Ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) stanovila postup, kterého se mají po zbytek roku držet předsedové krajských soudů při obsazování uvolněných míst soudních funkcionářů ve svých obvodech. Do konce září je nutné obsadit 29 pozic, převážně místopředsedů. Ministerská instrukce dočasně nahrazuje zákon, jehož příslušnou část zrušil kvůli riziku tzv. personální korupce Ústavní soud.
Letošní podzimní termín přeobsazování postů ve vedení soudů přichází nevhod. Vodítko řádného postupu by měl poskytovat zákon o soudech a soudcích; v něm ale příslušná část schází. Zrušil ji Ústavní soud jako vlastní příspěvek k projednávání senátorské stížnosti na neexistenci kritérií pro opakované jmenování soudních funkcionářů. Stížnost podanou v roce 2010 soud sice zamítl, sám ale odhalil odlišný problém, kvůli kterému v zákoně škrtal. Čtyři roky starý nález říká, že opakovaným jmenováním funkcionáře jsou vytvářeny podmínky pro personální korupci a jako takové útočí na nezávislost soudce.
Zcela tak nyní chybí zákonný půdorys pro výběr a jmenování nových soudních funkcionářů. Ministerstvo už oznámilo zahájení prací na novele, která zákon sladí s výhradami Ústavního soudu. Do ´doby, než bude novela schválena, bude zákon nahrazen pokynem ministryně spravedlnosti, s nímž se předsedové soudů v těchto dnech seznamují.
České justici Válková řekla, že ani zrušení části zákona nechápe jako nastolení stavu, v němž neexistují pravidla. „Určitá pravidla existují právě tím, že tady máme nález Ústavního soudu, který nám tím negativním způsobem vymezuje, co nesmíme dělat. Všechno ostatní smíme,“ říká Válková.
Konkrétně se ústavní soudci v nálezu vyslovili proti opakovaným nominacím soudců, funkci v končícím období zastávali. Má se tak omezit jejich případná motivace přizpůsobovat výkon pravomoci spojené s funkcí k osobnímu prospěchu nebo uplatnění vlivu. „Nesmíme dělat to, že bychom opakovaně jmenovali funkcionáře na stejná místa nebo na místo u nižšího soudu. Může to být někde jinde, nebo na vyšší funkci. Takže v tomto směru nám ten nález blokuje určitou rozhodovací pravomoc,“ přiznává Válková.
Soudních funkcionářů, které bude do konce letošního září třeba jmenovat, je 29. Obavy panují hlavně u malých okresních soudů, které nemají dostatečné personální rezervy na rotaci soudců ochotných funkci místopředsedy vykonávat. Zároveň je ale třeba důsledně respektovat názor Ústavního soudu a vyhnout se návrhům na opakované jmenování dosluhujících funkcionářů.
„Jde o to na straně jedné respektovat nález Ústavního soudu, ale zároveň nezablokovat řádný výkon justice. V některých výjimečných případech skutečně existuje jen jeden vhodný kandidát, a ten je vyřazen už tím, že funkci místopředsedy vykonával,“ uvedla Válková. Její doporučení stojí na řádně provedených výběrových řízeních s co nejširší účastí. „Možná, že předsedové soudů budou nakonec překvapeni, že získali kandidáta, o kterém předem vůbec netušili,“ dodala ministryně.
Sama je ochotna předsedům soudů, kde by skutečně nenašli jiného vhodného kandidáta, ve finální fázi výběru pomoci. Takové případy ale budou podle ní výjimečné. „Budou se na mě moci obrátit s pečlivě zdůvodněným návrhem, ze kterého musí být zřejmé, že jiná alternativa by vedla k ohrožení chodu justice,“ řekla Válková.
Uvedený postup nahrazující neexistující zákon způsobem zohledňujícím nález Ústavního soudu, vyšel z analýzy, na níž se podílely jak justiční, tak ústavně-právní sekce ministerstva. Zatímco ústavně-právní sekce vedená bývalým asistentem soudce ÚS, náměstkem Petrem Jägrem měla blíž k důsledné aplikaci zákazu renominací, v justiční sekci převládala pragmatická snaha zabránit přetížení nebo kolapsům soudního systému. Výsledný pokyn je kompromisem mezi oběma postoji.
Očekává se, že pomoc ministerstva využijí výhradně menší soudy, a i ty jen ve výjimečných případech. „Případy to budou muset být výjimečné právě kumulativním působením všech okolností . Já teď nebudu říkat, jak bych rozhodovala, až budu mít ten případ na stole. Ale samozřejmě první, co budu chtít vědět, jestli proběhla standardní výběrová řízení,“ říká Válková.
Další podmínkou bude podrobný popis specifik toho kterého soudu a doložení konkrétních hrozeb pro činnost soudu v případě, že nebude vybrán žádný z uchazečů. „To nebude tak jednoduché. Argumentace musí být natolik silná, že z toho učiní výjimečný případ. V momentě, kdy by to bylo jen o zdůvodňování, že bych tam raději někoho viděla, šlo by o obcházení nálezu Ústavního soudu. A s tím bych nemohla souhlasit,“ varuje ministryně spravedlnosti.
Robert Malecký
