Situaci ve vedení ministerstva jsem měla řešit dřív, přiznává v rozhovoru pro Českou justici ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). Hana Marvanová podle ní manipuluje veřejným míněním. Vadilo mi, že se chovala a jednala jako druhá ministryně, ne jako náměstkyně, která musí být vždy k ministryni loajální, a ne si hrát na vlastním písečku a prosazovat si osobní zájmy, říká.
Je pravdivý ten obraz, podle kterého je Hana Marvanová statečnou protikorupční bojovnicí, kterou vyvrhla justičně-mafiánská hydra?
V tomto případě se jedná o ukázkový příklad manipulace veřejným míněním. Pan prezident řekl, že nemá rád, když se za hrdiny označují ti, kteří hrdiny nejsou, čímž mínil právě Hanu Marvanovou. Ti, kdo ji znají, dobře vědí, že ona je aktivní bojovnicí vždy a proti mnoha jiným věcem, nejen proti korupci. Já osobně, přestože jsem člověk konstruktivní a snažím se hledat v rámci možností kompromisy, jsem naprosto nekompromisní, pokud se jedná o boj s korupcí. Vidíte, v tomto ohledu jsme měly stejné cíle, ale jiné metody. Ten boj musí vždy začínat tady, na ministerstvu, je třeba zadat úkoly, prodiskutovat optimální postup, dohodnout strategii, taktiku a metodologii a teprve potom s tím běhat po kuloárech. Ona to velmi často dělala opačně. A já jsem o tom nevěděla, to mi na tom vadilo snad nejvíc. Vadilo mi, že se chovala a jednala jako druhá ministryně, ne jako náměstkyně, která musí být vždy k ministryni loajální, a ne si hrát na vlastním písečku a prosazovat si osobní zájmy.
Naše zdroje z ministerstva říkají, že kdyby zde Hana Marvanová působila ještě o něco déle, hrozilo to totální destrukcí legislativního odboru. Stručně řečeno by lidé z jí podřízených sekcí prostě odešli.
Asi máte pravdu. Situace se stala tak vážnou, že jsem do toho musela zasáhnout. Pozvala jsem ke spolupráci jako vrchní ředitelku paní doktorku Evu Ledererovou, zkušenou legislativkyni, a musím říct, že se to potom zlepšilo. Ale Hana Marvanová toto opatření nesla velmi nelibě. Vůbec si neuvědomila, že já jsem ministryně a nesu nejen politickou odpovědnost za rezort a výsledky jeho práce. Zákony se musí předkládat v termínech a náročné úkoly bychom při tomto způsobu řízení pracovníků, kdy třetina odešla, z toho nejméně polovina kvůli ní, nikdy nesplnili.
Neměla jste to řešit dřív?
Určitě. Měla jsem situaci začít řešit okamžitě, když jsem si uvědomila, že paní Marvanová nechce nebo není schopná zastávat svou funkci první náměstkyně, tedy vysokého úředníka, který je plně podřízený ministrovi. V tom bylo jádro celého problému. Ona šla na ministerstvo s tím, že si bude dělat to, co sama chce. Poznala jsem to v okamžiku, kdy jsem jí některé věci vytknula a ona to vůbec nevzala na vědomí. Doufala jsem, že si svou roli časem uvědomí a také jsem se chtěla vyhnout negativní medializaci, ke které nakonec díky jí stejně došlo, i když jsme se domluvily na opaku. Vrcholem se pak stala páteční mediální smršť, když ve čtvrtek poskytla rozhovory všem deníkům. Učinila tak pochopitelně nejen bez mého vědomí (čímž porušila své kompetence), ale i bez vědomí pana Babiše. To byla pro mne ta příslovečná poslední kapka, kterou pohár trpělivosti přetekl.
Nebyla to nakonec právě tato její sóloakce, která Andreje Babiše přesvědčila, že setrvání Hany Marvanové ve vedení ministerstva není nadále možná?
