Místní referendum se v Praze 7 konalo proti vůli radnice. Nedostatečná volební účast v něm padá plně na hlavy zastupitelů, kteří ho sabotovali a zmanipulovali. Nehospodárně se při něm nakládalo s veřejnými rozpočty i důvěrou lidí v nástroje demokracie, říká koordinátor kampaně Sedmička bez hazardu Ondřej Fér. Odmítá názor politologa Jana Kubáčka, že lidé o víkendu nepřišli proto, že neměli dostatek informací.
Na samém začátku podotýkám, že referendum o regulaci hazardu v Praze 7 nebylo pokusem o šíření nějakého vyššího dobra prostřednictvím zákazů. Považuji se za liberála a nejsem přítelem regulací. Nechce se mi ale také bydlet v sousedství dvou provozoven, z nichž v jedné policie zatýká dealera s pervitinem za čtvrt milionu a v druhé dojde ke dvěma pokusům o vraždu. Kriminalita v blízkosti heren přesáhla stravitelnou mez. To bylo důvodem stále hlasitějšího volání po tom, „aby s tím někdo něco udělal.“
Pokus o veřejnou službu
Radnice Prahy 7 vedená koalicí ODS, ČSSD a podporovaná KSČM na tyto hlasy reagovala tím, že věnovala jedno číslo obecního měsíčníku Hobulet problematice hazardu. Analýzu si nechala zpracovat od Petra Verosty, přestože o tomto muži bylo dobře známo, že ho vydržují hazardní společnosti. Na základě Verostova dobrozdání radnice Prahy 7 nicméně přijala za své stanovisko, že regulace hazardu není na místě. Občanské petice se smetly ze stolu a na radnici se patrně těšili jak budou pokračovat v nerušeném vládnutí.
Nakonec radnice referendum o hazardu pod tlakem občanů vyhlásit stejně musela. Pod peticí žádající vyhlášení místního referenda současně s komunálními volbami totiž nepřestávaly přibývat podpisy. Když už to muselo být, rozhodla se radnice z nepochopitelných důvodů referendum vyhlásit v nelogickém termínu voleb do Evropského parlamentu. K otázce týkající se nulové tolerance navíc přilepila nabídku pouhého snížení počtu heren. Za půlrok, který jsme věnovali snaze přivést k referendu co nejvíc lidí, jsme se mnohokrát přesvědčili, že už ty tyto kroky voliče zmátly a vzbudily v nich dojem, že jde o „další podraz.“
Záhy se ukázalo, že pro informování občanů o problematice hazardu nemá radnice v plánu nic dělat. Pod hlavičkou občanského sdružení Sedmička bez hazardu jsme založili web 7bezhazardu.com a jeho prostřednictvím jsme začali podle svého nejlepšího svědomí poskytovat jakousi veřejnou službu. Snaha poskytnout lidem co nejširší spektrum informací za půl roku vyústila v 66 zveřejněných článků, které si přečetlo 30 tisíc lidí. Prostor jsme poskytovali zastáncům i odpůrcům regulace hazardu. Čtyřikrát jsme Prahu 7 oblepili plakáty upozorňujícími na konání referenda, uspořádali velkou debatu v holešovickém DOXu, u informačních stánků jsme rozdali desetitisíce letáků. Těsně před dnem D jsme do schránek všech domácností v Praze 7 distribuovali referendové noviny. Dělali jsme přesně to co doporučuje politolog Jan Kubáček: Komunikovali jsme, komunikovali jsme a zase jsme komunikovali. Přesto k referendu nakonec přišlo jen 25 procent voličů. Pětatřicetiprocentní hranice nutná k závaznosti referenda zůstala nepokořená.
Na vlnách nedůvěry
S blížícím se referendem z nečinnosti probrala také radnice Prahy 7. Vyčlenila z rozpočtu 300 tisíc korun a jala se informovat občany. To byl začátek konce referenda. Vyšlo skromné speciální vydání radničního časopisu Hobulet. V něm se k problematice hazardu vyjádřil například starosta Marek Ječmének (ODS), politické kluby, protihazardní aktivista Martin Svoboda a dvojice vrcholných manažerů hazardní lobby. Dojem vyváženosti měly zajistit dva odstavce opsané z webových stránek primáře Karla Nešpora.
Vznikla zajímavá situace. Zatímco „militantní občanští aktivisté“ poskytovali radnici víc prostoru k vyjádření než byla radnice ochotná využít, radnice sama občanskému sdružení Sedmička bez hazardu prostor neposkytla vůbec. Proč dávat občanům prostor v časopisu, který se vydává za jejich peníze, usoudili radní.
V druhé a poslední fázi kampaně se po Praze 7 začaly objevovat letáky s usměvavými tvářemi místostarostů za ODS a nulovou informační hodnotou. Tím radnice s referendem skončila. Pro srovnání – půlroční kampaň Sedmičky bez hazardu přišla na čtyřicet tisíc korun. Bude jistě zajímavé zjistit jak radnice využila svých tři sta tisíc. Na vyvolání nedůvěry voličů k celé akci ale radniční „informační akce“ stačila. Za všechny, kteří se kvůli „kampani“ z dílny radnice Prahy 7 rozhodli k referendu nepřijít, to vyjádřil jeden nevolič v mailu, který jsem dostal těsně před otevřením hlasovacích místností: „V takto pořádaném referendu nebudu hlasovat. Tuším v tom po předražené budově městského úřadu, kácení stromů za statisíce korun a lanovce do Tróje další starostův podraz. Spočítejte jim to v komunálních volbách.“ Referenda se nakonec zúčastnilo 25 procent voličů, více než devadesát procent z nich se vyslovilo pro nulovou toleranci hazardu. Mimochodem – to je víc lidí než kolik jich v komunálních volbách poslalo ODS a ČSSD do zastupitelstva. To je natolik jasná informace, že by bylo na místě nulovou toleranci vyhlásit. Jenže – jako se radnice Prahy 7 odvolávala na podplaceného „experta“ Verostu, může se nyní odvolávat na literu zákona a doufat, že voliči do komunálních voleb zapomenou.
Mnoho lidí v Praze 7 se nyní zamýšlí nad tím zda iniciovat další referendum, konané tentokrát současně s komunálními volbami. Myslím, že vzhledem k výsledkům dalších referend konaných současně s eurovolbami by bylo na místě, aby se zamysleli také legislativci. Volební účast všeobecně klesá. Neměl by se tento fakt zohlednit? Nestálo by za zvážení snížit hranici nutnou pro závaznost místního referenda? Jinak by se z místního referenda mohl stát pouze prostředek k vedení politických kampaní a s tím spojenému dojení veřejných rozpočtů jako tomu do značné míry bylo v Praze 7.
Ondřej Fér
(autor byl od září 2013 do května 2014 koordinátorem Sedmičky bez hazardu)
