Informace jsou nezbytné k tomu, aby lidé mohli rozhodovat o svém životě a o své zemi, případně o své obci, potvrzuje známý fakt politolog Jan Kubáček. Jestliže lidé dají přednost nezúčastnit se takového rozhodování, znamená to především, že neměli dostatek informací, a proto důvod přijít, komentuje fiasko místních referend, která se v některých obcích konala současně s volbami do Evropského parlamentu. Účast v drtivé většině referend nedosáhla zákonem stanovených 35% zapsaných voličů, a proto jsou neplatná.
Místního referenda o osamostatnění jablonecké čtvrti Kokonín se zúčastnilo pouze 213 lidí, což je 14% zapsaných voličů. Na otázku, zda má obec Hrobčice odkoupit bývalý areál uprchlického tábora, který v současnosti obsazují problémoví lidé, přišlo odpovědět pouhých 199 voličů z 828 zapsaných, což je 25%. Také o zákazu hazardu v Praze 7 přišlo hlasovat jen 25% voličů, měsíc před tím zkrachovalo pro neúčast referendum na stejné téma v Praze 8. Ani 32% voličů ve Velké Chuchli, kteří se dostavili ke hlasování o podjezdu pod železnicí, nestačilo k tomu, aby bylo referendum platné.
Rovněž ve Velké Bystřici, kde měli voliči rozhodnout o mateřské školce, se dostavilo podle úřední desky obce 30,5% zapsaných voličů. Jen 118 hlasů chybělo k platnosti referenda o výstavě dřevozpracujícího podniku ve Vodňanech, kde hlasovalo 32,8% občanů. Naopak rozhodnout o stavbě rozhledny ve Velenově na Blanensku přišlo rekordních 88% a většina byla pro, zatímco v Šebetově na Blanensku se přišlo ke stavbě recyklační stanice na místě bývalého vepřína vyjádřit 50% voličů a většina byla proti – o 73 hlasů.
Politolog Jan Kubáček již potřebné informace o sobotních referendech sebral a podle svých slov je právě porovnává a analyzuje. Fiasko místních hlasování přikládá „částečně laxnosti lidí“, ale především způsobu, jak je referendum „komunikováno“ – a dává za příklad státy Beneluxu nebo Švýcarsko. Tam se referenda propagují v místních médiích, jsou vedeny místní kampaně, rozdávají se letáky, pořádají se debaty a občanům jsou kromě informací předkládány argumenty pro a proti. „Ve Švýcarsku jsou vidět výlepy na plotech domů, v Nizozemí procházíte městem a jasně vidíte, co je tématem. U nás se informace o konání referenda vyvěsí na úřední desku, udělá se plakátek a vyhlásí se to místním rozhlasem,“ popisuje zkušenost Jan Kubáček.
„U nás lidé nedostávají argumenty, a proto je nízká míra ztotožnění se s hlasováním. Navíc se místní referenda stávají kolbištěm místních stran. Způsob konání referend je formalistický, což tato hlasování devalvuje. Lidé to vidí a bez informací mají pocit, že to je další divadlo, kde jsou diváky. Je to velká škoda,“ komentuje situaci politolog.
Na otázku, jak je možné, že zkrachovala referenda i v obcích s pouhými několika sty obyvatel, kde si lidé mohou předat informace sami bez obce či aktivistů, odpovídá: „Je velký mýtus, že si tyto informace lidé řeknou v hospodě nebo na náměstí. Argumenty musí přinášet kampaň jednotlivých skupin.“
K návrhu hnutí Úsvit na zrušení zákonné podmínky platnosti referenda, tedy minimální účasti všech zapsaných voličů 35%, jak jej má projednat vláda, která má ovšem připravené zamítavé stanovisko, zaujímá Jan Kubáček neutrální postoj. „Je to věc do debaty a jedna debata je o volebním kvóru a další by měla být o tom, co by mělo být předmětem rozhodování. Změna fungování nezmění význam, pokud nebude existovat informovanost a kampaň různých skupin,“ říká. Místní referendum bez kvóra a bez diskuse, o čem lze rozhodovat, by podle jeho slov mohlo dopadnout jako v Kalifornii, kde hlasování o výši daní skončilo blackouty. „Takové referendum může město dostat do vleku jedné angažované a dobře organizované skupiny. Stačí jedna dobře organizovaná skupina, která obsadí celé město v situaci, kdy ostatní lidé jsou lhostejní. Je to vážná věc,“ uzavírá politolog Jan Kubáček.
Irena Válová