Je to možné, ale za pana Babiše mluvit nemohu. Já jsem do poslední chvíli nabízela vstřícnou ruku a hledala konstruktivní řešení. Říkala jsem: Buď budeš loajální, přestaneš s tím běháním za různými politiky za mými zády, budeme si to řešit tady v resortu, a hlavně přestaneš s těmi pomluvami, že jsme pod vlivem nějakých vlivných skupin právníků. Ty dobře víš, že já jsem nezkorumpovatelná – penězi ani politickou mocí. Takže když budeme spolupracovat a ty se budeš chovat jako loajální podřízená, můžeme realizovat stejné cíle. Ale ona si dál dělala svou politiku a myslela si, že ji nemohu úkolovat, že její metody jsou jediné možné a správné, že já jsem naivní a že se nevyznám v politice. Asi jsem byla skutečně příliš důvěřivá.
Od středy bude na ministerstvu jako váš první náměstek působit dosavadní šéf právní sekce Ministerstva financí Robert Pelikán. Nevnímáte to od Andreje Babiše jako snahu mít teď spravedlnost pod přímou kontrolou? Jak snášíte to, že vám sem de facto posílá jakéhosi hlídače?
Já ho vnímám jinak, jako toho, kdo mi může pomoci. Rozhodně mu nebudu bránit, aby vše prozkoumal, vytipoval si ty nejdůležitější problémy a sledoval pak, jak je pod jeho vedením legislativa řeší. A samozřejmě se také brzy seznámí i s tím, jak vedu rezort a bude mít možnost mi k tomu sdělit své případné podněty a připomínky. Každý z nás potřebuje někoho, kdo má trochu jiný pohled na řešení věcí, a pokud se této role pan doktor Pelikán konstruktivně zhostí, budu jedině ráda. S tímhle jsem neměla naštěstí nikdy problém, jsem, myslím, dost sebekritická. Pochopitelně ale předpokládám, že bude hrát svou roli náměstka, který může říci ministryni separátně své náměty, návrhy, případně i výhrady, ale ve vztahu k médiím, zaměstnancům i veřejnosti bude hájit společné zájmy vedení rezortu.
O vašich sporech s Hanou Marvanovou se mluvilo i v souvislosti s výběrovým řízením na místo předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem a obsazením komise, která o něm rozhodovala. Vy teď máte na stole petici tamních soudců, kteří vás žádají, abyste nenavrhovala ke jmenování vítěze, předsedu Okresního soudu v Mělníku Jana Veselého, protože prý byli soudci, kteří na soudu již působí, předem diskvalifikováni. Jak s tím naložíte?
Mediální prezentaci této věci jsem vnímala jako vrchol nekorektního chování Hany Marvanové a útoků na mě, kdy se snažila vrhnout na mě stín pochybností, že snad nadržuji jakémusi lobbingu ze strany severočeské justice. Výběrová komise je orgán, který nerozhoduje, ale pouze doporučuje. Odpovědnost za předložené návrhy mám pouze a jedině já. A pokud se objeví určité pochybnosti, např. petice, která zpochybnila práci komise, jsem povinna se takovým námětem vážně zabývat. Mám v plánu vše prověřit tento týden. Chci rozptýlit pochybnosti, že bych snad někomu nadržovala, takže pokud bude vše v pořádku a neobjeví se žádné nové skutečnosti, nebude mi nic bránit v tom, abych i kandidáta na funkci předsedy krajského soudu v Ústí nad Labem panu prezidentovi navrhla.
Legislativní plán ministerstva do konce roku je mírně řečeno napjatý. Vám tu zbyl poněkud zdecimovaný legislativní odbor – jsou některé zákony, o kterých už teď víte, že je budete muset škrtnout?
