Náměstek ministryně spravedlnosti Pavel Štern včera na protikorupční policii oznámil, že jeho nadřízená, ministryně Helena Válková (ANO), vyvíjela nestandardní kroky kolem tendru na elektronické náramky. Za nejpodstatnější označil její snahu dostat se k cenovým nabídkám. Nemohl jsem k tomu mlčet, říká v rozhovoru pro Českou justici. Štern zároveň přiznává, že své rozhodnutí jít na policii předem konzultoval s ČSSD, která ho na ministerstvo vyslala.
Co se z vašeho pohledu děje kolem tendru na elektronické náramky?
Děje se to, co je v tuto chvíli psáno v tisku. Já jsem zvolil tento razantní postup z toho důvodu, že kroky, které se udály minulý týden ze strany paní ministryně, mně opravdu přišly nestandardní, za hranou. Rozhodl jsem se, že takhle to dál nejde a udělal jsem to, co jsem udělal.
Co vás k tomu přesně vedlo?
Abych to přesně vysvětlil. Příprava tendru byla zahájena v březnu, na poradě vedení byla schválena koncepce, je o tom zápis, vše bylo schváleno. Bylo konstatováno, že při Probační a mediační službě vznikne pracovní skupina, ministerstvo bude na tu skupinu dohlížet prostřednictvím náměstka pro vězeňství a nominuje tam svoje zástupce stejně jako PMS. Všechno běželo naprosto transparentně, nikdo nic nezpochybňoval.
Až do počátku června, podle všeho…
Už v průběhu května paní ministryně přišla s nápadem, že chce pracovní skupinu rozšířit. Konkrétně tam chtěla dát tři lidi z Vězeňské služby a tři lidi z probační služby. Přestože už měla informaci, ale evidentně na to zapomněla, že služba ten projekt vedla a měla tam svoje lidi. Argumentoval jsem, že vydává příkaz, který vstupuje už do zaběhlého systému. Říkala, že asi bude chtít i tu pracovní skupinu řídit. Je třeba si uvědomit, že právně odpovědným zadavatelem byla PMS, která nese plnou odpovědnost.
Rád bych upozornil i na to, že v březnu, týden po schválení koncepce, mi paní ministryně napsala smsku, že by projekt chtěla rozšířit i na náhradu vazby. Na to jsem reagoval, že nemůžeme realizovat veřejnou zakázku na něco, co není právně upraveno. Paní ministryně na to reagovala, že si to nemyslí, že nemám pravdu a že to půjde a že by chtěla počet náramků zvednout o tisíc.
Tedy z 800 na 1800?
Ano. Já jsem se vůči tomu velmi důrazně vymezil, že se takhle věci dělat nedají. Ty věci jsou formální, je k tomu schválený zápis z porady vedení, a pokud bychom to měnili, tak pouze zase takovým procesem a na základě nějaké argumentace. Měnit počty, což mimochodem zvedá cenu o desítky milionů korun, bez jakékoli analýzy, kde musíte definovat potřebu, mi přijde rovněž špatně. To říkám pro pochopení kontextu.
Pak byl řádně proveden průzkum trhu, probační služba ho vyhodnotila, všichni podepsali mlčenlivost, při prezentaci si nikdo nesměl dělat poznámky. Vznikl oficiální dokument, který jsem předložil paní ministryni. Všechno běželo naprosto transparentně.
V této fázi se objevila cena 105 milionů korun, která se paní ministryni zdála vysoká?
My jsme na poradě vedení o žádné ceně nediskutovali, to není pravda, co je v tiskové zprávě. Není rovněž pravda, že by na to náměstci vznášeli dotazy.
Kde se to číslo tedy vzalo?
To je výsledek průzkumu trhu.
Jak moc se lišily jednotlivé nabídky?
Já jsem ty nabídky neviděl, pouze zobecněnou prezentaci. Ale ten rámec by musel být stanoven na tu nejvyšší možnou míru, což je těch 105 milionů korun, ale rámec se pohybuje mezi 60 až těmi 105 miliony.
Vaše spory vyvrcholily minulý týden. Kdy a hlavně čím to podle vás vystoupilo z roviny sporu ve vedení ministerstva a dostalo to podobu trestněprávní?
Posledních čtrnáct dní. Paní ministryně mi telefonovala, že chce cenové nabídky z průzkumu trhu. To je podstatné. Řekl jsem, že to není možné, jaké jsou tam závazky. Paní ministryně mi to postavila jako příkaz. Ještě ke všemu to bylo v telefonu, tak jsme se domluvili, že pokud to budeme řešit, tak pouze formálně. Ona u toho chtěla být s prvním náměstkem, jediné, co mi připadalo možné, je ta zobecněná prezentace, ale nic víc. To byla předběžná domluva. Nicméně druhý den jsem obdržel informaci, že paní ministryně chce ty cenové nabídky, abych jí je dodal do pátku třináctého. Na to jsem napsal standardní, úřední vyjádření, proč to nejde. Řádně jsem to zdůvodnil. Paní ministryně, místo aby to se mnou věcně řešila, volala ředitelce probační služby a ty cenové nabídky chtěla od ní. Za mými zády, čili mě obešla. A ještě jí řekla, aby mi o tom neříkala, že mi to řekne později. To je prostě divné.
To jste se dozvěděl v pondělí dopoledne?
V pátek večer.
Kdy jste se rozhodl jít na policii?
Během víkendu. Pro mě to byla poslední kapka, bylo to za hranou. Tady se to vnímá tak, že když podřízení něco takového udělají, že to je nepatřičné, ale po mém soudu toto není řádný postup. Takhle se v úřadě nemůže postupovat. Když jsem se snažil o úřední postupy, odpovědí mi byly neúřední postupy. Nestandardní, netransparentní. Co mám potom dělat?
Vy jste na ministerstvu nominantem ČSSD. Konzultoval jste s někým ze sociální demokracie své rozhodnutí obrátit se na protikorupční policii?
Ano.
Nechcete být konkrétnější?
Odpověď je ano, nebudu to konkretizovat.
Jak si představujete, že budete s paní ministryní dál spolupracovat?
Co k tomu říct? Z hlediska těch mých kroků, tak je jasné, že tady velká důvěra není. Nevím, jak to mám dál komentovat.
Čekáte, že dostanete nabídku, abyste odešel, nebo že budete odvolán?
Nechci to předjímat. Ale znovu bych řekl, že jsem neudělal nic špatného. To bych rád zdůraznil. Udělal jsem věc, kterou jsem považoval za správnou. Nemohl jsem k tomu mlčet. A ani ministryně není nad zákon.
Robert Malecký
