Jak je možné, že bylo se třemi exposlanci Petrem Tluchořem, Ivanem Fuksou a Markem Šnajdrem vedeno trestní řízení, které nebylo podle Ministerstva spravedlnosti možné vést, a proč je s nimi nadále trestní řízení vedeno?Tuto otázku vyvolává zamítavé stanovisko Ministerstva spravedlností k žádosti exposlanců o odškodnění. Další otázkou, která se z přípisu ministerstva nabízí, je přirovnání trestní neodpovědnosti poslance k trestní neodpovědnosti dětí.
V plném rozsahu zamítlo ministerstvo spravedlnosti žádosti tří exposlanců Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksy stíhaných v případu Nagyová a spol. s odkazem na §12 zákona o odškodnění, podle kterého právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby či jeho trestní stíhání bylo zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný. „Už rok tvrdíme, že trestní stíhání mělo být zastaveno, avšak VSZ v Olomouci to odmítá učinit,“ říká k přípisu ministerstva advokát Marek Nespala, právní zástupce Petra Tluchoře.
„Jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ČR, ale i z dalších rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení ve věci všech tří žadatelů, jejich trestní stíhání nebylo možno vést z důvodu poslanecké indemnity, tedy proto, že byli vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Ministerstvo spravedlnosti vyjádřilo přesvědčení, že ustanovení § 12 výše zmíněného zákona č. 82/1998 Sb. analogicky dopadá též na právní věc všech tří žadatelů, a jejich právo na odškodnění je tudíž ze zákona vyloučeno,“ uvádí se ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti doslova.
Advokát Nespala ve čtyřech bodech předkládá argumenty, proč je přesvědčen, že touto konstrukcí si ministerstvo dělá blázny z lidí, bezprecedentně zneužívá právo a dává si vlastní gól. „Jedná se o bezprecedentní zneužití práva ministerstvem v neprospěch adresátů veřejné zprávy. Ustanovení § 12 zákona o odškodňování nelze na daný případ aplikovat z následujících důvodů,“ argumentuje Marek Nespala:
1.Trestní stíhání by muselo být zastaveno. Tady si ministerstvo dalo vlastní gól, protože přesně rok tvrdíme, že trestní stíhání skutečně zastaveno být mělo, avšak z důvodů dříve sdělených VSZ v Olomouci toto odmítlo a odmítá učinit, aby mohlo vést trestní stíhání Nečasových a Bočka a nemuselo dát z ruky spis při vyloučení věci do Prahy.
2. Daný případ vyloučení nároku dopadá pouze na osoby, které nejsou trestně odpovědné z důvodu nedostatku věku nebo příčetnosti. Jinými slovy si z nás ministerstvo doslova a do písmene dělá blázny, eventuálně nezbývá než skandovat „nejsme malé děti“.
3. Opět dochází ke zvrácení pojmu hmotněprávní indemnita poslance. Výluka ust. § 12 cit. zák. dopadá pouze na nedostatek trestní subjektivity při zachování všech typových znaků skutkové podstaty. Jinými slovy trestný čin byl sice spáchán, ale spáchala jej trestně neodpovědná osoba. Hmotněprávní indemnita však znamená, že konkrétním jednáním nemůže být naplněna skutková podstata trestného činu, a to trestně způsobilou osobou.
4.I kdyby tomu bývalo tak bylo, zahájením trestního stíhání byla porušena obecná prevenční povinnost dle ust. § 415 obč. zák., kdy každý je povinen chovat se tak, aby nedocházelo ke škodám. Od začátku celého řízení jsme vytrvale indemnitou argumentovali, což bylo zcela ignorováno a úkony trestního řízení včetně vazby běžely a běží dál.
Podle Marka Nespaly musí být i průměrně vzdělanému právníkovi zjevná nemožnost užití ministerstvem použitého §12 zákona o odškodňování. Ministerstvo se podle advokátova přesvědčení pokouší oddálit rozhodnutí proto, aby se nevytvořila veřejná poptávka po odpovědi, kdo je za toto jednání odpovědný.
„Suma sumárum společně se skutečností, že s tímto jednoduchým řešením ministerstvo čekalo na poslední den šestiměsíční lhůty, je účelovost postupu jasná: odkopat konečné rozhodnutí a vznik škody státu do co možná časově nejvzdálenějších vod, protože každá koruna poškozeným uhrazená by nutně vytvořila veřejnou otázku, kdo je za toto jednání odpovědný, což dle současné právní úpravy jde v ruku v ruce s nutným kárným či trestním postihem konkrétního státního zástupce. I průměrně vzdělanému právníkovi ministerstva musí být nemožnost užití § 12 cit. zák. zřejmá, a jde tak o zneužití práva jako Brno, eventuálně spíše Olomouc,“ uzavírá Marek Nespala.
Irena Válová
