V uplynulém týdnu bylo v některých médiích zmiňováno, že odchod JUDr. Hany Marvanové z pozice 1. náměstkyně ministryně spravedlnosti znamená konec boje s korupcí na Ministerstvu spravedlnosti. Otevřený dopis předsedům vládních stran od občanského sdružení Vraťte nám stát je pokračováním této mediální kampaně, tvrdí v reakci ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO).
Jak jsem se vyjádřila již krátce před svým jmenováním, jsem velmi otevřená různým iniciativám a sdružením, neboť občanskou společnost chápu jako jeden ze základních pilířů demokratického systému. Vážím si i aktivit sdružení Vraťte nám stát. V této situaci ale nelze přehlédnout, že jednou z hlavních tváří této iniciativy je právě JUDr. Marvanová, a není proto překvapující, že vyznění otevřeného dopisu je místy velmi zavádějící.
Kategoricky především odmítám spekulace, ale i pouhé náznaky informací, že bych jako ministryně spravedlnosti mohla být pod nežádoucím vlivem nějakých zájmových skupin.
Právě proto, že jsem i já byla v minulosti konfrontována s různými informacemi občanů – stěžovatelů ohledně možné existence korupčních jednání v oblasti justice, byť bohužel zatím bez potřebných konkrétních důkazů, trvala jsem na tom, aby Hana Marvanová, kterou jsem považovala za spolehlivou bojovnici proti těmto negativním jevům, se mnou nastoupila na Ministerstvo spravedlnosti jako moje první náměstkyně. Ukázalo se ovšem, že si místo konkrétní práce v této oblasti začala Hana Marvanová vytvářet svou vlastní osobní image a chovala se jako druhá ministryně, nikoliv jako první náměstkyně, která má být se svou nadřízenou loajální. Tlak na odchod Hany Marvanové se proto nestupňoval ani v souvislosti s diskusí nad konkrétním zněním novel právních předpisů upravujících náklady exekucí v oblasti vymáhání bagatelních pohledávek ani v souvislosti se sestavováním výběrových komisí na kandidáty na posty předsedů krajských soudů v Brně a v Ústí nad Labem, ale korespondoval zvyšující se intenzitě jejího neloajálního chování ve funkci 1. náměstkyně.
Osobně i jako ministryně jsem sama vždy vystupovala a bojovala proti neadekvátním nákladům na exekuce, ale pokud by byly realizovány extrémní návrhy paní Marvanové, poškodilo by to ve svých důsledcích všechny, kterým jsou dluženy menší částky (např. obce, zaměstnance, kterým dluží zaměstnavatel mzdu aj.) neboť by zde nebyl nikdo, kdo by byl ochoten zájmy takových věřitelů kvalifikovaně zastupovat.
Ze své iniciativy jsem jmenovala svou 1. náměstkyni předsedkyní obou výběrových komisí. Doporučení výběrové komise ve vztahu k obsazení funkce předsedy krajského soudu v Brně jsem plně akceptovala. Jestliže jsem začala mít pochybnosti ohledně návrhu na obsazení funkce předsedy krajského soudu v Ústí n. Labem, nejednalo se v žádném případě o podlehnutí nějakým „mafiánským“ tlakům, ale o potřebu zjistit skutečný stav věci a rozptýlit pochybnosti, které byly prezentovány např. v dopisu několika desítek soudců a ve vyjádření Soudcovské Rady Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jsou-li takto uplatněné připomínky věcného charakteru, cítím ze své pozice povinnost se s nimi pečlivě seznámit a vypořádat je.
To ovšem neznamená, že bych sama nějakému tlaku podléhala. Je nutno si uvědomit, že na definitivní rozhodnutí o podání návrhu na jmenování nového předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem, zbývá ještě dostatek času, protože funkční období současného předsedy končí až 30. září 2014. Abych však předešla možným obavám veřejnosti o nestranný výběr udělám vše pro to, abych mohla přijmout rozhodnutí ohledně návrhu kandidáta na post předsedy krajského soudu v Ústí nad Labem co nejdříve, samozřejmě v souladu s výsledky prošetření výše uvedených skutečností. Signatáři dopisu si bohužel neuvědomují, že komise ministryni pouze doporučuje, zatímco ministryně panu prezidentu navrhuje a nese za svůj návrh veškerou politickou i morální odpovědnost, zatímco komise v tomto směru žádnou odpovědnost nemá. V tomto smyslu je proto nutné chápat a interpretovat můj uvážlivý postoj a z něj vyplývající povinnost prošetřit a rozptýlit veškeré pochybnosti dříve než budu svůj návrh panu prezidentovi předkládat s plným přesvědčením, že jde v daném čase o nejlepšího, v úvahu přicházejícího, konkrétního kandidáta.
Legislativní odbor ministerstva spravedlnosti, přímo podřízený 1. náměstkyni, rozhodně neodmítal realizovat její zadání a výstupy a ani je nemohl z vlastní vůle pozměňovat. Došlo však k tomu, že z tohoto odboru odešla v posledních třech měsících řada zaměstnanců na protest proti způsobu komunikace a nesystémovému řízení jejich práce.
Odchod Hany Marvanové z Ministerstva spravedlnosti tak nebyl důsledkem tlaku jakýchkoliv vlivových skupin, ale pouze důsledkem toho, že se zde chovala jako člověk, který ministerstvo řídí a prosazuje si zde své vlastní zviditelnění a posílení pozice na úkor společně prosazovaných zájmů.
Důvěra v domožení se práva a spravedlnosti je nepochybně jedním z elementárních předpokladů pro řádné fungování každé společnosti. Pokud občané ztratí tuto elementární důvěru, stát nemůže dobře plnit své základní funkce. S tímto postojem se ztotožňuji jako občan i jako ministryně spravedlnosti. Bylo by proto žádoucí, aby se všichni aktivní občané, kterým není stav této země lhostejný, zapojili do boje s korupcí a souvisejícími negativními jevy. Pokud ovšem žijeme v právním státě, potřebujeme konkrétní důkazy. Občané, kteří mají takové informace a důkazy k dispozici, by je proto měli předložit přímo orgánům činným v trestním řízení, což se týká samozřejmě i Hany Marvanové.
Souhlasím i s požadavkem, aby se téma justice stalo vládní prioritou. Organizační a koncepční kroky pro to již byly na vládní úrovni učiněny, nyní je však třeba přejít od obecných proklamací k praktickým opatřením, jakými mohou být např. detailní a personifikované zprávy BIS vedoucí k prošetření konkrétních podezření a předání relevantních podkladů orgánům činným v trestním řízení nebo navrhované prověrky NBÚ pro soudce a státní zástupce.
Helena Válková
ministryně spravedlnosti
