Stav, když je člověk odposloucháván a jeho telekomunikační provoz je zaznamenáván, lze přirovnat k situaci, kdy s dotyčným někdo neznámý bydlí, pohybuje se v jeho kuchyni i ložnici, poslouchá a nahrává každý hovor nebo e-mail. Policejní odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu je vždy omezením svobody a hrubým zásahem do soukromého a rodinného života. Proto musí takový úkon povolit soud za zákonem splněných podmínek.
„Byl nezákonně odposloucháván, zadržen, omezen na osobní svobodě, byl nucen strpět domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor. Z ničeho nebyl obviněn, stát vykonal součást trestní represe a úkonů na zcela nevinné osobě, obrací se opakovaně na stát advokát Václav Vlk, který zastupuje pražského majitele starožitnictví Václava O.
O případu pana Václav O., který byl čtyři měsíce v roce 2010 bez výsledku odposloucháván, poté v ranních hodinách odvezen z vlastní ložnice k výslechu na Zbraslav, zadržen, prohledán a bez dalšího opatření propuštěn, jsme již informovali. Jeho stížnost je první letošní stížností na nezákonný odposlech, které dal Nejvyšší soud za pravdu.
„Po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl porušen zákon,“ uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí k případu pana Václava O. Příkaz k odposlechu pana Václava O. vydal na návrh Krajského státního zastupitelství v Praze Okresní soud pro Prahu-východ kvůli údajně kradené sbírce mincí, která byla ovšem veřejně vystavena za výlohou obchodu pana Václava O. a u které později znalec vyloučil, že byla ukradena. Odposlechem pak policie nezjistila žádné skutečnosti.
Nejvyšší soud zaujal k případu Václava O. jasné stanovisko: příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být vydán, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jeho dosažení podstatně ztížené.
Slovem „jinak“ jsou míněny například výslechy svědků a především standardní práce policie vedoucí k objasnění věci. „Policejním orgánům přitom nic nebránilo si sbírku mincí prohlédnout i bez spektakulární akce, ať již neformálně nebo v rámci jejího zajištění pro účely trestního řízení a teprve na základě spolehlivé identifikace a případného posouzení dalších stop posoudit nakolik se podezření vůči mému klientovi zakládá na pravdě,“ uvádí advokát Václav Vlk v jednom z mnoha podání, které jménem pana Václava O. učinil, když se pan Václav O. rozhodl nezákonnosti bránit.
Přes absenci standardní policejní práce a důkazů o trestné činnosti pana Václava O. v návrhu na příkaz k jeho odposlouchávání naopak stojí, že „lze předpokládat“, že pražský podnikatel je součástí organizované skupiny: „Navrhovaná doba odposlechu se jeví jako odpovídající povaze věci, kdy lze předpokládat organizovanou činnost s větším počtem osob“ Dále soud konstatoval, že dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky dané § 88 odst. 1 tr. ř. Trestní řízení je vedeno pro zvlášť závažný zločin, odposlechem pak lze pravděpodobně zjistit některé skutečnosti důležité pro trestní řízení, zejména ztotožnění osob podílejících se na trestné činnosti.
„Podle ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2012, je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené,“ uvádí v rozhodnutí Nejvyšší soud včetně zvýraznění částí výroku.
„V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce, v odůvodnění musí být uvedeny skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
V posuzovaném případě však Okresní soud Praha-východ podle uvedených ustanovení nepostupoval. „Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze jen tehdy, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené,“ shrnuje znovu v rozhodnutí o nezákonném postupu proti panu Václavu O. Nejvyšší soud.
Příkaz k odposlechu telekomunikačního zařízení, který vydal Okresní soud Praha – východ a který má redakce České justice k dispozici, je typickým příkladem povolení odposlechu v rozporu se zákonem. Kromě nedůvodnosti odposlechu stojí v nařízení namísto adresy uživatele a osoby, která má být odposlouchávána, pouze jméno Martin O., rok narození a číslo mobilního telefonu. Toto číslo navíc používal nikoli Martin, ale pan Václav O.
Irena Válová
