Pokud jsou oba rodiče stejně způsobilí postarat se o dítě, má justice nařizovat střídavou péči, rozhodl Ústavní soud (ÚS). Jiné řešení by mělo být výjimkou, která vyžaduje zdůvodnění a přichází na řadu například v situaci, kdy jeden rodič není schopen se o dítě postarat, případně nemá o potomka zájem. ÚS čtvrtečním nálezem vyhověl stížnosti otce, který se marně dožadoval většího podílu na výchově svých dvou dětí. Justice je svěřila do výlučné péče matky, což je v Česku stále nejčastější řešení po rozchodu rodičů. Druhým nálezem soudci zamítli stížnost matky v jiném sporu, v němž však nebyl tříčlenný senát jednotný.
„V nejlepším zájmu dítěte je to, aby ani po rozvodu rodičů nepřišlo o péči ani jednoho z nich,“ řekla novinářům k prvnímu nálezu soudkyně Kateřina Šimáčková. Nyní musí Obvodní soud pro Prahu 2 v konkrétním sporu rozhodovat znovu. Bude posuzovat, zda jsou oba rodiče stejně způsobilí dítě vychovávat, zda mají o jeho výchovu zájem a zda jsou schopni zajistit jeho všestranný vývoj. Zohlednit musí také přání dětí. V případě, že oba rodiče splní všechna kritéria, je třeba rozhodnout o střídavé péči.
ÚS v nálezu poukázal na vývoj právní úpravy i vnímání role otce a matky ve společnosti. „Výchova dítěte již nutně není výhradně ani převážně v rukou matky, čemuž musí odpovídat i řešení situace, kdy se manželství rozpadne a je nezbytné zajistit následnou výchovu nezletilých dětí,“ stojí v nálezu Šimáčkové.
Se stanoviskem soudu souhlasí i psycholog Václav Mertin z Karlovy univerzity v Praze. „Špatné je pro dítě už to, že se mu rodiče rozešli. To dítě ve většině případů nechce ani jednoho rodiče ztratit. Proto by měla být střídavá péče první volbou, pokud tomu nic nebrání. Ale samozřejmě je nutné každý případ posuzovat individuálně,“ řekl.
Také Anna Kotková ze společnosti Gender Studies považuje střídavou péči za posun dobrým směrem. „Soudy rozhodovaly velmi stereotypně, když svěřovaly děti do péče jen matkám s tím, že se o potomky postarají lépe. Tyto představy prolomili aktivní otcové, takže dnes jsme, doufám, už jinde,“ řekla Kotková. Podle ní je ale střídavá péče „křehký nástroj“, který se nedá použít vždy. Ohled je nutné brát na zájem dítěte. Někdy by tak „střídavka“ nemusí být vhodná, a to třeba při přesouvání dítěte na větší vzdálenosti či častém střídání škol.
Právě druhým dnešním nálezem v jiné kauze soud zamítl stížnost matky, která nesouhlasila s nařízenou střídavou péčí. Rodiče si podle verdiktu mají dceru vyměňovat ve dvoutýdenním intervalu, dříve byl poměr dní 19 ku 11 ve prospěch matky. Ta ve stížnosti argumentovala tím, že bydliště obou rodičů dělí velká vzdálenost. Matka žije v Olomouci, otec v České Lípě. „Pokud je zde zájem dítěte, je třeba upřednostnit střídavou péči,“ řekl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk. Zdůraznil, že počet nutných cest je v obou variantách stejný, přičemž ke zvýhodnění jednoho rodiče není důvod.
Odlišné stanovisko k nálezu zaujal soudce Ludvík David. V takzvaném disentu upozornil na těžkosti, které nastanou, až šestileté dítě v září nastoupí do školy a bude muset střídat dvě zařízení. „Věřím tomu, že dítě potřebuje lásku a péči obou rodičů. Přece jen si ale myslím, že dočasně utišené ego jednoho z nich nestojí za škody, které mohou být takto realizovanou střídavou výchovou na psychice nezletilé napáchány,“ uvedl. Podle Fenyka lze po začátku školní docházky zvážit novou úpravu vztahů.
Na to, že s rostoucím věkem dítěte už nemusí střídavá péče na delší vzdálenost fungovat, upozornil i psycholog Mertin. „Jakmile je dítě starší, nepotřebuje jenom rodiče, ale i sociální vazby v místě. Zákon sice navštěvování dvou mateřských a případně základních škol umožňuje, ale mně to přijde až nelidské. Proč to dělat dítěti ještě těžší, než je nutné,“ řekl. Doplnil však, že rozumní rodiče se snaží, aby bydleli poblíž sebe.
Již v několika dřívějších nálezech ÚS zdůraznil, že kritériem pro svěření dítěte do střídavé výchovy není přání rodiče, nýbrž především zájem dítěte. Střídavou výchovu soud chápe jako snahu o co nejúplnější naplnění práva dítěte na oba rodiče za situace, kdy spolu partneři nežijí. Dítě si zachová fungující vztah s oběma rodiči a zůstane součástí jejich každodenního života.
Už dříve však ústavní soudci také uvedli, že justice sice může mít při úpravě styku rodičů s dětmi ty nejlepší úmysly, avšak harmonické výchovné prostředí nelze vytvořit bez snahy rodičů.
Po větším rozšíření střídavé péče často volají především muži. Většina dětí v Česku totiž po rozvodu či rozchodu partnerů stále končí v péči matek. Šimáčková věří, že její dnešní nález bude mít „kultivační vliv“ na judikaturu. Naopak Fenyk uvedl, že ÚS nechce zobecňovat nebo „vysílat nějaké signály“. Je podle něj třeba zohledňovat vždy konkrétní okolnosti.
-čtk-
