Obchodní a výrobní firmy, školy, nemocnice a další společnosti by tak jako skuteční lidé mohly nést odpovědnost za veškeré trestné činy podle trestního zákona až na několik vyjmenovaných výjimek. Tento koncept obsahuje novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (TOPO) navrhovaná ministerstvem spravedlnosti. Návrh, podle něhož mohou být firmy odpovědné za veškeré trestné činy s výjimkou některých činů jako trestný čin vraždy novorozeného dítěte nebo vojenské trestné činy, důrazně odmítá Svaz průmyslu a dopravy ČR i Česká advokátní komora.
„Z teoretického hlediska je také obtížné si představit, jak aplikovat trestní odpovědnost právnické osoby například za trestný čin rvačky,“ uvádí mimo jiné ve stanovisku Svaz průmyslu. Návrh se podle Svazu průmyslu a dopravy snaží o obecnou kriminalizaci jednání právnických osob, a to bez skutečného odůvodnění a opodstatnění takto zásadní koncepční změny. Přitom vychází z nedostatečně podložených, ne-li nepravdivých předpokladů a tezí, a postrádá mimo jiné řádné hodnocení dopadů předkládané právní regulace (RIA), uvádí ve svém aktuálním stanovisku Svaz průmyslu, přičemž zcela odmítá navrhovanou změnu §7, který v současném zákoně taxativně jmenuje, za které trestné činy lze postihnout firmu.
Tento okruh se nově rozšiřuje na všechny trestné činy, z nichž budou naopak stanoveny výjimky. Svaz průmyslu ke změně §7 uvádí: „Změna ustanovení zásadním způsobem rozšiřuje okruh trestných činů, za které mohou být právnické osoby odpovědné, a představuje zásadní změnu koncepce kriminalizace právnických osob, bez skutečného odůvodnění opodstatnění takto zásadní koncepční změny. Návrh přijímá koncepci založenou na tom, že právnické osoby mohou být odpovědné zásadně za všechny trestné činy, s výjimkou relativně úzkého okruhu specifických a výjimečných trestných činů a trestných činů s konkrétním nebo speciálním subjektem (např. trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou nebo vojenské trestné činy). To vše za deklarovaným účelem, aby bylo možno trestněprávně postihnout i ta jednání právnických osob, u kterých je to z povahy věci žádoucí.“
Jak vyplývá z návrhu, nebude možné firmu postihnout dále například za opilství či soulož mezi příbuznými, bigamii nebo napomáhání k sebevraždě. Naopak nově ponese firma trestní odpovědnost za srovnávací nebo klamavou reklamu, lichvu, neoprávněné podnikání, porušení pravidel hospodářské soutěže nebo například útisk či loupež.
Svaz průmyslu a dopravy z textu návrhu dovozuje, že podle předkladatele je zřejmě žádoucí připustit generální trestněprávní postih právnických osob v podstatě za veškerá možná trestněprávní jednání fyzických osob, což je podle SP ČR závěr zcela nepřijatelný. Věta z důvodové zprávy k návrhu novely, že „napříště mají být právnické osoby trestně odpovědné za všechny trestné činy s výjimkou těch, o kterých tak stanoví zákon,“ úvahu Svazu průmyslu potvrzuje.
„Tato zcela zásadní změna koncepce kriminalizace právnických osob není vynucena mezinárodními závazky České republiky, požadavky práva Evropské unie , není obsažena v programovém prohlášení vlády ani (v tomto rozsahu) v koaliční smlouvě mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL, na kterou důvodová zpráva k návrhu odkazuje,“ pokračuje ve stanovisku Svaz průmyslu.
Za pravdu dává svazu Česká advokátní komora, která k jeho stanovisku uvedla: „Česká advokátní komora sdílí nedůvěru, kterou k této změně vyjádřil Svaz průmyslu a dopravy a nedomnívá se, že pro takovýto krok existuje objektivní potřeba. Nad působností zákona byla vedena dlouhá diskuse již v době jeho schvalování a bylo upozorňováno na nebezpečí, že zavedení byť omezené trestní odpovědnosti právnických osob za vybrané trestné činy povede časem k úmyslnému rozšiřování tohoto okruhu, a to nikoli z věcných, ale politických důvodů.“
Předseda České advokátní komory píše ministryni
Dopis ministryni spravedlnosti Heleně Válkové k předmětnému návrhu novely zákona o trestní odpovědnosti aktuálně zaslal předseda České advokátní komory Martin Vychopeň, který k novele v dopisu uvádí: „Jedním z těchto principů, na nichž je vybudován náš právní řád, je princip ultima ratio trestní represe, sice přímo nezakotvený ústavním řádem, nicméně považovaný za jeden ze základních pilířů právního státu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu 5 Tdo 764/2009 ze dne 29. 7. 2009, shodně i judikatura Ústavního soudu). Navrhovaná novela ustanovení § 7 zák. č. 418/2011 Sb., však z tohoto principu nevychází, nýbrž naopak rozšiřuje dopady trestní represe na neurčitý počet jednání právnických osob, tedy daleko za hranice požadavků evropské úpravy a bez bližšího odůvodnění nezbytnosti takového kroku.“
Podle předsedy ČAK je navrhovaný negativní výčet přitom široký pouze zdánlivě a zahrnuje skutečně jen ta jednání, kde objektivně není možné uvažovat o právnické osobě jako subjektu trestné činnosti, ve zbytku však jde skutečně o rozšíření potenciální penalizace obchodně právního jednání, které není předvídatelné ani pro subjekty obchodního práva, tím méně pak pro orgány činné v trestním řízení.
„Princip subsidiarity trestní represe vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní,“ cituje předseda ČAK Martin Vychopeň Nejvyšší soud a uzavírá dopis ministryni pochybností o odborné úrovni novely: „Odůvodnění návrhu však mluví o politickém, nikoliv odborném zadání a jakkoliv je třeba takové zadání považovat za závažné, nemůže vyvážit odbornou stránku posouzení, které se však návrhu nedostalo, nebo v něm není uvedena.“
Irena Válová
