Časté střídání ministrů spravedlnosti a z toho vyplývající nekoncepčnost v oblasti soudnictví, poddimenzovaný stav versus narůstající agenda či nejasná kritéria výběru soudců a soudních funkcionářů. To jsou základní problémy současné situace v soudnictví, jak je označili představitelé Soudcovské unie – odstupující prezident Tomáš Lichovník, první viceprezidentka Daniela Zemanová a viceprezident Tomáš Novosad.
Podle Lichovníka je největším neúspěchem jeho funkčního období fakt, že se nepodařilo vytvořit Nejvyšší radu soudnictví jako orgán samostatné soudní moci. Otázku rozdílného přístupu k obsazení rady považuje za pouhou záminku. „Svádí se to na to, že se nejsme schopni domluvit sami mezi sebou, ale podle mne tato interpretace není pravdivá. Odmítání NRS mi přijde spíše jako vymlouvání. Snad nám ale svitla naděje, protože ministerstvo spravedlnosti má zákon o Nejvyšší radě soudnictví v plánu legislativních prací na rok 2015.“ Za plus naopak označil navázání spolupráce s dalšími právnickými organizacemi a funkcionáři.
Zahlcení soudů
Lichovník rovněž poukázal na personální disproporci mezi trvale se zvyšujícím počtem soudních případů na straně jedné a tzv. stopstavem, který nedovoluje posílit řady soudců a dalších pracovníků soudů na straně druhé. Na základě propočtů unie dnes chybí skoro čtyři sta soudců – dnes je jich 3 063, ideálně by jich mělo být 3 400. To by odpovídalo narůstající agendě, která od roku 2010 vzrostla o 35 %. To je pro představu agenda dvou krajských soudních obvodů – v Brně a Ostravě v roce 2012. Tabulková místa navíc nejsou ani obsazena. Více než sto soudců a soudkyň je mateřské dovolené a další odcházejí. Nestejnoměrný nárůst agendy a odchody soudců jsou hlavními důvody, proč se liší jednotlivé soudní kraje z hlediska plné obsazenosti.
Jak zdůraznil viceprezident Soudcovské unie Tomáš Novosad, k řešení této krize je nezbytné především důkladně prověřit stávající soudní agendy a zhodnotit možnosti jejich redukce. Jde o jedno z témat, jimž se soudcovská organizace věnuje trvale, nenachází však odpovědné a efektivní reakce ze strany moci zákonodárné a výkonné. Namísto toho, aby byly hledány například cesty k mimosoudním formám řešení sporů a jiné mechanismy, jež by justici umožňovaly soustředit se na plnění jejího vlastního poslání, okruh agend dopadajících na soudy se neustále rozšiřuje. Jako klasický příklad, kde by prvoinstančně rozhodoval jiný než soudní orgán, uvedl Novosad různé typy spotřebitelských sporů. Soudy by se také mohly zbavit prvoinstanční agendy ve sporech o opatrovnictví, kterou by mohli mít na starosti mediátoři.
Novosad rovněž vyjádřil obavu, že pokud Ministerstvo spravedlnosti nepřistoupí k razantním změnám a reformám, opětovně se prodlouží délky soudních řízení, což by vedlo k tomu, že stát by pak musel dávat vyšší částky na odškodné za nepřiměřeně dlouhá soudní řízení.
Výběrová řízení
Jedním z nejpalčivějších témat, které mají svůj aktuální odraz v dění na Ministerstvu spravedlnosti, je absence jasných pravidel v personálním výběru. Podle Zemanové pramení podstata problémů z neujasněnosti a bezkoncepčnosti procesu výběru nových soudců a obsazování míst soudních funkcionářů. „Na každé místo soudce by mělo být vypsáno výběrové řízení. Dnes jsou soudní okrsky, které se tímto pravidlem řídí, a jiné, které je bohužel neakceptují,“ tvrdí úřadující šéfka unie. Doporučuje proto zavést jednotná pravidla pro výběr nových soudců, aby tuto profesi mohli zastávat ti nejlepší kandidáti.
„Není vhodné, aby kritéria byla pouze na úvaze jednotlivých předsedů soudů,“ uvedla Zemanová. Kritéria by se podle jejího vyjádření měla sjednotit. Kritizovala rovněž nejasná pravidla výběrových komisí na posty soudních funkcionářů. Odmítla ale požadavek občanského sdružení Vraťte nám stát, které požaduje po premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, aby soudci měli prověrku NBÚ. To by podle ní znamenalo, že se paušálně přistupuje k soudcům jako k předem podezřelým osobám.
Stejně tak je pro ni nepřijatelná negativní paušalizace insolvenčních soudců. „Excesy a osobní selhání jednotlivce nelze vyloučit, ale stát má dostatečný aparát, aby takové věci odhalil,“ uvedla. Řešením podle ní nepřinese ani zavedení jednotných pravidel pro přidělování insolvenčních případů a výběr insolvenčních správců. „Každý správce má určitou specializaci na různé druhy insolvenčních řízení.“
Soudcovská unie rovněž odmítá v jakékoli formě zavedení pravidla, že soudní funkcionáři mají pocházet z obvodu jiného krajského soudu. Odstupující předseda pokládá naopak za přirozenější, aby se funkcionáři fungujícího soudu stali jeho soudci. „Zakotvit to jako pravidlo, že předseda soudu musí být odjinud, mi přijde jako zbytečné.“ Podle něj je rozhodující profil konkrétních uchazečů, a pokud jde o obsazení funkce předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem, Lichovník uvedl, že by se mělo vypsat nové výběrové řízení.
Dušan Šrámek
