Státní zastupitelství potlačuje procesní práva, spravedlivý proces se vychyluje na stranu represivních složek a obcházejí se ústavní normy, tvrdí nově ustanovená Unie obhájců. Jde přitom o trend, kterým je snaha o disbalanci, o porušení rovnováhy, tvrdí její zakladatelé. Unii vede jako prezident Tomáš Sokol, viceprezidentem je Lukáš Trojan. Zakládajícími členy jsou dále advokáti Tomáš Gřivna, Marek Nespala, Filip Seifert, Václav Vlk a Petr Toman. Bojím se, že té práce budeme mít bohužel strašně moc, říká v rozhovoru pro Českou justici Petr Toman.
Co vás přivedlo k myšlence založit Unii obhájců?
Já dělám obhajobu od počátku svého koncipienství v Chomutově. A společně se staršími kolegy mohu sledovat určitý vývoj. V poslední době, a datuji to od kauzy pana exministry Čunka, registruji zlom v činnosti policie a činnosti státních zástupců. Od té doby velmi málokdy, takřka výjimečně, a bývá to na velkou oslavu, státní zástupce nebo policie zastaví trestní řízení před podáním obžaloby. To se nestává, a když, bývá to velice křiklavý příklad a děje se tak často až po zásahu Nejyššího nebo Ústavního soudu.
V čem byl případ Jiřího Čunka tak výjimečný?
Když jsem se probíral tím, proč se tak děje, dospěl jsem právě k případu exministra Čunka. Tam došlo k tomu, že na Moravě vyšetřovalo nepříslušné státní zastupitelství, Nejvyšší státní zastupitelství rozhodlo správně, když mu věc odňalo a dalo do Jihlavy dokotru Salichovovi, stala se z toho ovšem kauza, kde se ten obraz zcela obrátil. Nikdo nemluvil o tom, že tam probíhalo trestní řízení u nepříslušného, ale z toho, kdo ten stav napravil, udělali v podstatě zločince, který cosi porušil, byl ovlivněn či zkorupován a tak dále. To byla podle mě taková rána pro činnost státního zastupitelství, že od té doby mají všichni strach dodržovat trestní řád, nedej bože někomu zastavit trestní řízení, aby se jim nestalo to, co doktoru Salichovovi.
Máme-li dosáhnout skutečné vlády práva, která je součástí demokracie, velmi bych si přál, aby Česká republika byla také prokurátorskou republikou. To jsou slova prezidenta Miloše Zemana, jak je před týdnem pronesl na oslavách 20 let státního zastupitelství v Kroměříži. Jak je hodnotíte?
Pokud to skutečně řekl, je to šílené. Zde má být naprosto vyrovnané postavení obhajoby i obžaloby. V trestním řádu je naprosto jasně řečeno, že se mají se stejnou pečlivostí shromažďovat důkazy pro i proti. Toto by znamenalo naprosto nový trend a návrat kamsi do minulosti. A pokud toto pan prezident řekl, o to nadšenější jsem z toho, že jsme dali dohromady Unii obhájců. Bohužel mám pocit, že té práce bude strašně moc.
Při tvorbě nového zákona o státním zastupitelství se hodně mluví o posílení nezávislosti soustavy, z debaty se ale naopak zcela vytrácí ty názory, které chtějí posílit i odpovědnost státního zástupce, včetně postihu za neúčelné trestní stíhání. Těch případů, kdy jsou lidé po několika letech zproštěni, aniž by byla stanovena konkrétní odpovědnost konkrétních lidí, zdá se přibývá.
Samozřejmě. Nikdo si tak intenzivně jako my, obhájci, neuvědomuje, jak moc ti lidé trpí trestním stíháním. Už jen tím, že je zahájeno. Že musí platit obhájce. Už tím, že o tom řadu týdnů, měsíců, a musím říct i roků přemýšlí, ničí jim to soukromí, ničí jim to životy. Člověk to akceptuje v případě, že nakonec dojde k odsouzení, ale v okamžiku, kdy po dvou, pěti, deseti letech, je zproštěn a nestane se nic, jen někdo řekne: Sorry, my jsme vyšetřovali, je to šílené. Ti lidé mají opravdu zničený život. A co minimálně očekávají, je za prvé: Promiňte. Omlouváme se vám. Jak bychom vám to mohli odčinit, jak bychom vám mohli pomoct? A za druhé: Co můžeme udělat pro to, aby se to neopakovalo? Bohužel nedochází ani k jednomu, ani k druhému. Nikdo se jim neomluví, pokud dostanou nějakou náhradu, je to směšné, a ještě je na něho pohlíženo, co si vůbec dovoluje o něco žádat. Ale nikdo už nezkoumá, jak k tomu došlo, tam přece musela být někde chyba.
Jsou to přitom případy nejen mediálně známé, ale děje se to i na té obecní či okresní úrovni.
Když jsme shromažďovali každý ze své praxe příklady, já jsem přispěl kauzou pana bývalého ředitele Vězeňské služby Luďka Kuly. Jemu se po dvou letech nikdo neomluvil, byl veřejně dehonestován, psali o něm v novinách. Když v jeho případě čtete rozhodnutí dvou stejně postavených státních zástupců, to je jako když čtete dva naprosto odlišné příběhy. Ale nikdo není odpovědný, nikdo neudělal chybu, pouze generál Kula má pryč peníze, rodinný život, profesní pověst, kariéru. Trhni si nohou, měl jsi smůlu, byl jsi ve špatnou dobu na špatném místě. Ale takhle to fungovat nesmí. A máte pravdu – ono se to neděje jen v Praze, ale všem obhájcům na okresech. A proto je zatím i tak velká odezva i od nich. Protože oni to také někde chtějí říct – a nemají kde.
Robert Malecký
