Úmysl trestat právnické osoby stejně jako lidi za veškeré trestné činy je nepřiměřeným zpřísněním trestní represe a porušuje zásadu trestního práva ultima ratio. Novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob porušuje princip předvídatelnosti práva a přinese nežádoucí dopady. Uvádí to ve stanovisku k novele Svaz průmyslu a dopravy ČR.
Ve skutečnosti je koncept trestního stíhání právnických osob návratem k právnímu myšlení v Československu v 50. letech. Podle bývalého advokáta a nynějšího soudce Ústavního soudu Jaroslava Fenyka je zavedení trestní odpovědnosti právnických osob destrukcí tradičních základů trestní odpovědnosti a trest může dopadnout i na ty, kteří rozhodování firmy nemohou nijak ovlivnit. Současně jde o potřebu aktivovat kolektivní odpovědnost s ohledem na realitu obchodních vztahů, uvádí Fenyk.
Podle novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob by se na obchodní a výrobní firmy, školy, nemocnice a další právnické osoby mohly vztahovat veškeré trestné činy, kterých se mohou doposud dopustit lidé – jako je například vražda nebo znásilnění, s výjimkou těch taxativně vyjmenovaných v zákoně. Takový koncept podle stanoviska Svazu průmyslu a dopravy ČR odmítá většina odborné veřejnosti a samotnému Svazu není zřejmé, proč by tomu tak mělo být.
„Není zřejmé, proč by právnické osoby měly být kriminalizovány za téměř veškeré trestné činy proti životu a zdraví – např. vražda, zabití, ublížení na zdraví apod., trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti – znásilnění nebo pohlavní zneužití,“ uvádí se ve stanovisku. Kromě Svazu průmyslu právě toto není zřejmé mnoha lidem stejně jako skutečnost, proč mají za skutky spáchané jedincem nést kolektivní odpovědnost zaměstnanci firmy nebo akcionáři, kteří se na žádném činu nepodíleli.
Kolektivní trest je návrat k myšlení padesátých let
Ve skutečnosti navrhovaný koncept vrací právní myšlení do Československa 50. let a vychází při tom z pojetí právnické osoby, kterou nepovažuje za právní fikci, nýbrž za existující bytost na rozdíl od Savignyho fikční teorie. Podle diplomové práce Lenky Houškové je touto teorií právnická osoba chápaná jako osoba fiktivní, protikladná fyzické osobě, jež je osobou přirozenou a jako jediná je považována za osobu reálnou. Právnická osoba je pojímána jako právní konstrukce vytvořená zákonodárcem. V otázce pojetí právnické osoby vycházelo z fikční teorie např. římské právo, které právnickou osobu považovalo za útvar fiktivní, existující pouze v právu, označovaný také jako „osoba mystická“ či „osoba morální“. Dále z této teorie vycházel i Obecný zákoník občanský z roku 1811 a vychází z ní i občanský zákoník z roku 1961, uvádí Lenka Houšková ve své diplomové práci na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Naopak podle teorie kolektivní vůle je právnická osoba schopna vytvářet vůli stejně, jako je toho schopna osoba fyzická. „Právnická osoba v sobě pojí jednotlivce, každý z nich je schopen ve smyslu psychologickém vytvářet vůli, která směřuje k určitému kolektivnímu cíli obsaženému obvykle ve zřizovacím dokumentu. Tito jednotlivci vytvoří organizaci, která je schopna své vlastní vůle, ta není součtem jednotlivých vůli jednotlivců, ale je přičitatelná této organizaci (členové se spojují a podřizují organizačním principům k dosažení cíle, jejich vlastní zájmy ustupují do pozadí oproti kolektivním zájmům). Tato teorie je základem tvorby vůle právnické osoby. Z této teorie vycházel občanský (střední) zákoník z roku 1950,“ uvádí ve své práci k Weyrově teorii reality Lenka Houšková.
Pro pořádek je nutno dodat, že první zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v Evropě vznikl také v roce 1950 – ovšem v Holandsku. V roce 1976 byl novelizován tak, jak je nyní napsán český návrh. Od roku 1976 se mohou právnické osoby v Nizozemsku dopustit veškerých trestných činů, vyplývá z výkladu advokáta a nyní soudce Ústavního soudu Prof. Jaroslava Fenyka, který přednesl pro Českou advokátní komoru v roce 2011 u příležitosti zavedení této revoluční novinky do České republiky.
Prof. Jaroslav Fenyk v přednášce jmenuje skutečnosti, které jsou proti zavedení takového zákona: nebezpečí kriminalizace podnikání, destrukce tradičních základů trestní odpovědnosti, nástroj šikanování podnikatelů státem, zneužití konkurencí, trest může dopadnout i na ty, kteří rozhodování firmy nemohou ovlivnit – zaměstnance, akcionáře, věřitele, duplicita trestního postihu – jednou jako fyzická osoba a jednou jako právnická osoba, uvádí Jaroslav Fenyk v roce 2011 výčet důvodů, proč takový zákon nepřijmout. Mezi důvody, proč takový zákon přijmout, pak kromě mezinárodních závazků ČR nalezneme „potřebu aktivizovat kolektivní odpovědnost s ohledem na realitu obchodních vztahů“. Obsah celé Fenykovy prezentace pro ČAK je zde.
Podle Svazu průmyslu ČR většina odborné (akademické) veřejnosti navrhovanou variantu novely zákona o trestní odpovědnosti odmítá z důvodu nedostatku právní jistoty adresátů norem a porušení principu předvídatelnosti práva. „Navrhovaná změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob porušuje zásadu subsidiarity trestní represe, která vychází z toho, že trestní právo představuje (nebo by alespoň mělo představovat) tzv. ultima ratio. Zákonodárce v § 12 odst. 2 trestního zákoníku (jehož subsidiární aplikaci stanoví § 1 odst 2 zákona) deklaruje, že trestněprávní prostředky by měly být užity až jako nejzazší (poslední) řešení. Ve skutečnosti je předkládaný legislativní návrh nepřiměřeným zpřísněním trestní represe, uvádí se ve stanovisku Svazu. Jenže právě o to v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a v novele tohoto zákona jde.
Irena Válová
