Každý člen představenstva každé významné obchodní korporace, každý vyšší úředník či zastupitel, nebo dokonce poslanec, senátor nebo jiný politik je v současné době potenciálním pachatelem několika trestných činů. Současně jsou všichni tito členové kolektivních orgánů, kteří činí kolektivní rozhodnutí, potenciálními členy zločinecké skupiny. Takové závěry činí advokát Marek Nespala v rozhovoru pro Českou justici.
Podle Marka Nespaly jsou trestné činy, ze kterých jsou opakovaně obviňováni členové kolektivních orgánů, především tyto: porušení povinností při správě cizího majetku, sjednání výhody ve veřejné zakázce, pletichy při veřejné zakázce a účast na zločinecké skupině.
„Protože jakékoli kolektivní rozhodování prizmatem trestního práva, které ovšem ve skutečnosti slouží ke zcela jinému postihu, než je kontrola politiků a podnikatelů, s sebou nese vždy prvek jisté organizace, takže všude nám toto jednání z hlediska kvalifikace skáče do nejpřísnějších sazeb a odstavců, kde horní hranice trestu vysoce přesahuje 10 let vezení,“ vysvětluje Nespala.
Nespalovo vysvětlení je logickým zdůvodněním trendu trestně stíhat celá zastupitelstva a členy kolektivních orgánů za hlasování tak, že příslušná hlasující skupina je s pomocí trestního práva označena za skupinu zločineckou.
Za pravdu mu dává usnesení Nejvyššího soudu z roku 2012, ke kterému se často odkazují kolektivní orgány a které bylo aktuálně publikováno ve vydané výroční zprávě Nejvyššího soudu mezi důležitými stanovisky trestního kolegia. V usnesení je jasně řečeno, že trestní odpovědnost může nést většina hlasující pro určité rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda na majetku obce, přičemž Nejvyšší soud dává příklad:
Mohlo by vás zajímat
„Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 5 Tdo 827/2012, ve kterém Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, že „pokud obvinění jako členové zastupitelstva obce (města) rozhodli na zasedání tohoto vrcholného orgánu obce o schválení prodeje nemovitého majetku obce za podstatně nižší kupní cenu, než jaká byla v daném místě a čase dosažitelná (např. za částku ve výši asi 1.500.000 Kč, ačkoli dosažitelná cena byla asi 5.000.000 Kč), lze v tomto jednání spatřovat porušení povinnosti při opatrování nebo správě cizího majetku vyplývající zejména z § 39 odst. 2 a § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zavinění z vědomé, resp. hrubé nedbalosti by zde bylo možné dovodit u členů zastupitelstva obce mimo jiné z toho, že na zasedání zastupitelstva obce, na němž se rozhodovalo o schválení prodeje nemovitého majetku obce, byli upozorněni jinými členy zastupitelstva obce na příliš nízkou kupní cenu, kterou však vědomě pominuli. Trestní odpovědnosti každého z členů zastupitelstva obce, který hlasoval pro schválení nevýhodného prodeje nemovitého majetku obce, pak nebrání ani skutečnost, jestliže rozhodoval jako člen kolektivního orgánu obce. Ke schválení prodeje nemovitého majetku obce se totiž vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva obce (§ 87 zákona o obcích), takže všichni členové zastupitelstva, kteří tuto většinu představovali, se bezprostředně podíleli na přijetí tohoto rozhodnutí zastupitelstva obce. Proto i trestní odpovědnost za schválení a důsledky rozhodnutí přijatého touto většinou, pokud bylo učiněno v rozporu s povinností členů zastupitelstva obce řádně spravovat majetek obce (§ 38 a násl. zákona o obcích), mohou nést všichni členové zastupitelstva obce, kteří hlasovali pro schválení určitého rozhodnutí, jímž byla způsobena škoda na majetku obce,“ uvádí se ve výroční zprávě Nejvyššího soudu.
Podobně by bylo možné naložit s hlasováním poslanců v parlamentu tam, kde takovým hlasováním byla způsobena škoda. „V případě posuzování toho, čemu někteří lidé říkají politická korupce, lze dospět k závěru, že i skupina poslanců hlasující o zákonu třeba v počtu sto sedmdesáti by podle současného trendu mohla být důvodně podezřelá z účasti na zločinecké skupině tam, kde by došlo podle názoru státního zastupitelství ke škodě tím, že byl přijat zákon,“ říká Marek Nespala.
„Takže lidé obvykle vysokoškolsky vzdělaní, mající za sebou kariéru, naprosto bezúhonní, jenom tím, že převzali určitou odpovědnost za nějaký politický nebo ekonomický systém, jsou v rámci politického a konkurenčního boje a současně nadužívání trestního práva vystaveni tomu, že je proti nim zahájeno trestní stíhání,“ uzavírá Marek Nespala.
Irena Válová
