Ministerstvo spravedlnosti se ohradilo proti stanovisku Unie obhájců k případu 11 let trestně stíhané učitelky a starostky Libušína na Kladensku Marie Minaříkové. Konkrétně ministerstvo Unii obhájců viní z pokusu rozšířit na veřejností dojem, že stát považuje nespravedlivě stíhaného za svého nepřítele a že dosavadní postup ministerského odboru odškodňování nebyl humánní.
Nález Ústavního soudu, který příběh Marie Minaříkové popsal jako střet s mocí, kdy stát bezdůvodně trápí slušného člověka, vzal mu pověst i práci, nepovažuje ministerstvo za nikterak přelomový. Minaříková dostala za zničený život od ministerstva náhradu ve výši 109 tisíc korun a dalších 203 tisíc jí přiřkl Městský soud v Praze. O případu jsme již informovali.
Pro Marii Minaříkovou si policie přijela přímo do školy, zadržela ji, na dva dny uvrhla do cely a dne 3. 6. 1999 ji obvinila z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a trestného činu poškozování cizích práv, jichž se měla dopustit v postavení starostky obce. Od té doby byla jedenáct let vláčena médií i soudy, nesla náklady obhajoby, žila pod hrozbou desetiletého trestu, z Libušína se musela odstěhovat. Celé toto martyrium se vedlo pro činy, o nichž soudy nakonec musely konstatovat, že se buď nestaly,nebo nebyly trestnými činy. Konečný verdikt přišel po deseti letech a devíti měsících.
„Věc lze zjednodušeně vyjádřit jako obecně povědomý lidský příběh střetu s mocí: stát po dlouhá léta bezdůvodně trápil slušného a bezúhonného člověka. Vzal mu dobrou pověst, klidný spánek a práci, kterou měl rád,“ konstatoval letos v dubnu Ústavní soud, který považuje celkovou částku 312 tisíc korun za zničený život Marie Minaříkové za nedostatečnou. Konkrétně z této částky obdržela bývalá starostka 109 tisíc jako náhradu od Ministerstva spravedlnosti, zbylých 203 tisíc přiřkl Městský soud v Praze na základě žaloby podané proti ministerstvu.
Podle stanoviska Ministerstva spravedlnosti je výše náhrady v pořádku. Při rozhodování o její výši vyhodnocuje odbor odškodňování individuální aspekty každého případu a náhled ministerstva se vždy bude lišit od náhledu žadatele nebo jeho právního zástupce. Také v případu Marie Minaříkové rozhodlo Ministerstvo spravedlnosti individuálně, vyplývá z vyjádření tiskového odboru ministerstva.
„Nález Ústavního soudu ministerstvo samozřejmě respektuje, nicméně nepovažuje ho za nikterak přelomový. I Nejvyšší soud vychází z toho, že jím kalkulované rozpětí pro výši odškodnění je pouze orientační, a v odůvodněných případech lze tedy stanovit zadostiučinění v míře vyšší (ale samozřejmě i nižší), než se běžně přiznává. Ostatně i Ministerstvo spravedlnosti se před publikováním zmíněného nálezu Ústavního soudu nedrželo „mechanicky“ rozpětí plynoucího z předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu,“ uvádí se v ministerském stanovisku k případu Marie Minaříkové.
Publikovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR poskytuje vodítka pro kalkulaci peněžité satisfakce za nemajetkovou újmu způsobenou omezením osobní svobody (jedná se o oněch 500 – 1 500 Kč za den, o kterých se stále hovoří), připomíná ministerstvo. Zároveň ale Nejvyšší soud ohledně zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním uvedl, že ji nelze stanovit v jakémsi paušálním rozmezí pro všechny případy stejně, ale je třeba dát přednost důslednému hodnocení všech individuálních aspektů dané věci, aniž by dal přesný návod, jak numericky tuto částku stanovit, či alespoň z jakého rozmezí vycházet.
