Nestává se často, aby se zaměstnavatelé a odbory shodli na jednom tématu. Toto sjednocující téma našli v problematice podvodných insolvencí. Vzhledem k tomu, že současná situace ohrožuje zaměstnavatele stejně jako jejich zaměstnance, zvažují zástupci Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) společně s Českomoravskou konfederací odborových svazů (ČMKOS) prosazení problému na jednání Rady sociální a hospodářské dohody.
Kvůli nezodpovědnému a často i nezákonnému jednání insolvenčních správců a soudů musí podnikatelé zavírat fungující podniky, které mají i v době krize nasmlouvané zakázky. O práci tak v době vysoké nezaměstnanosti přicházejí další lidé, které by přitom byl trh práce schopen pojmout. Obecná nevymahatelnost práva, jíž jsou podvodné insolvence součástí, je jedním ze zásadních důvodů, proč se firmy stěhují z ČR. „Situaci je alarmující a je jí třeba řešit, což je to úkol pro nás pro všechny,“ hodnotí shodu s odboráři místopředseda SP ČR Radek Špicar. „Pokud by se řešení nenašlo, obávám se častějších odchodů českých firem do zahraničí.“
Podnikatelé podle Špicara za hranicemi nehledají jen daňové ráje, ale zejména stabilní podnikatelské prostředí. „Je třeba zdůraznit, že hlavním důvodem odchodů firem je strach z nedostatečnosti legislativního prostředí a nevymahatelnosti práva,“ prohlásil s poukazem na šetření SP ČR, podle něhož 80 procent podnikatelů nevidí zlepšení ve vymahatelnosti práva v České republice a 14 procent hovoří dokonce o zhoršení situace.
Za pravdu dávají zaměstnavatelům i statistické údaje, podle kterých je uspokojení věřitelů z insolvenčních řízení mizivé. „Většina majetku dlužných podnikatelských subjektů přitom mizí ještě před vyhlášením úpadku. Jde o signál poruchy podnikatelského prostředí, jehož stabilita byla narušena,“ říká Jarmila Veselá, jednatelka společnosti InsolCentrum, která výzkum vypracovala.
Podobný názor zastávají i právní odborníci na insolvence. „Je zde fatální právní nejistota při rozhodování justičních orgánů,“ uvádí k situaci Tomáš Hulva z advokátní kanceláře HULVA & PARTNERS. „Česká legislativa je u většiny zákonů v pořádku. Problémem je aplikace práva v prostředí státní správy a soudů,“ míní. Judikatura týkající se insolvencí jde podle něj často kvůli libovůli insolvenčních soudů proti významu slov a bývá i v rozporu s ústavou. „Rozhodování na základě něčí libovůle není možné. Měl by být proto zřízen kontrolní orgán,“ dodává.
Podobný názor zastává i Martin Dančišin z advokátní kanceláře GLATZOVA & Co. Podle něho by však mělo dojít k některým omezujícím úpravám v zákonu o soudcích a v insolvenčním zákonu. „Mělo by v něm být uvedeno, že do pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě nebude insolvenční správce oprávněn věc, jíž se řízení týká, zpeněžit ani s věcí jakkoli nakládat, disponovat s ní či užívat.“ Problémem jsou totiž dlouhé lhůty u vylučovacích žalob, takže i když soud rozhodne ve prospěch navrhovatele, je už často pozdě.
Jako modelový příklad účelové likvidace prosperující firmy v důsledku působení insolvenčního správce a soudu uvádějí představitelé SP ČR zavedený moderní podnik MORA – TOP v Uničově. Kvůli zavření firmy přišlo o práci čtyřicet dosavadních zaměstnanců a dalších dvě stě lidí nemohlo nastoupit na nově plánovaná místa, která měla vzniknout díky nasmlouvaným zakázkám v hodnotě tři sta milionů korun. „Policie za čtyři roky nebyla schopna ten proces zastavit a nic vyšetřit,“ uvedl většinový majitel firmy Pavel Juříček ze společnosti BRANO GROUP, který je rovněž viceprezidentem SP ČR. „Jde o likvidaci podnikatelského prostředí a známku toho, že insolvenční správci nejsou dostatečně hlídáni,“ konstatuje.
„Jádro problému nevidím ani tak v nedostatečné legislativě, i když i tam by bylo dobré některé věci upřesnit, ale v především nedostatečné ekonomické erudici insolvenčních správců i soudců, kteří dokonce v některých případech jednají v rozporu se zákonem,“ uzavírá Veselá.
Dušan Šrámek
Co ukázal výzkum InsolCentra
Z hloubkové analýzy zpracované společností InsolCentrum na základě více než 220 tisíc údajů hodnocených podle 150 kritérií o insolvenčních řízeních v ČR vyplývá, že v letech 2011 a 2012 byla uspokojena jen asi 2 procenta, respektive 2,5 procenta nezajištěných věřitelů. U zajištěných věřitelů to bylo 32 procent v roce 2011 a jen 16 procent v roce následujícím. Ani korunu od dlužníka věřitelé v roce 2011 nedostali v 64 procentech řízení, v roce 2012 v 58 procentech.
