vlastnictví dle článku 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě. Současně zamítl argumenty stěžovatelů, pomocí nichž se dovolávali porušení zákazu diskriminace, práva na účinný prostředek nápravy a práva na spravedlivý proces.
Evropský soud prozatím odložil své rozhodnutí o přiznání spravedlivého zadostiučinění stěžovatelům. Rozsudek dosud nenabyl právní moci a bude Ministerstvem spravedlnosti nyní přeložen a ve spolupráci s dalšími dotčenými orgány pečlivě analyzován. Účastníci řízení mohou ve lhůtě tří měsíců požádat o postoupení věci k projednání velkému senátu, dodává ministerstvo spravedlnosti.
„Je třeba připomenout, že vydání rozsudku ve věci R & L, s. r. o., a ostatní proti České republice předcházela „první vlna“ stížností, u kterých se naopak Evropský soud ztotožnil s námitkou žalované vlády o jejich nepřijatelnosti z důvodu nevyčerpání všech vnitrostátních prostředků nápravy – viz rozhodnutí ze dne 5. března 2013 ve věcech Vomočil a Art 38, a. s., proti České republice,“ upozorňuje ministerstvo v aktuální informaci.
-ire-
