Do debaty o přípravách nového trestního řádu nedávno vstoupila slova prof. Jiřího Jelínka, který rekodifikační komisi vedenou prof. Pavlem Šámalem označil za zástěrku pro předem připravené výstupy. Prof. Šámal nesouhlasí. V rozhovoru pro Českou justici říká, že náměty mohou uplatňovat i zasílat všichni členové komise i lidé mimo ni. Zároveň přiznává, že lhůty stanovené ministerstvem jsou krátké a práce na přípravě nového kodexu odhaduje na dva roky.
Prof. Jiří Jelínek v rozhovoru pro Českou justici prohlásil, že vámi připravený trestní zákoník byl promarněnou příležitostí. Souhlasíte?
Já se domnívám, že trestní zákoník promarněnou příležitostí nebyl. Je to velmi obecné vyjádření a já nevím, co se tím myslí. Pokud jde o kvalitu, je na trestní zákoník zpracován posudek prof. Jeschecka, což byla mimořádně výrazná postava světového trestního práva. V době, kdy tento posudek zpracovával, byl prof. Hans-Heinrich Jescheck emeritním ředitelem Max Planck Institutu ve Freiburgu, což je nejprestižnější srovnávací instituce v Evropě; byl také prezidentem AIDP. Hodnocení, které bylo publikováno i v ČR, je takové, že trestní zákoník je vynikajícím dílem a že byl prof. Jeschek velmi rád, že se na něm mohl alespoň prostřednictvím posudku podílet. Myslím, že takto výrazná osobnost by nikdy takový posudek nepodala, pokud by o tom nebyla přesvědčena.
Neobáváte se, že až vámi vedená komise připraví trestní řád, bude třeba trestní zákoník znovu otevřít? I to totiž bylo předmětem kritiky prof. Jelínka, že zákonodárce rezignoval na možnost připravit obě rekodifikace najednou.
Já se dokonce domnívám, že nějaká podstatná novelizace trestního zákoníku nebude třeba vůbec. V době, kdy trestní zákoník vznikal, už byly zpracovány dva věcné záměry trestního řádu a my jsme ty souvislosti při tvorbě zákoníku předpokládali. Vždy je třeba začínat od trestního práva hmotného, které stanoví hierarchii deliktů a další obecné zásady a instituty trestního práva hmotného, jakož i jednotlivé trestné činy, a na tento hmotněprávní základ navazuje úprava trestního řádu, a to jak pokud jde o obecná východiska, tak i konkrétní ustanovení. Nemyslím si, že by to mělo být opačně, ani že by ty zákony musely být přijímány současně, byť samozřejmě spolu souvisí a musí být v konečném důsledku provázány.
Nebyla to tedy podle vás od zákonodárce chyba?
Na to už jsem odpovídal mnohokrát. Česká legislativa je z hlediska přijímání kodexů mimořádně složitá, dvoustupňová. Je třeba reflektovat skutečnost, že normy schvaluje Poslanecká sněmovna a po ní Senát Parlamentu. Přijímání dvou kodexů současně, a to při zachování jejich nutné provázanosti, je v tomto legislativním prostředí podle mého názoru v podstatě neprůchodné z hlediska objemu té materie i rizikovosti vnějších vlivů. Vzpomeňte si, že zákoník v prvním kole přijat nebyl, uspěl až při druhém projednávání. To se mimochodem týká, každého většího kodexu v oboru trestního práva, ať šlo o zákon o soudnictví ve věcech mládeže nebo na trestní zákoník navazující zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, každý byl vždy přijat až napodruhé. Už to ukazuje, jak složité to projednávání je a podle mého názoru vyžaduje soustředění vždy na jeden kodex.
Je vůbec možné přijmout trestní řád v době kratší než dejme tomu dva roky?
Ta práce nepochybně dva roky trvat bude. Myslet si, že je možné to dokončit za půl roku nebo za rok, je opravdu nesmysl. Když mě ministerstvo požádalo, abych komisi vedl – a není to tak, že bych se do ní nominoval sám – upozorňoval jsem, že časové lhůty jsou krátké. Na druhou stranu je třeba říct, že nejsme na úplném začátku. Trestní řád se připravuje zhruba od přelomu tisíciletí. Tehdy mě tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl s náměstkem Josefem Baxou povolali na ministerstvo na stáž, kde jsem začal oba kodexy připravovat. Čili v době, kdy byl nakonec po známých odkladech v roce 2009 přijat trestní zákoník, už byly zpracovány dva věcné záměry trestního řádu. Konkrétně v letech 2004 a 2008. Je to opravdu kontinuální práce a ne, že teď zasedla komise a začala s čistým stolem. Samozřejmě, že termíny pro paragrafované znění jsou krátké, to nepopírám, ale pokud bude optimální situace, a to velmi zdůrazňuji, pokud komise bude pracovat způsobem, jaký si představuji, tak se to může podařit.
Není tlak na rychlé přijetí jen zájmem politickým, který převažuje nad hlediskem odborným?
