Prezident republiky Miloš Zeman pronesl v pondělí večer v Kroměříži projev na oslavách 20. výročí vzniku státního zastupitelství. Česká justice přináší text prezidentovy řeči v plném znění.
Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený předsedo vlády, vážený předsedo Ústavního soudu, milá paní ministryně, milý Pavle Zemane, dámy a pánové,
dovolte mi, abych jako laik vyjádřil několik názorů, které, jak je mým zvykem, mohou vyvolat často nesouhlasnou diskusi, ale aspoň to budou názory, nikoli pouze zdvořilostní fráze.
Zaprvé bych chtěl říci, že si nesmírně vážím práce Pavla Zemana a to je snad základní poselství, které Vám chci říci. Jak víte, přišel ze zahraničí, nebyl nakažen českým politickým rybníkem a udělal tolik práce, kolik při vší úctě nedokázal udělat nikdo předchozí. Pavle, milý příteli, velice Ti děkuji, odvádíš dobrou práci a právě proto jsi terčem kritiky těch, kteří by si nejraději přáli, aby státní zastupitelství příliš nefungovalo.
Milá paní ministryně, řekla jste jednou krásnou větu, kterou bych podepsal s jednou výjimkou: „Politici se musí začít trochu bát.“ Tou výjimkou je, že bych škrtl slovo trochu. Samozřejmě, že politici se nemají bát, když bona fide mají učinit rozhodnutí, které se následně ukáže jako chybné. Ale jsou-li spojeni s korupcí, s předražováním zakázek a mnoha dalšími věcmi, pak je důvod, aby se opravdu báli.
A teď mé laické postřehy. Vím, že zákon o nejvyšším státním zastupitelství je předmětem debat a je předmětem debat právníků, o nichž se říká, že sejdou-li se tři právníci, mají čtyři různé názory. Protože minimálně jeden z nich je schizofrenik. Přiznávám se, že jsem příliš nepochopil, proč se uvažuje o zrušení Vrchních státních zastupitelství v Praze a v Olomouci. Koneckonců nevidím tady paní Bradáčovou, ale pozdravil jsem se s panem Ištvanem, a oba dva tito představitelé těchto vrchních státních zastupitelství odvedli poctivý kus práce. A reagovat na to tím, že jejich instituce zrušíme, mně připadá jako dost nepatřičné. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Miluji návrhy, které říkají, sloučíme ty a ty instituce, abychom ušetřili. Ale uvědomte si, že sloučením dvou institucí, které dnes, a uznávám, že se překrývají, mají bojovat proti korupci a proti ekonomické kriminalitě – a co jiného je korupce, než ekonomická kriminalita – že sloučením těchto institucí dokážeme nějaký pozitivní efekt? Naopak se obávám, že zrušíme konkurenční prostředí, že zrušíme soutěž, a Vy dobře víte, že soutěž je motorem vývoje, a když existuje monopolní instituce, může to být projevem určitého zahnívání.
Zatřetí a za poslední. Uvědomuji si, že státní zastupitelství má poněkud zvláštní postavení. Na jedné straně tady máme policii, která je pod ministerstvem vnitra, na druhé straně tady máme soudy, které jsou pod ministerstvem spravedlnosti, ale tady existuje i jakýsi spojovací článek. Většina právnické obce se shoduje v tom, že státní zastupitelství je součástí moci výkonné. Budiž, nic proti tomu, naopak. Ale to také znamená, že nemůže být podřízeno jakémukoliv ministrovi, protože bez tohoto spojovacího článku dojde k rozkolu mezi prací policie a prací soudů.
Poslední poznámka zcela na závěr. Byl jsem, v době kdy jsem byl ministerským předsedou inspirován akcí mani pulite, neboli Čisté ruce, a věřil jsem, že podobně jako v Itálii budou inspirátory a realizátory této akce právě představitelé českých soudů. Nestalo se tak. Nedávno jsem mluvil s italským předsedou Senátu, který mi říkal: „Když jsem byl soudcem, odsoudil jsem na sedm let starostu Palerma. Ještě sedí.“ Nesetkal jsem se bohužel s nikým, kdo by mi mohl říci podobně utěšující zprávu.
Závěrečná poznámka je výrazem optimismu, který mně byl osobně vždy vlastní. Myslím si, že tuto roli, kterou až dosud nesehrávali soudci, kde jsou případy více než podezřelý soudce, ať je to soudce Berka, ať je to nedávno odsouzený další soudce apod., věřím, že tuto roli s odvahou sobě vlastní sehrají státní zástupci, ať to bude Zeman, Bradáčová, Ištvan a další. A my bychom měli mít odvahu postavit se za jejich nezávislost nejenom proti politickým tlakům, ale také proti tlakům mediálního mainstreamu, který až do poslední chvíle vykládá, jak některá obvinění jsou naprosto falešná a naprosto na vodě, až se ukázalo, že lidé, kteří nebyli voleni občany, mohli rozhodovat o předražených veřejných zakázkách, o přidělování významných funkcí ve státní správě a že tato hydra, tato klientelistická síť nejen že naším mediálním mainstreamem byla naprosto opomíjena, ale naopak byli chráněni ti, kdo mluvili o prokurátorské republice nebo o vládě odborníků či podplukovníků. Máme-li dosáhnout skutečné vlády práva, která je součástí demokracie, velmi bych si přál, aby Česká republika byla také prokurátorskou republikou.
Děkuji Vám za pozornost.