O žádném takovém zákonu nevím, i když situace není jednoduchá. Práce začaly zadrhávat třeba u návrhu nového zákona o státním zastupitelství, který jsme měli v červenci předávat do připomínkového řízení. Tam docela dlouho trvalo, než jsme doladili svoji představu a přesto zůstaly stále ještě otevřené nejcitlivější body, tedy otázka takzvaného speciálu a zrušení vrchních státních zastupitelství. Asi se nám vše o měsíc až dva protáhne a já budu proto muset požádat o prodloužení lhůty. Nechci říct, že jeden měsíc nic neznamená, ale u tak důležitého a politicky velmi výbušného zákona se jistě vyplatí využít delší přípravy a předložit návrh, který pak v legislativním procesu obstojí.
Co se rušení vrchních státních zastupitelství týče – víte o zásadním nesouhlasu, který zaznívá od státních zástupců právě z těchto stupňů, přičemž ostřeji ho formulují ti olomoučtí?
Mně nikdo v tomto smyslu nějakou písemnou výhradu zatím nezaslal. Což ovšem nemusí znamenat, že se k tomu někteří zástupci kriticky nestavějí. Protože nic takového nemám, tak na to nemohu ani reagovat. Ale očekávám, že návrh na případné zrušení vrchních státních zastupitelství by se mohl stát v rámci legislativního procesu předmětem bouřlivé diskuse, do níž budou moci samozřejmě vstoupit i olomoučtí státní zástupci. Budou-li chtít.
O rušení vrchních státních zastupitelství mluvil v pondělí na setkání při příležitosti 20. jubilea státního zastupitelství v Kroměříži i prezident Miloš Zeman. Poměrně překvapivě se postavil proti jejich rušení…
Já jsem to poselství pochopila tak, že zrušením vrchních státních zastupitelství (VSZ) vzniká obava z centralizace do jediného místa a zároveň ztráty konkurence v tom dobrém smyslu slova. Panu prezidentovi jsem řekla, když se mě ptal na můj názor, že jsem byla jediná, kdo byl v debatě vedené na ministerstvu proti zrušení VSZ. Šlo ale o věcná řešení, kde se ráda podřídím expertní většině, a tady skutečně zaznívaly spíše argumenty ve prospěch než proti zrušení VSZ. Definitivní slovo ale ještě nepadlo, návrh zákona je sice v podstatě připraven, ale právě toto téma patří mezi dosud nedořešené otázky.
Jinými slovy s podporou prezidenta znovu vrátíte tuto otázku do hry?
Pan prezident jasně artikuloval svůj zájem na tom, aby se tato diskuse dále vedla. Pro mě bude důležité slyšet i názor pana doktora Pelikána, který nastupuje od zítřka na místo mého první náměstka. A samozřejmě mě bude zajímat i názor těch, kteří budou rozhodovat o osudu zákona, tedy poslanců. Takže určitě v rozhodovacím procesu přibude politický prvek. A ještě jeden důležitý faktor: jsme tlačeni časem, takže hovořím spíše v řádech dnů než týdnů či dokonce měsíců.
Jestli dobře chápu, měl konkurencí prezident Zeman na mysli soutěž mezi pražskými a olomouckými žalobci, kdo uloví větší rybu…
Takto to nespecifikoval, ale můžete to chápat tak, že je vždycky dobře, když není vše závislé na efektivitě a kvalitě činnosti pouze jediného útvaru.
To je otázka tzv. protikorupčního speciálu, který měl podle návrhu Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) vzniknout. Vy byste byla pro?
Je to jedno z možných řešení. Dalším je možnost zřídit specializovaná krajská státní zastupitelství, tzn. zavedení specializace na úrovni krajů. Po zrušení VSZ by to znamenalo převedení agendy na dvě specializovaná krajská státní zastupitelství. Čili když to shrnu, máme tři varianty: první představuje jeden speciál fungující v rámci NSZ, což je návrh, který zaslalo NSZ. Druhý model je „staronový“, tedy ponechat vrchní stupně a posílit je personálně i v jejich kompetencích. Třetí možnost představuje zrušení VSZ s tím, že na jejich místo nastoupí dvě specializovaná krajská státní zastupitelství.
Robert Malecký