Každý politik vždy chce prezentovat výsledky své práce v tom volebním období, ve kterém působí, a to z důvodu, že neví, co se stane potom. I Poslanecká sněmovna, když přijímá takto velký kodex, musí ho dostat minimálně rok před koncem svého funkčního období, aby měl zákon vůbec šanci být úspěšně projednán. Tlak politiků je logický a není snadné tomu vzdorovat, i když by se mi samozřejmě líbilo, kdyby tyto lhůty nebyly.
Prof. Jelínek kritizoval rovněž fakt, že je komise sestavena nerovnoměrně a působí na něho jen jako zástěrka pro předem dané myšlenky. Z vaší hlavy, nutno dodat.
Já osobně jsem přesvědčen, že komise je sestavena vyváženě. Jsou tam akademici i zástupci praxe, oslovili jsme všechny instituce, kterých se to dotýká, a ty určité osobnosti nominovaly. Ale složení komise je především věcí Ministerstva spravedlnosti, to není věc předsedy komise, byť nepopírám, že určíté návrhy jsem dával. Ale to se týkalo především lidí, kteří mi budou pomáhat se samotným sepsáním zákona. Jedná se o doc. Tomáše Gřivnu, JUDr. Jiřího Říhu (oba z katedry trestního práva PF UK) a Mgr. Lenku Trešlovou (z Ministerstva spravedlnosti). Nejvyšší státní zástupce do této užší skupiny nominoval Mgr. Jiřího Pavlíka (tito členové komise již zpracovali první dílčí návrh) a bývalá první náměstkyně navrhla JUDr. Stanislava Mečla. V té souvislosti bych však chtěl poznamenat, že tato skupina není uzavřená, jsem rozhodnut pověřit dílčími úkoly i další členy komise
Ty jste si vybíral „k ruce“ proto, že na ministerstvu nevíte o lidech, které byste o to rád požádal?
Já nesouhlasím s tím, že by na ministerstvu nebyli schopní legislativci v trestní oblasti. Jistě, někteří lidé odešli, jako například dr. Vladimír Král, který se postupně z legislativce stal náměstkem ministra a později soudcem Vrchního soudu v Praze, dále i několik dalších osob. Jsou tam spíše mladí lidé, to je pravda. Ale třeba Mgr. Lenka Trešlová nebo Mgr. Petr Forejt jsou určitě osobami na svém místě. A Mgr. Trešlová je ostatně členkou komise. Ale své náměty přece mohou uplatňovat i zasílat všichni členové komise i lidé mimo komisi. Také se to už stalo, své připomínky a náměty zaslala doc. Věra Kalvodová vedoucí katedry trestního práva z Právnické MU v Brně, z praxe jsme dostali připomínky téměř od všech krajských soudů a krajských státních zastupitelství.
Prý jste na prvním jednání komise nepřipustil debatu o zásadách trestního řízení.
To není pravda, problematika základních zásad tvoří jeden z pilířů základního materiálu „Východiska a principy nového trestního řádu“. V poměrně velkém rozsahu se na prvním zasedání komise diskutovaly zásady oportunity, legality a obžalovací. Pokud jde o ostatní zásady, byly většinou při přípravě věcných záměrů natolik prodiskutovány, že nevidím, o čem bychom měli dále jednat. Uvedu příklad: zásada presumpce neviny, ta je tak rozebraná nejen ve všech učebnicích, ale i v rozhodnutích ESLP, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, že o tom snad nebudeme hodiny diskutovat. Podobně další zásady, jako třeba zásada veřejnosti, bezprostřednosti nebo ústnosti – jsou myslím jasné věci, které rekodifikace bude obsahovat. Myslím, že tyto připomínky nemají opodstatnění, přičemž samozřejmě nikomu nebráním, aby i tyto otázky na komisi otevřel.
V posledních týdnech jsme svědky vyhrocené situace mezi některými státními zástupci a některými obhájci. Skoro jako by si tyto strany kolíkovaly prostor, v němž se budou v následujících letech pohybovat, což samozřejmě úzce souvisí i s přípravou trestního řádu nebo zákona o státním zastupitelství.
Já se samozřejmě nebudu vyjadřovat k tomu, jaké to má pozadí. Opravdu to nevím. A popravdě mě to ani moc nezajímá. Jednu věc vám k tomu ale řeknu. Přirozeně to zhoršuje prostředí pro práce na takovém díle, jako je rekodifikace trestního řádu. Protože se ty existujcící problémy, a jejich existenci nikdo zatajit nemůže, politizují, místo toho, aby se věcně řešily, aby tyto strany diskutovaly uvedené problémy například v těchto komisích. Otázky, jak má fungovat státní zastupitelství, působit obhajoba, kde jsou ty střetové momenty, to jsou otázky, které se řeší přes noviny a televizi, což samozřejmě nikdy nevede k dobrému výsledku. Tam se nikdy nic vyřešit nemůže. A pro práci komise je to situace nedobrá, to řeknu úplně na rovinu. Přitom je logické, že zájmy obhajoby a zájmy státního zastupitelství jsou rozporuplné. Ale komise by měla vytvářet trestní řád pro společnost. Tedy ani pro státní zástupce, ani pro obhájce, ani pro soudce. Trestní řád musí být vytvářen jako vyvážený z hlediska všech těchto rolí. A to je náš nejtěžší úkol.
Robert Malecký