„Z toho potom též plyne, že stanovení výše satisfakce za tento druh nemajetkové újmy je otázkou vyvíjející se judikatury nižších soudů, přičemž odbor odškodňování Ministerstva spravedlnosti ČR se pokouší v každém jednotlivém případě tyto individuální aspekty vyhodnocovat, nebo přihlížet k jiným, již dříve soudy rozhodnutým věcem. Při tom samozřejmě může docházet k tomu, že se náhled Ministerstva spravedlnosti na výši zadostiučinění, jež je třeba považovat za nespornou, bude lišit od názoru žadatele, respektive jeho právního zástupce,“ uvádí Ministerstvo spravedlnosti. Argumentuje vysokou úspěšností v soudních sporech, které žadatelé o odškodnění vedou proti českému státu. Neúspěchy žadatelů o odškodnění u soudu mají být dokladem správného postupu odškodňovací metodiky ministerstva.
„Fakt, že odbor odškodňování dosahuje v zahájených soudních sporech vysoké procesní úspěšnosti podporuje závěr, že se od soudního výkladu rozsahu nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. odbor odškodňování nijak zásadním způsobem neodchyluje,“ konstatuje ministerstvo a přidává statistická data za letošní rok. Od 1. 1. 2014 do 10. 7. 2014 bylo soudy ukončeno 1 117 žalob proti státu, z toho ve 25 případech soudy vyhověly žalobě zcela, ve 171 věcech částečně, v 535 případech žalobu zcela zamítly a 386 žalob bylo ukončeno procesně, kupříkladu odmítnutím dovolání, zastavením řízení po zpětvzetí žaloby a podobně. Závěr ministerstva zní tak, že žalobci byli úspěšní pouze v 17,5 % podaných žalob.
Podnět obdrželo i Nejvyšší státní zastupitelství
Unie obhájců ČR je naopak přesvědčena, že spokojenost ministerských úředníků není zcela na místě. Obhájci tvrdí, že je nejvyšší čas začít považovat nespravedlivě stíhaného člověka nikoli pouze za soupeře státní moci, ale přistupovat k němu s pokorou. Jak se tvrdí ve stanovisku Unie obhájců, stát by neměl napodruhé vytvářet nepřítele, kterého je potřeba od práva odstavit a v optimálním případě protahovat řízení až do jeho smrti.
I proti těmto výrokům se Ministerstvo spravedlnosti ohradilo. „Je také potřeba se ohradit proti argumentaci Unie obhájců, která se zjevně snaží rozšířit mezi veřejností dojem, že stát považuje ,nespravedlivě stíhaného (…) za svého nepřítele´ a že dosavadní postup odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti není ,humánní´. Při posuzování žádostí o odškodnění ministerstvo posuzuje vždy všechny aspekty a okolnosti konkrétního případu, samozřejmě včetně otázky ochrany lidských práv. Je nemyslitelné, že by jednotlivé žádosti nebyly vyhodnocovány s ohledem na základní ústavní práva všech občanů zaručených Ústavou ČR a Listiny základních práv a svobod,“ reagovala ministerstvo na výtku Unie obhájců ČR.
V souvislosti se 14 let starým zatýkáním učitelky Marie Minaříkové přímo ve škole se Unie obhájců obrátila s otázkami také k nejvyššímu státnímu zástupci. „Opakovaně se objevuje v postupech policejních orgánů zatýkání osob za použití donucovacích prostředků a zásahových jednotek, ačkoliv je zjevné, že by dostačujícím postupem bylo předvolání na policejní služebnu či útvar, nebo pouhá výzva k následování. Proto se ptáme: Vyvozujete z této zažité praxe a tohoto konkrétního případu nějaké závěry? Byla přijata systémová opatření minimalizující tyto postupy na míru skutečně nezbytnou, aby i úkony zadržení, zajištění a sdělení obvinění byly spojeny s minimálním využitím donucujících prostředků a dalších psychicky či fyzicky násilných metod?,“ ptá se Unie obhájců.
„NSZ obdrželo minulý týden tři podáni, z nichž jedno se týká případu pani Minařikové. NSZ vyřídí všechna podáni v souladu se zákonem a podatele následně vyrozumí. Přestože podatel upozornil, ze zveřejní nejen své podáni, ale i následnou odpověď, nepovažuje NSZ za vhodné ani slušné informovat veřejnost dříve, než bude informován podatel. Pozdější komunikaci s veřejností se přirozeně nebráníme,“ uvedl mluvčí NSZ Petr Malý.
Irena Válová
