Informace jsou nezbytné k tomu, aby lidé mohli rozhodovat o svém životě a o své zemi, případně o své obci, potvrzuje známý fakt politolog Jan Kubáček. Jestliže lidé dají přednost nezúčastnit se takového rozhodování, znamená to především, že neměli dostatek informací, a proto důvod přijít, komentuje fiasko místních referend, která se v některých obcích konala současně s volbami do Evropského parlamentu. Účast v drtivé většině referend nedosáhla zákonem stanovených 35% zapsaných voličů, a proto jsou neplatná.

Místního referenda o osamostatnění jablonecké čtvrti Kokonín se zúčastnilo pouze 213 lidí, což je 14% zapsaných voličů. Na otázku, zda má obec Hrobčice odkoupit bývalý areál uprchlického tábora, který v současnosti obsazují problémoví lidé, přišlo odpovědět pouhých 199 voličů z 828 zapsaných, což je 25%. Také o zákazu hazardu v Praze 7 přišlo hlasovat jen 25% voličů, měsíc před tím zkrachovalo pro neúčast referendum na stejné téma v Praze 8. Ani 32% voličů ve Velké Chuchli, kteří se dostavili ke hlasování o podjezdu pod železnicí, nestačilo k tomu, aby bylo referendum platné.

Rovněž ve Velké Bystřici, kde měli voliči rozhodnout o mateřské školce, se dostavilo podle úřední desky obce 30,5% zapsaných voličů. Jen 118 hlasů chybělo k platnosti referenda o výstavě dřevozpracujícího podniku ve Vodňanech, kde hlasovalo 32,8% občanů. Naopak rozhodnout o stavbě rozhledny ve Velenově na Blanensku přišlo rekordních 88% a většina byla pro, zatímco v Šebetově na Blanensku se přišlo ke stavbě recyklační stanice na místě bývalého vepřína vyjádřit 50% voličů a většina byla proti – o 73 hlasů.

Politolog Jan Kubáček již potřebné informace o sobotních referendech sebral a podle svých slov je právě porovnává a analyzuje. Fiasko místních hlasování přikládá „částečně laxnosti lidí“, ale především způsobu, jak je referendum „komunikováno“ – a dává za příklad státy Beneluxu nebo Švýcarsko. Tam se referenda propagují v místních médiích, jsou vedeny místní kampaně, rozdávají se letáky, pořádají se debaty a občanům jsou kromě informací předkládány argumenty pro a proti. „Ve Švýcarsku jsou vidět výlepy na plotech domů, v Nizozemí procházíte městem a jasně vidíte, co je tématem. U nás se informace o konání referenda vyvěsí na úřední desku, udělá se plakátek a vyhlásí se to místním rozhlasem,“ popisuje zkušenost Jan Kubáček.

„U nás lidé nedostávají argumenty, a proto je nízká míra ztotožnění se s hlasováním. Navíc se místní referenda stávají kolbištěm místních stran. Způsob konání referend je formalistický, což tato hlasování devalvuje. Lidé to vidí a bez informací mají pocit, že to je další divadlo, kde jsou diváky. Je to velká škoda,“ komentuje situaci politolog.

Mohlo by vás zajímat

Na otázku, jak je možné, že zkrachovala referenda i v obcích s pouhými několika sty obyvatel, kde si lidé mohou předat informace sami bez obce či aktivistů, odpovídá: „Je velký mýtus, že si tyto informace lidé řeknou v hospodě nebo na náměstí. Argumenty musí přinášet kampaň jednotlivých skupin.“

K návrhu hnutí Úsvit na zrušení zákonné podmínky platnosti referenda, tedy minimální účasti všech zapsaných voličů 35%, jak jej má projednat vláda, která má ovšem připravené zamítavé stanovisko, zaujímá Jan Kubáček neutrální postoj. „Je to věc do debaty a jedna debata je o volebním kvóru a další by měla být o tom, co by mělo být předmětem rozhodování. Změna fungování nezmění význam, pokud nebude existovat informovanost a kampaň různých skupin,“ říká. Místní referendum bez kvóra a bez diskuse, o čem lze rozhodovat, by podle jeho slov mohlo dopadnout jako v Kalifornii, kde hlasování o výši daní skončilo blackouty. „Takové referendum může město dostat do vleku jedné angažované a dobře organizované skupiny. Stačí jedna dobře organizovaná skupina, která obsadí celé město v situaci, kdy ostatní lidé jsou lhostejní. Je to vážná věc,“ uzavírá politolog Jan Kubáček.

Irena Válová